Grilovačka v plynových maskách? Litovel dál vede bitvu s neúnosným smradem
S příchodem letního období v Litovli znovu rezonuje téma nebývale nepříjemného zápachu, lidé si takřka každý den stěžují nejen na sociálních sítích. Smrad v ulicích malebných hanáckých Benátek může mít několik původců, ať už se jedná například o látky z cukrovaru nebo z nové sušárny kalů. Radnice si od všech firem vyžádala aktuální informace a situaci dlouhodobě aktivně řeší. Jenže podnětů od občanů zřejmě neubývá.
Rozsáhlé investice v cukrovaru, úprava provozu a doplnění technologií v sušárně kalů a další procesy proběhly nebo probíhají v uplynulých měsících a letech v Litovli, jenže k prostředí bez nepříjemného pachu je podle některých občanů stále daleko. „Poslední dobou se v našem městě neřeší bohužel nic jiného než smrad. To je hlavní téma na různých facebookových skupinách, které se opakuje v různých intervalech, v různé intenzitě stížností, názorů, dezinformací. Proto jsme se rozhodli na toto vše reagovat. Vyžádali jsme si informace od VHS Čerlinka, od ZD Unčovice, od Litovelské cukrovarny a dalších firem, ať se k tomuto zápachu vyjádří,“ uvedl na webu města starosta Viktor Kohout.
Po mnoho let upozorňují lidé v Litovli na zápach z kaliště místního cukrovaru, problémy s výrazným odérem měla limitovat rozsáhlá investice podniku do vlastní čistírny odpadních vod. Podle stanoviska firmy se od 1. června rozběhly práce na přepravě materiálu v rámci areálu cukrovaru. „Jsme si vědomi toho, že při manipulaci se sedimenty uloženými v lagunách může docházet ke krátkodobému uvolňování pachových látek, což je bohužel běžný doprovodný jev těchto prací. Veškeré činnosti jsou však prováděny s cílem minimalizovat dopady na okolí a v souladu s platnými povoleními a technologickými postupy. Omlouváme se za dočasné nepříjemnosti a děkujeme za pochopení. Věříme, že po dokončení prací se situace vrátí do běžného stavu,“ stojí ve vyjádření potravinářské společnosti.
Nová kapitola v nelichotivé kronice odéru v Litovli se začala psát loni na jaře, kdy do zkušebního provozu vstoupila moderní solární sušárna čistírenského kalu na okraji města. Obyvatelé takřka desetitisícového sídla brzy začali upozorňovat na neúnosný zápach.
Nepříjemný vjem v okolí dvojice rozlehlých objektů připomínajících skleníky v hodnotě takřka 120 milionů korun rozhodil i starousedlíky. „V Litovli žiju celý život, poznám smrad z cukrovaru, z prasečáku v Července nebo ze sladovny. Ale co začalo po spuštění sušárny kalů, je jako když se otevře žumpa a tak se i navaluje. V této části města bydlím deset let a do té doby tady nikdy nic nesmrdělo,“ líčí Milan Spáčil, který složité situaci čelil i s trpkým humorem, na sociální sítě dal AI upravený obrázek z grilovačky na zahradě v Litovli, kde mají s přáteli na hlavách plynové masky. Obrázek vyvolal na Facebooku značný ohlas. „Mě už to taky štve. Většinou je to k večeru. Sedět venku na zahradě se vůbec nedá a musíme pozavírat všechna okna i dveře, protože ten šílený zápach vleze do celého domu a je nám z něj na zvracení,“ dodala v komentáři Dana.
Podle zástupců radnice podniká město ve spolupráci se svou vodárenskou společností a dalšími odborníků celou řadu kroků, které mají situaci vyřešit. Jádro problému se podle starosty ukrývá ve specifickém složení kalů v Litovli, které mají větší podíl organické složky. Materiál, který se po solárním vysušení má používat například jako palivo v cementárnách, výrazně zahnívá a vzniká zápach. Takovou zkušenost přitom podle představitelů města dodavatelé technologie nikde jinde neměli.
Společně se specialisty projednalo město několik možností, jak se smradem bojovat. V první fázi se začaly využívat průmyslové pohlcovače pachu. „Ten jsme zprovoznili v dubnu 2026 a ze začátku se zdálo, že máme vyhráno. Ani přímo v halách nebyl zápach žádný. Jak se ale začalo oteplovat, tak se sice nějaký drobný zápach v halách objevil, ale v areálu ČOV už nic nesmrdělo. Pak se ovšem začaly objevovat stížnosti obyvatel, že sušárna smrdí v noci. Oslovili jsme tedy firmu, která nám gelové neutralizační náplně dodala, aby provedli nějakou optimalizaci. Zdálo se ale, podle reakcí lidí, že to je spíš horší. Potom nám navrhli aplikaci koncentrátu absorpční chemické látky postřikem. To také zdá se nezafungovalo. Teď jsme pořídili koncentrát na jiném principu, který se má aplikovat do štěrbiny, kterými sušárna nasává vzduch. V současné době vyrábíme speciální žlábky, do kterých by se koncentrát mohl nalít. Předpokládáme, že koncentrát začneme aplikovat během příštího týdne, a doufáme, že aplikace koncentrátu věci pomůže. Pořízení průmyslového pohlcovače pachů stojí stovky tisíc a náplně do něj cca 250 tisíc Kč na půl roku. Aplikace koncentrátu se pohybuje ve stovkách tisíc ročně,“ upozornil starosta.
Dalším krokem je dávkování chloridu železitého do uskladňovacích nádrží s kalem, což má eliminovat sloučeniny síry. „To ovšem znamenalo, že musí být postupně kalojemy, kde je v každém 1 800 metrů krychlových kalu, prázdné. To ale v provozu rozhodně není tak jednoduché udělat a trvá to několik měsíců. Také to něco stojí. V tomto případě jde o úpravy za přibližně 7,2 milionu korun. Nyní jsou míchadla namontovaná a běží zatím v ručním režimu,“ uvedl Viktor Kohout. Samotná aplikace chemikálie do materiálu z čistírny pak také představuje složitou záležitost. Při úvodní zkoušce došlo k napěnění a zhoustnutí kalu. „Změna konzistence kalu by mohla způsobit velké provozní problémy při jeho čerpání, tak jsme minulý týden poslali náš kal do Prahy do laboratoře, aby nám stanovili dávku v profesionální laboratoři. Výsledek ještě nemáme,“ dodal starosta.
V sušárně se nad rámec plánovaných opatření navíc spustily i další ventilátory pro sice nákladnější, ale rychlejší vysychání kalů. Zápach linoucí se Litovlí je pro vedení města nadále komplikovaným rébusem. „Po pravdě nemůžeme přijít na mechanismus šíření zápachu, protože stále platí, že v areálu ČOV žádný zápach neregistrujeme. Tedy on tam samozřejmě nějaký je, vždyť je to čistírna, ale není to nic mimořádného, co by mělo být cítit 400 metrů daleko. Máme zprávy, že lidé cítí zápach, i když fouká od města, i když fouká od lesa, jako by šíření pachu nemělo žádný pochopitelný vzorec. Oslovili jsme tedy společnost Odour, která se specializuje na měření a odstraňování pachových látek, aby nám pomohla tuto otázku vysvětlit,“ naznačil povolání dalších odborníků do boje se zápachem starosta Kohout.
