DRBNA HISTORIČKA: Jak se bouraly hradby. Díky pevnostní stoce má Olomouc v centru obdivované parky

Konec historie Olomouce jako největšího města Moravy nastal po třicetileté válce. Švédská okupace si vybrala svou daň a ze zemské metropole zbyla větší vesnice. Olomouc byla vylidněná, většina domů pobořená a zemské desky přestěhovány do Brna. Z minulé slávy nezbylo nic. Město čekala budoucnost městečka na periferii.

Vojenské události však poukázaly ještě na jeden aspekt, strategickou polohu města. V roce 1655 byla Olomouc označena za pevnost císařem Ferdinandem III. Habsburským, čímž se tehdy ocitla v poměrně exkluzivním klubu. Na Moravě se přidala k Brnu, Jihlavě, Uherskému Hradišti a hradu Helfštýnu. Olomouc tak zůstala v tomto ohledu mezi Moravskými městy stále výjimečná.

Hradby a bastiony, které jí začaly obklopovat, nicméně už neumožňovaly ani zdaleka sáhnout si na město s největším počtem obyvatel. Renesanční jádro sevřené opevněním se nemohlo rozrůstat, ale ani měnit, a tak zůstalo zakonzervováno dodnes. Místním se však život v perimetru vojenského opevnění začal zajídat.

Po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 bylo jasné, že se smysl existence pevnostního města v Olomouci v kontextu moderního vojenství vytrácí. Koneckonců novátorství ve způsobu boje Prusku onu válku vyhrálo a stálo za dalšími úspěchy německé vojenské mašinérie v obou světových válkách, kdy se proti vojenské síle sjednoceného Německa musela postavit velké koalice ostatních velmocí.

Oficiálně však ještě 20 let zůstávala Olomouc pevností, což brzdilo její rozvoj v bouřlivé druhé polovině 19. století, kterou doprovázel nejen prudký rozvoj vědy nebo průmyslu, ale také demografický boom způsobený právě tímto pokrokem. Místní však chtěli jet na tepu doby. Ačkoliv císař zrušil pevnost výnosem až v roce 1886, už v roce 1876 byla zbořena Hradská brána a začaly výstavba Dómské čtvrti. Pokud by někdo pevnostní funkci bral vážně, asi by bylo těžko představitelné, že významný fortifikační prvek zboří, aby tam mohl stavět “designové činžáky”.

Elegantní bytové domy však dodnes přináší lokalitě nedaleko katedrály sv. Václava jedinečný genius loci. Vystavěny zde byly čtyři bloky bytových domů v okolí dnešního hotelu Palác v duchu tehdy populárního romantického historicismu.

Konec olomoucké pevnosti má ještě jeden svébytnější pomník. Tím je Terezská brána, která schválně nebyla zbořena se zbytkem opevnění, aby připomínala tuto kapitola z dějin Olomouce. Dnes je esteticky hodnotným architektonickým prvkem v centru města. Svým způsobem za svou existenci pevnosti vděčí i některé olomoucké parky. V blízkosti hradeb se z vojenských důvodů nesmělo stavět. Bezručovy sady byly před proměnou v nádherný park bažinou a také stokou pro městské splašky. Dlouhá léta močál v bezprostřední blízkosti propůjčoval městu nevábný zápach, kterým byla Olomouc pověstná.