DRBNA HISTORIČKA: V Olomouci je muslimský hřbitov i mešita. Leží kousek za vojenskou nemocnicí

Památkou na boje, v nichž se střetla řada národů, je zapadlý hřbitov v Černovíře. Vojáci se neodlišovali jen příslušností k tehdejším státním útvarů, ale i náboženstvím. V tom je hřbitov, kde skončily ostatky vojáků, kterým lékaři již nedokázali pomoci, unikátem. Během první světové války zde byli pochováni nejen pacienti vojenské nemocnice z řad domácí armády, ale i příslušníci spojeneckých armád a také několik vojáků nepřátelských mocností.

Místo posledního odpočinku zde našlo přes 3000 vojáků, mezi nimiž najdeme 13 různých národností. Podle dochovaných záznamů je zde více Poláků než zesnulých vojáků československé národnosti (1021 ku 992). Příliš nepřekvapí, že zde leží Rusové, Italové, Rakušané nebo Maďaři. Měl by se zde nacházet také jeden Francouz a Lotyš. 

Největší kuriozitou je však část hřbitova vyhrazená muslimům. Jedním z hlavních spojenců centrálních mocností, tedy Německa a Rakousko-Uherska, byla Osmanská říše. Upadající státní útvar se snažil tímto spojenectvím zabránit emancipačním snahám podmaněných národů na Balkáně. Jak už nyní víme, odehrávala se poslední kapitola v dějinách muslimského státu, který už tehdy byl znám jako “nemocný muž na Bosporu”. Po konci války vzniklo dnešní Turecko, jehož samotnou existenci zachránil Mustafa Kemal Ataturk, obdivovatel Tomáše G. Masaryka, který vytvořil z muslimské říše sekularizovaný stát.

Tohoto vývoje se však jeho krajané ležící na olomouckém hřbitově nedožili. Leží zde asi 40 Turků, u jejichž neobvyklých náhrobků se tyčí malá mešita. Podobně jako byla u hrobů křesťanů na tomto hřbitově postavena malá kaple. Kromě katolíků jsou zde pochováni i pravoslavní křesťané a dokonce i židé. Aby na jednom místě ulehli k poslednímu odpočinku příslušníci všech tří největších abrahámovských náboženství, je opravdová vzácnost.

V zemi neleží jen vojáci první světové války. Podle všeho se zde pohřbívalo dlouhá staletí a existují i teorie, které zvažují možnost pohřbení příslušníků olomoucké větve přemyslovské dynastie. Nad řadou souvislostí ohledně dějin zapadlého hřbitova visí otazníky. Přes jeho bohatou historii hřbitov v 2. polovině 20. století chátral a dokonce musel čelit pokusům olomouckého Městského národního výboru o jeho rekonstrukci v podobě odstranění většiny náhrobků a zatravnění plochy hřbitova pro snazší údržbu. Je neobjasněnou otázkou, proč se místní komunisté nedotkli právě vzácných muslimských náhrobků.

Zbytky hřbitovní architektury byly opraveny ve druhém desetiletí 21. století díky dotačnímiu programu Ministerstva obrany na opravu vojenských hřbitovů, dnes se tak dá navštívit unikátní místo posledního odpočinku, kde se nehledělo na náboženské rozdíly zesnulých. Leží jen pár metrů za autobusovou zastávkou u Farmaku.