Chvilka relaxace v Centru zdraví v Bohuňovicích

Někdy už toho člověk prostě má dost a potřebuje změnu. Šéfové po vás pořád něco chtějí a nejsou spokojení, jídlo vám přistane na oblečení, nefunguje počítač nebo, nedej bohu, dojde káva! Ve čtvrtek po poledni jsem už měla všechnu práci splněnou, ale byla jsem tak unavená, že když mě kamarád Ferda pozval na kávu, poznamenal, že jsem ještě nepříjemnější, než kdy jindy. Po obzvláště sarkastické poznámce už toho na něj bylo moc. „A konec. Zavezu tě domů vezmeš si plavky a jdeme do páry,“ řekl s naštvaným výrazem. Nebylo moc prostoru mu odporovat.

Věděl, že kdybych šla mezi moc lidí, tak by to bylo nebezpečné jak pro mě, tak pro ně. Chtěli jsme jít někde, kde budeme mít klid a opravdu si odpočineme. Pár kilometrů od Olomouce v Bohuňovicích leží Centrum zdraví, kde mají plavecký bazén, vířivku, fitness, horkou páru a saunu. V posledních dvou jmenovaných jsem ještě nebyla a chtěla je vyzkoušet. Místo jsme bez problémů našli a pohodlně zaparkovali přímo před budovou.

Po zaplacení vstupného v kombinaci do vodní zóny a parní lázně, které bylo 85 korun na devadesát minut pro dospělého a pro studenta o 20 korun levnější, jsme přelezli malou zídku, která byla pro mě vysoká jako Mount Everest a chvíli jsem s ní zápolila. Následovalo převlékání v kabinkách. Ty byly společné, ale sprchy a záchody jsou pak už byly rozdělené na pánské a dámské. Do bazénu jsme dorazili okolo jedné hodiny a kromě nás tam bylo ještě dalších šest lidí. Pro nás ideální.

Ferda okamžitě zpozoroval tobogán a nemohl odolat. Schody nahoru zrovna procházejí rekonstrukcí, zhruba polovina je už opravena a druhou to ještě čeká. Ono se to přece jenom za plného provozu špatně mění. Nahoře Ferda chvilku zápolil se systémem červeného a zeleného světýlka, ale nakonec to zvládl a pustil se dolů. A nejenom jednou, bylo skoro nemožné ho odtamtud dostat.

Já jsem si mezitím zašla zaplavat do plaveckého bazénu, který má hloubku od 110 do 160 centimetrů. V poklidu jsem si plavala, Ferda se zatím nabažil tobogánu a rozhodl se připojit. A jak jinak než výstavní šipkou do vody. Výtaha...

Voda měla teplotu 27,5 stupně, vířivka 30,5 a dětský bazének, kde mohou už i děti od jednoho roku, měl ještě o stupeň více. Po tom, co jsme si dali pár plaveckých bazénů (Ferda zase machroval a samozřejmě mě porazil) jsme si šli odpočinout do relaxačního bazénku. Tam je hloubka vody o něco menší, aby se tam dalo příjemně dovádět a užívat si protiproudu nebo vodopádů.

Když jsme se dostatečně vyřádili, tak jsme se vydali na další prozkoumání areálu. V druhém patře, kde jsme se dostali po stejných schodech jako na tobogán, jsme objevili parní lázně a saunu. Ferda tam bez váhaní zamířil a já ho slepě následovala. Teda aspoň na jednu sekundu, než se mi zamlžily brýle a já nic neviděla. Jediné, co jsem cítila, bylo horko. Velké. A horko není nic pro mě. Otočila jsem se na podpatku a počkala na Ferdu raději venku. Když se vracel (dal si pěkně na čas), tak si ji pochvaloval a hned se šel zchladit na venkovní terasu, která je hned u vchodu do páry.

Po této zkušenosti jsem nevěděla, jestli chci ještě vyzkoušet saunu, kde je na rozdíl od páry vzduch suchý a teplota kolem 100 stupňů. Vstup do sauny mají rozdělený podle dní pro ženy a pro muže. A zrovna byla řada na ženách. Nakonec jsem se tam přece jenom zašla podívat, ale nakonec jsem taky nevydržela. U sauny je také venkovní bazének. Ferdovi ukápla slzička, že není řada na něm, protože přes minulou zimu chodil do sauny pravidelně a hodně si ji užívá. No, prostě někteří na to teplo nejsou a já si raději užiju zimu...

Po cestě zpátky do bazénu a šaten jsme nakoukli do posilovny, kde se nám oběma znova zamlžil zrak. Ale každému z jiného důvodu, jeho rozněžnily stroje a činky, mě zase něco (někdo) jiný... 

Pak už byl čas, abychom šli, i když bychom si mohli další minuty dokoupit, v případě, že bychom překročil dobu 90 minut, ale začínali jsme mít hlad. Ferda navíc slíbil že zve, tak jsem měla příjemnou motivaci a zídku, se kterou jsem předtím tak zápolila, jsem přeskočila jako laňka.

Odcházeli jsme odpočatí a svěží. Dokonce i Ferda mě pochválil, že už nejsem jak kyselá okurka. Cesta do Bohuňovic a relaxace v Centru zdraví se vyplatila jak peněžence, tak našemu (mému) psychickému zdraví.

Pro více informací o otvírací době bazénu nebo sauny se podívejte na stránky Centrum zdraví Bohuňovice.