Ačkoliv se může zdát, že Prahu všichni známe tak dobře, až nás prakticky nemá čím překvapit, vždycky se v ní najde něco nového. I když se člověk do české stověžaté metropole vypraví jen tak na otočku, s dobrým plánem si ji užije dosyta!
S kamarády jsme z Olomouce vyrazili do hlavního města už ráno, abychom stihli všechno, co jsme si naplánovali. Náš program měl dva stěžejní body. Tím prvním byla výstava kultovního kanadského režiséra Davida Cronenberga nazvaná výstižně Cronenberg/Evolution. Večer jsme pak chtěli zamířit do kina Světozor, kde byl opětovně uveden legendární český interaktivní film Kinoautomat: Člověk a jeho dům.
Do Prahy jsme dorazili akorát na oběd, takže ještě před výstavou jsme si dopřáli menu v hospodě U Staré pošty, která je kousek od nádraží. Vzhledem k tomu, že na výstavě byla možnost přímo zhlédnout některé filmy Davida Cronenberga, bylo potřeba všechno naplánovat tak, abychom si stihli projít výstavu, kouknout se tam na nějaký ten film a pak se přesunout do Světozoru. Po obědě jsme tedy rovnou vyrazili na Staroměstské náměstí, kde výstava probíhá v Domě u Kamenného zvonu.
Samotná výstava byla naprosto úžasná a nemůžu než ji doporučit nejen lidem, kteří se zajímají o Davida Cronenberga nebo prostě filmy jako takové. Protože tato dvoupatrová expozice dokáže vtáhnout do pokrouceného a lehce zvráceného světa tohoto režiséra i člověka, který o něm v životě neslyšel. Nesoustředí se jen na Cronenbergovy nejslavnější filmy, jakými jsou Videodrome, Moucha či eXistenZ. Podrobně zkoumá i začátky režisérovy tvorby, jeho rané a nízkorozpočtové experimenty typu Stereo nebo Crimes from the Future a zároveň neopomíná ani výrazný zlom, který se v Kanaďanově kariéře udál během nového tisíciletí. Prostor tak dostaly i jeho uhlazenější nové filmy, které většinou zdobí herec Viggo Mortensen – Dějiny násilí, Východní přísliby a Nebezpečná metoda.
Každý režisérův film zde dostal svůj vlastní prostor, těm nejslavnějším jsou pak často věnovány celé místnosti plné miniatur, fotek z natáčení a překrásných modelů slavných předmětů z jeho filmů. Můžete zde tak vidět ikonickou pistoli vystupující z televize, kterou znají fanoušci Videodromu, teleport a miniaturního Jeffa Goldbluma proměněného v Mouchu, fantastické jsou také dvě celé místnosti, které se soustředí na adaptaci kultovního románu Williama S. Burroughse Nahý oběd. Z filmů, které zrovna v ten den dávali v promítacím sále, jsme nakonec zhlédli jeden z režisérových raných snímků, komorní sci-fi horor Scanners.
Výstava je přístupná už od druhé poloviny února a navštívit ji můžete až do 17. července letošního roku. Plné vstupné činí 245 korun, studenti, důchodci a osoby se zdravotním postižením mají samozřejmě slevu. A pokud výstavu budete chtít navštívit, vezměte si s sebou nějaký starý lístek z kina, na který získáte další slevu. Já na to samozřejmě zapomněl, ale výstava byla takovým zážitkem, že jsem to během několika minut úspěšně vypustil z hlavy.
Ve světě Davida Cronenberga jsme strávili poměrně hodně času, takže nám opět vyhládlo. Hledat v okolí Staroměstského náměstí místo, kde se za rozumnou cenu najíst, případně si dát kávu, se ukázalo býti poněkud složitým úkolem, nicméně nakonec jsme byli poměrně úspěšní. Pizza a kafe se nám ovšem neprodražily zdaleka tolik, jako návštěva místní Absintherie. S nevinným úmyslem dát si absinthovou zmrzlinu jsme se tam posadili. Ale ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že zmrzlina došla a naše oči zabloudily směrem k cenám absinthu, trochu se nám protočily panenky. „Ale tak když už jsme jednou v Praze…“ řekl jeden z mých kamarádů. Tak jsme si toho jednoho panáka dopřáli a hezky v náladě jsme zamířili do Světozoru.
Kinoautomat byl jako jeden z prvních interaktivních filmů ve své době velkou událostí. A věřím, že v roce 1967 byla možnost aktivně zasahovat do děje, kterým vás provází moderátor, pro každého obrovským lákadlem. Dnes už je to spíš jen taková zábavná hříčka, která nemá moc čím překvapit, ale spolu s moderátorem Josefem Poláškem a dobře naladěným publikem jsem si užil příjemný kolektivní zážitek velmi odlišný od dnešní návštěvy kina.
Z Prahy jsem odjížděl sice unaven po dlouhém dnu, ale zároveň dobře naladěn ze spousty příjemných zážitků, které se nám do těch několika hodin podařilo vměstnat. A samozřejmě s chutí okamžitě zhlédnout všechny filmy Davida Cronenberga. Takže jak jsem psal už na začátku – nezáleží na tom, kolikrát už jste v Praze byli, pokud si dokážete najít nenápadné maličkosti a zážitky, kterých tohle město nabízí bezpočet, užijete si ho stejně dobře jako napoprvé!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
