No, vlastně kecám, už ve školce jsem se o to pokoušela. Ze starých novin vytvořit nový, recyklovaný. Nebo kouli, ta mi šla nejlépe. Po desítkách let jsem měla možnost se k této činnosti vrátit a poznat, jak se vlastně ten pravý, ruční papír vyrábí.
Ruční papírna Velké Losiny je jednou z nejstarších manufakturních výroben papíru v Evropě. Vybudoval jí Jan mladší ze Žerotína v šestnáctém století, a dodnes se v ní vyrábí papír tradičním způsobem z bavlny a lnu.
Okruh, který jsem absolvovala, trval necelou hodinu a dospělého vyšel na sto korun. Děti a studenti měli slevu a zaplatili korun sedmdesát. Prvně nám milá průvodkyně vysvětlila historii vzniku papíru, a na jaké materiály se psalo v průběhu věků. Musím se přiznat, že i když jsem holka, tak mě na mladé průvodkyni něco zaujalo, a já se spíše koukala na ni, než na vystavené exponáty. Výklad dokázala podat smysluplně a stručně, vypadala, jako by jí to opravdu bavilo. Což se o většině průvodkyň, na které jsem měla to štěstí narazit, nedá říct. Ty vypadaly, že to dělají spíše za trest.
Základem pro výrobu papíru je voda. A bavlna nebo len. Bavlna se jemně rozemele a nabírá se do dřevěno-drátěných sít. Ty mohou být zkrášleny vodoznakem, to vlastně můžeme vidět dennodenně na bankovkách. Vznikají tak, že se na jemnou mřížku připevní ještě jemnější drátek s motivem, jaký si zákazníci vyberou. Oproti světlu by měl být obrázek či motiv vidět.
Následuje proces sušení a rovnání. Aby se na papíře nerozpouštěl inkoust z per, tak se ještě namáčí do klížidla, pak se znovu suší a hladí na kalandru. Po úvodní přednášce jsme se dostali přímo do provozu. Na vlastní oči jsme viděli, jak pracovníci postupují při výrobě. Byla jsem tam o víkendu, kdy nemají normální pracovní dobu, ale jedna paní tam přece jenom byla, a vše nám ukázala. Já bych asi radostí neskákala, kdybych se na mě chodili co hodinu dívat různí lidé a cvakali svými foťáky. Skoro veškeré vybavení bylo více než sto let staré, ale stále funkční.
Po prohlídce jsem měla možnost si sama vyzkoušet, jak se takový papír vyrábí. V zadní části areálu mají vlastní tvořivou dílničku, kde si za poplatek (asi stokoruna) můžete zrychlený proces vyzkoušet. Nabrat drť z kádě na síto byl trochu oříšek a musela jsem to zkoušet nadvakrát. Pak jsem zatočila na takovém „ždímači“, který odstranil přebytečnou vodu. Pak se to dalo do přístroje, kterým procházelo teplo a zároveň papír rovnal.
Jako bonus jsem si vyrobila i vlastní obálku s pečetí. V prodejně, která je přidružená k výrobně jsem strávila asi půl hodinu a namohla si z nepřeberného množství produktů vybrat. Chtěla jsem všechno, ale nakonec jsem si vybrala vánoční přáníčka (jsou přece za dveřmi) a krabičku s bonbónem.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
