ROZHOVOR: Dokázal bych si představit v Olomouci i bydlet, říká David Deyl

V Olomouci hrajete 9. dubna, budete tady do té doby zůstávat?
Budu tady jenom do zítřka, chci se ještě podívat na sál Reduta, kde proběhne koncert. Chci si poslechnout akustiku a prohlédnout si zázemí, které tam bude pro mě a pro kapelu. Osahám si prostor a načichnu tu atmosféru, abych tam příští týden mohl dojít jako domů a cítil se dobře. Do koncertu tu zůstávat nebudu, Olomouc je sice krásné město, ale musím dodělat ještě nějaké věci u sebe doma a až na koncert přijedu zpátky.

Na koncertní recitály si vždy vybíráte lokálního umělce nebo sbor, který pak vybrané písničky hraje s vámi, kdo to bude z Olomouce?
Měl jsem hrát s dětským sborem, který teď nebudu jmenovat. Ten už však hraje na stejné lokaci přede mnou a tak by se to trochu logisticky krylo, takže budu muset Olomoučanům stačit sám. Ale dám větší prostor své kapele. Jednu virtuózní skladbu zahraje můj klavírista Václav Krahulík, který je český Lang Lang (čínský pianista,pozn. redakce)

Věnujete se žánru classical crossover, nejsem si úplně jistá, jestli všichni znají tento pojem, mohl byste ho trochu vysvětlit?
Je to kantilénová muzika, která je většinou doprovázená živým orchestrem. Je postavená na melodických písních. Spíše než specifikovat tento žánr, tak bych raději uvedl příklad interpretů, kteří se tomu věnují, je to třeba Josh Groban, Lara Fabian, Il Volo a další. Když si to čtenáři poslechnou, tak snáze pochopí o jaký žánr se jedná. Abych to ještě více přiblížil, tak bych řekl, že se jedná o moderní verzi Karla Gotta.

Máte věrnou skupinu fanoušků, které vidíte na každém koncertu?
Nevím, jestli se tomu dá vyloženě říct fanklub, ale mám „hardcore fans“, kteří spolu určitě komunikují, říkají si data, kdy vystupuji. Mají svojí facebookovou stránku a jezdí za mnou po celé republice.

Jací jsou fanoušci v Olomouci?
Já jsem vyloženě tady nikdy samostatný koncert neměl. Jeden z důvodů, proč mám koncertní recitál právě v Olomouci, jsou mí fanoušci. Ti za mnou jezdí do Prahy, Plzně a všech koutů země. Rozhodl jsem se udělat koncert tam, kde je epicentrum mých fanoušku a to je právě Olomouc a okolí. Jsem taková hora, která přijela za Mohamedem.

Dneska není zrovna nejlepší počasí, ale jak se vám Olomouc líbí?
Moc se mi líbí historické centrum. Je tady velká univerzita s tradicí, na které dokonce někdo z mojí rodiny studoval. Musím říct, že Olomouc z komplexního hlediska mi přijde jako kulturní město a líbí se mi. Navíc se tady dá všude dojít pěšky a rychle. Dokonce bych si dokázal představit, že bych tady bydlel. V dnešní době sociálních sítí je jedno, jestli člověk bydlí v Praze nebo kdekoliv jinde. Stejně jsem pořád na cestách. Tady jsem dojel vlakem, což je lepší a bezpečnější než autem. Mám dobrý pocit z toho, že dokonce i u nás už vlaky vypadají docela slušně. Moje sestra bydlí ve Švýcarsku a tam když jsem jel vlakem, tak jsem myslel, že letím v první třídě někam za exotikou.

Svým zpěvem podporujete neziskovou organizaci UNICEF, měl jste někdy příležitost se podívat do rozvojových zemí?
Tam jezdí vyloženě ambasadoři, jako je třeba David Beckham. Já si spíše vždycky koupím autíčko, panenku nebo kufříček s různými očkovacími látkami a tabletkami na čištění vody. Podporuju je spíše tímto způsobem. Ještě jsem nebyl v žádné rozvojové zemi, ale kdybych byl oslovený, tak bych se tomu určitě nebránil. Viděl bych to zase z jiné perspektivy než jenom na obrázku.

Naposledy jste pro ně hrál na Světový den vody, kde jste vytvořili pomyslnou frontu na záchod na podporu projektu. Máte sám nějaký zážitek s frontou na záchod?
Na toaletu jsem to vždycky stihl dojít, i když byla fronta dlouhá. Ale vlastně se mi jednou nebo dvakrát stalo, že když se mi chtělo opravdu hodně, tak jsem šel na dámský záchod. Když jsem pak vyšel a viděl jsem tam dámy, které si přepudrovávaly nosy, tak jsem si řekl, že asi nejsem úplně tam, kdy bych měl být. Ale zase jsem to na ten záchod stihl a dámy měly zážitek. Co mi ale vadí, jsou fronty na kase. Když vidím zástup lidí v obchodním centru, kde je z několik kas otevřena pouze jedna a lidi se vůbec nehýbají.

Jste docela aktivní na sociálních sítích, spravuje vám je někdo nebo to zvládáte sám?
Měl jsem lidi, kteří mi radili co a jak dělat. Ted už je to docela dobře nastartované, tak si to dělám sám. Ze sto procent tam píšu jenom já a sám to zvládám, protože jsme jenom malý trh a není to tak náročné. Kdyby se mi podařil můj projekt DD covers a oslovil bych i zahraniční fanoušky, tak by se vyplatilo na to někoho mít. Momentálně neřeším kdy a co postuji, když přijde inspirace, tak to udělám.

Poslední album V ozvěnách jste si vydal ve vlastním vydavatelství DADE, je to rozdíl než pracovat pro jiné vydavatelství?
Je to posun v tom, že jsem si svým vlastním pánem. A vzhledem k tomu, jaký dělám žánr a jak malý trh tady je, tak je to pro mě strašně osvobozující. Kdybych dělal více komerční hudbu, tak bych asi vydavatelství potřebovat. Já jsem si zatím plus mínus všechno protlačil sám. S žánrem, který teď dělám, a je mému srdci nejbližší, nepotřebuji být úplně všude. Pokud potřebuju dostat něco mezi lidi, tak si někoho najmu, kdo mi napíše tiskovou zprávu. Zvládám si desky vydávat i díky kontaktům v rádiích a v televizi. Jsou interpreti, kteří se chtějí věnovat jenom hudbě, ale já mám i manažerské schopnosti, proto to zvládám sám.

Plánujete novou desku?
Už mám skoro hotovou Vánoční desku, kde budou písničky s živým orchestrem a velkým aranžmá. Chtěl bych s ním vyjet na Vánoční recitály. Bavily by mě kostely a myslím, že by to hezky fungovalo. Podle toho, jak vyjdou tyto recitály, tak uvidím, jestli to uskutečním.