Je tu pondělí a s ním další díl série PO STOPÁCH... Tentorkát vás vezmeme do 19. století za Josefem von Engelem, starostou Olomouce, který byl šestkrát za sebou znovuzvolen a hrál velkou roli ve formování našeho města tak, jak ho známe dnes. Příjemné čtení!
Čtvrtý starosta města Olomouce se narodil v rodině bankovního úředníka. Jeho děd působil dlouhou dobu jako diplomat v Uhrách, poté jako dvorní sekretář a vládní rada při nejvyšší vojenské dvorní radě ve Vídni. Rodina J. Engela se záhy po jeho narození přestěhovala do Olomouce, kde jeho otec působil jako účetní v bance W. H. Hirsch, posléze si v Olomouci otevřel kupecký dům na Dolním náměstí. J. Engel docházel v Olomouci do diecézní školy, poté zahájil studia na gymnáziu, která však nedokončil a následně pracoval v otcově obchodě Bílá růže jako obchodní příručí.
Josef von Engel na dobové fotografii (Vlastivědné muzeum v Olomouci)
V květnu roku 1859 se J. Engel oženil s Emilií Madeblühovou, dcerou významného olomouckého advokáta Franze Mandelbüha. Sňatek s dcerou respektovaného advokáta posílil jeho společenskou prestiž a umožnil mu snadnější angažmá v rozvíjejícím se společenském a politickém dění tehdejší Olomouce. V roce 1861 byl zvolen do zastupitelstva Olomouce za německou liberální stranu. V zastupitelstvu se jako člen okresní školské rady věnoval především problematice školství, v níž v průběhu výkonu mandátu získal značný přehled. O jedenáct let později – 16. listopadu roku 1872 – byl jako výrazná osobnost německé komunální politiky. J. Engel po náhlé smrti olomouckého starosty Karla Schröttera zvolen na jeho místo.
Nejednalo se o obvyklou volbu starosty, neboť J. Engel nebyl členem městské rady a na pozici starosty města byl zvolen jako řadový (ač dlouholetý) městský zastupitel. Ve funkci setrval až do roku 1896 a byl zvolen celkem šestkrát za sebou. J. Engel se významnou měrou zasloužil o industriální rozvoj Olomouce, zasazoval se o vyrovnaný rozpočet. V době jeho mandátu došlo k založení několika významných institucí – mj. průmyslového muzea, německé reálky, městského muzea v historické kapli olomoucké radnice, má významný podíl na celkové rekonstrukci Sloupu Nejsvětější trojice na Horním náměstí, renovaci souboru olomouckých barokních kašen či opravě olomouckého orloje.
Střelecký terč starosty Josefa von Engela, olej na dřevě, 1886 (Foto: Vlastivědné muzeum v Olomouci / Pavel Rozsíval)
V roce 1868 prosadil, aby rakouskému ministerstvu války byla zaslána petice, která žádala zbourání olomouckých hradeb, které v té době značně začaly omezovat urbanistický rozvoj města. I přes neúspěch této petice postupně docházelo k rušení opevnění a Olomouc definitivně ztratil statut pevnostního města, mj. i v kontextu prusko-rakouské války z roku 1866, která prokázala skutečnost, že pevnostní města se staly v době moderního vedení války určitým anachronismem. J. Engel v dané souvislosti rozhodl o tom, že město odkoupí maximum pozemků (dělo se tak od roku 1889), které přiléhaly k dřívějšímu městskému opevnění. Své postřehy z prusko-rakouské války v kontextu dění v Olomouci popsal v díle nazvaném Kriegstagebuch aus dem Jahre 1866. Rovněž inicioval vydávání statistických ročenek, v nichž byly zachyceny veškeré údaje týkající se chodu města a představují cenný statisticko-historický pramen pro historii Olomouce druhé poloviny 19. století. J. Engel vnímal Olomouc jako německé město a tomu přizpůsoboval i své rozhodnutí a vize, které prosazoval ve funkci starosty. Tyto aktivity se ne vždy pochopitelně setkávaly s příznivým ohlasem v české části politického spektra.
Po ukončení mandátu starosty v roce 1896 dožíval J. Engel v relativním ústraní. Jeho pohřeb byl realizován na náklady olomoucké radnice jako výraz úcty a respektu za Engelovy zásluhy o rozvoj města Olomouce v průběhu jeho více než dvacetiletého působení ve funkci starosty.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
