Často procházíme okolo pamětních desek, pomníků, náhrobků a mnohdy si vůbec neuvědomujeme, jaké příběhy se skrývají za jmény, vytesanými do kamenných desek. Jedna taková pamětní deska visí na budově Krajského vojenského velitelství na náměstí Republiky. Deska připomíná osudy 6. Hanáckého pluku a životní příběhy jeho členů. Jedním z členů pluku byl i legionář Metoděj Šimek. Na jeho život se podíváme blíže.
Metoděj se narodil do rodiny Šimkových ve Staré Břeclavi 5. července 1893. Mladý Šimek pokojně rostl, nastoupil na českou vyšší reálku v Hodoníně a v roce 1912 tam úspěšně odmaturoval. Do vypuknutí války pracoval jako účetní.
Politická situace v Evropě se mezitím vyostřovala.
Imperiální ambice evropských velmocí v čele s Německem neustále sílily. Poslední kapkou byl atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu 28. června 1914. O měsíc později se strhává vlna vyhlašování válek, kterou startuje Rakousko-Uhersko, vyhlášením války Srbsku. První světová válka začíná.
Češi a Slováci musí i přes velké množství protirakouských názorů a snah o autonomii nastoupit do rakousko-uherské armády. Vojáci se tak dostali do armády, za kterou nechtěli bojovat, nedalo se nic dělat, stále jsme byli jen součást velkého Rakousko-Uherska.
Z Moravy se doplňovaly stavy asi dvaceti pluků rakousko-uherské armády. To zapříčinilo, že si pětadvacetiletý Metoděj, musel obléknout šedivou uniformu 3. pěšího pluku Rakousko-uherské armády.
Šimek legionářem
Vojáci často odmítali bojovat proti svým bratrům Slovanům (Rusové, Srbové) a tak se mnozí snažili dostat do ruského zajetí nebo zběhnout na stranu ruské armády. Tam se pak mohli připojit k legiím a bojovat proti armádě, do které byli původně naverbováni. Vojín Šimek byl ruskou armádou zajat 28. 5. 1917 v Targovici. V Rusku si jako mnoho dalších Čechů a Slováků podal přihlášku k československým legiím. Tak se Metoděj Šimek stal 21. července 1917 členem 1. čs. střeleckého pluku „Mistra Jana Husi“. O pár měsíců později byl Šimek převelen k 33. střeleckému pluku. V době převelení už se z vojína stal desátník. Poslední převelení přišlo v březnu roku 1918 a to k 21. střeleckému pluku. Během působení v legiích se dostal z Ruska přes Itálii až do Francie. Na cestě se zúčastnil několika bojů. Po návratu do vlasti získal Šimek Československý válečný kříž za zásluhy o osvobození vlasti.
Doma v odboji
Šimek se projevil jako dobrý taktik a byl vyslán studovat na První poddůstojnickou školu ve Versailles. Do vlasti se vrátil už jako nadporučík a začal sloužit u 6. Hanáckého pluku v Olomouci. Zde začíná Šimkova linka spojená s Olomoucí. Metoděj navíc působil ještě jako referent a tiskový mluvčí v Prostějově. V roce 1938 přednášel jako podplukovník na dělostřeleckém učilišti v Olomouci.
Šimek se nadále stýkal s bývalými legionáři a když v roce 1939 přišla na řadu německá okupace, Šimek a jeho přítel štábní kapitán Jan Skokánek, začali společně s členy Sokola vytvářet odbojové hnutí. Velice rychle po okupaci se Šimek stal jedním z velitelů odbojové organizace Obrana národa. Ta fungovala už v březnu 1939, bezprostředně po vpádu německých jednotek. Obrana národa organizovala domácí odboj, podávala zprávy odboji zahraničnímu, její členové zajišťovali informace o konfidentech a agentech gestapa. Obrana plánovala a realizovala i diverzní a sabotážní činnost.
Účast v odboji se Šimkovi stala osudnou. Kvůli špatné konspiraci gestapo Šimka odhalilo ještě v roce 1939. Gestapo zatklo Šimka 4. prosince 1939 v jeho bytě v Olomouci. Nacisté ho věznili v Olomouci (Korunní pevnůstka), Přerově a Vratislavi. Celé tři dlouhé roky byl Metoděj Šimek ve věznicích vyslýchán a mučen. Zůstal ale silný, zachoval si čest a vojenskou hrdost, která ho celý život provázela. Jména svých spolupracovníků gestapu nevyzradil. Zachránil tím pravděpodobně životy mnoha svých přátel, odbojářů a bývalých i nových spolubojovníků.
Listopadu roku 1942 odsoudil německý lidový soud Metoděje Šimka k trestu smrti. Poprava proběhla 5. března 1943. Podplukovník Šimek byl na dvoře věznice ve Vratislavi sťat. Jeho hrob se nachází na olomouckém ústředním hřbitově Neředín.
Z účetního generál
Dvě války v životě Metoděje Šimka, radikálně ovlivnily chod jeho života. Obyčejný život účetního proměnily v život vojenský. Vojákem zůstal až do posledních chvil svého života. Metoděj Šimek si svým životem a vlastenectvím povýšení na brigádního generála in memoriam jednoznačně zasloužil. Z účetního až na generála.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
