První pomoc je definována jako soubor opatření a úkonů, které slouží k omezení následků úrazu či nemoci do doby poskytnutí odborné pomoci. Jinými slovy se jedná o okamžitou pomoc poskytnutou člověku před jeho kontaktem s profesionální péčí. Poskytnout první pomoc (PP) je v rámci svých možností a schopností povinen každý občan České republiky, pokud tím neohrozí svoje zdraví či život. Umíte však správně první pomoc poskytnout?
Člověk by měl jako první zhodnotit celou situaci a zachovat vlastní bezpečí. To je jedna z nejdůležitějších věcí, na kterou se často zapomíná. Ano, člověk by měl poskytnout první pomoc, ale ne za cenu ohrožení vlastního zdraví či dokonce života.
Další věc, kterou by měl člověk bezprostředně udělat, je přivolat pomoc a teprve poté sám první pomoc poskytnout.
Jak již bylo zmíněno výše, měl by člověk dodržovat při poskytování první pomoci bezpečnost. U dopravní nehody bychom měli zastavit v bezpečné vzdálenosti a zapnout výstražná světla. Dále zajistíme bezpečnost ostatních spolucestujících a označíme sebe a místo nehody. U havarovaného auta bychom měli vypnout motor a zatáhnout ruční brzdu.
V případě úrazu elektrickým proudem jako první přerušíme působení proudu tím, že vypneme jistič nebo spotřebič. Při úrazu vysokým napětím se k dotyčnému nepřibližujeme, jelikož hrozí elektrický výboj na několik metrů. Při záchraně tonoucího člověka bychom, pokud to je možné, neměli vstupovat do vody a měli bychom použít záchrannou pomůcku nebo plavidlo. Pokud do vody vstoupit musíte, zajistěte se ze břehu lanem. V případě, že se setkáme s agresivní osobou, nevstupujte do prostoru, kde se takový člověk nachází.
Jako první zjistěte, jestli zraněný netrpí život ohrožujícím stavem, jako je masivní krvácení, bezvědomí či to, zda postižený člověk normálně dýchá. V případě, že zjistíte život ohrožující stav, ihned poskytněte první pomoc a přivolejte záchranáře na lince 155.
Při dalším „vyšetření“ člověka bychom měli zjistit kvalitu dýchání, barvu kůže, známky úrazu (rány, deformace), různé abnormality v obličeji, oči a tepovou frekvenci. S postiženým také komunikujte, pokud je to možné.
Záchranku voláme vždy, pokud se jedná o život ohrožující stav nebo máme podezření, že by mohl nastat. Pokud si nejsme jistí, je lepší záchranáře zavolat. Při telefonátu bychom měli zachovat klid a nahlas říct: co se stalo a kde se to stalo. Důležité je také neukončovat hovor jako první, zůstat na příjmu a dodržovat pokyny dispečera.
Do příjezdu záchranářů bychom v první řadě měli dbát na vlastní bezpečí a na bezpečí ostatních. Pokud je to možné, komunikujte s postiženým a uklidněte jej. Zajistěte jeho tepelnou pohodu a sledujte jeho stav (zejména životní funkce). S postiženým manipulujte jen v případě, pokud je to nezbytně nutné.
Pokud člověk nereaguje na zevní podněty ani při oslovení či zatřesení a má povolené svlastvo, je v bezvědomí. Při bezvědomí může také dojít k různým komplikacím, jako je zapadnutý kořen jazyka, zástava ostatních životních funkcí, podchlazení či pád.
Při podezření na bezvědomí zakloňte postiženému hlavu a zjistěte, jestli dýchá, a zavolejte pomoc. Pokud dýchá, udržujte záklon hlavy až do příjezdu odborné pomoci. V případě, že člověk nedýchá, okamžitě zahajte resuscitaci. Až do příjezdu pomoci bychom měli kontrolovat dýchání a zabránit podchlazení.
Resuscitace, oživování, je soubor úkonů, kterými můžeme postiženému zajistit v životně důležitých orgánech náhradní oběh okysličené krve. Provádíme ji, pokud je postižený v bezvědomí a nedýchá normálně nebo vůbec. Postiženému bychom měli zaklonit hlavu tahem za bradu a tlakem na čelo a začít provádět masáž srdce až do příjezdu záchranky. Při masáži srdce položte jednu dlaň na střed hrudníku a dlaň druhé ruky na ruku první, kdy tlak bude vyvíjet pouze hrana dlaně. Nakloníme se nad postiženého a stlačujeme mu hrudní kost asi o pět až šest centimetrů, ruce máme napjaté v loktech. Stlačování provádíme frekvencí zhruba 100 až 120 stlačení hrudníku za minutu. Stlačení a uvolnění by mělo probíhat stejnou dobu a po každém stlačení umožněte návrat hrudníku do původní podoby.
Při resuscitaci můžeme provádět také umělé dýchání, ale není nezbytně nutné. Při umělém dýchání bychom po 30 stlačení hrudníku měli postiženému zaklonit hlavu tlakem na bradu a čelo, prsty stisknout nos, normálně se nadechnout a plynule vdechnout do úst postiženého, poté bychom měli vdechnout ještě jednou.
Pokud postižený vdechne cizí těleso, musíme postupovat rychle, jelikož nemůže dýchat. Postižený člověk má při vdechnutí cizího telesa většinou tyto příznaky: kašle či sípá, nemůže dýchat nebo mluvit, drží se za ohryzek, zrudne či dokonce zmodrá a v nejhorším případě může dojít k zástavě dechu až bezvědomí.
První pomocí je vykašlávání, podpořte tedy dotyčného, aby prudce vykašlával. Další pomocí je úder mezi lopatkami, kdy se postavíme za postiženého, který se předkloní, a silně jej udeříme dlaní mezi lopatky. Úder bychom měli opakovat. Pokud se jedná o kojence, položíme ho obličejem dolů na své předloktí, kdy hlava dítěte směřuje šikmo k zemi, a prsty zafixujeme hlavu dítěte. Starší dítě si pak položíme přes své stehno hlavou dolů.
Foto ZZS OLK
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
