Bohatě vyhlížejících secesních domů si všimnete na první pohled, stačí jen při procházce městem zvednout hlavu. Budete okouzleni jejich krásou a detaily.
Secese patří k uměleckým stylům z přelomu 19. - 20. století a proslavil ji třeba Alfons Mucha svými plakáty. Významně se zdobné secesní linky prosadily i v architektuře a díky zdejším obchodníkům a továrníkům tak tyto domy můžeme obdivovat na pár místech také v Olomouci. Pojďme se podívat na některé z nich.
Když půjdete Ostružnickou ulicí směrem k radnici, zvedněte oči hned v jejím začátku, stojí zde totiž dům manželů Bubeníkových. Fasáda tohoto domu ulicí září jako klenot na dekoltu krásné ženy, jenže to není všechno, je doplněna reliéfem postavy Hanačky v kroji, která v ruce třímá fotoaparát. Eduard Bubeník měl totiž v tomto domě svůj fotografický ateliér. Celé dílo bylo dokončeno v roce 1912, reliéf vytvořil olomoucký štukatér a sochař Josef Hladík a na celá fasáda vznikla podle plánů stavitelů Bohumila Vodičky a Josefa Juránka.
Návrh přestavby fasády vznikl v dílně architekta Bohumíra F.A. Čermáka, který spolupracoval například na slavných stavbách firmy ASO s Josefem Anderem. Mozaika na průčelí domu je vyrobena z řezaného vitrážového skla a i více než po sto letech neztratila nic ze své původní krásy.
Dalším domem od stejných autorů, jakým je Hanačka s fotoaparátem, najdeme ve Slovenské ulici, nedaleko bývalého Prioru. Secesní fasáda zde nese jméno Aloise Kožušníčka, který byl významným holickým velkoobchodníkem s uhlím, hospodářskými a stavebními potřebami.
Také v Riegrově ulici najdeme zdobené secesní průčelí domu, jejím autorem je Jaroslav Kovář starší. Naproti průchodu z Barvířské ulice stojí dům rodiny Smékalů. Tento architekt se podílel i na přestavbě Muzea moderního umění, které svým stylem zasahuje do neoklasicismu a kubismu. Z Kovářova díla vzešel i Hotel Přerov, který stál na místě dnešní Koruny a byl zbouraný v 80. letech 20. století.
Poslední dům, u kterého se při naší procházce centrem města zastavíme je honosná secesní stavba vyhlížející do křižovatky na Náměstí hrdinů. V budově se od roku 1913 promítaly filmy a Olomoučané ji znali jako Biograf Edison. Původně kino patřilo německému spolku a chlubilo se kapacitou 434 míst, v roce 1925 přešlo do českého vlastnictví. Po komunistickém převratu došlo k jeho přejmenování na kino Mír. Mnoho Olomoučanů si jistě vybaví nejlepší filmy, které zde viděli.
V Olomouci najdeme i další secesní skvosty, včetně toho nejvýznamnějšího - vily rodiny Primavesi, ale tu si necháme na některé z příštích témat.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
