Bezpečnost školních výletů začíná už cestou autobusem
Lyžařské kurzy a školní výlety jsou vnímány jako samozřejmá součást školního roku. Mnohem méně pozornosti se však věnuje tomu, v čem děti na místo jedou a jaká pravidla během cesty skutečně platí. Přitom právě autobus není jen dopravní prostředek, ale i zkouška toho, zda děti dokážou v praxi uplatnit to, co se o bezpečnosti učí doma a ve škole.
Školní lyžařské kurzy patří každou zimu k největším logistickým akcím roku. Desítky dětí, hory, dlouhé trasy a několik hodin strávených v autobusech, které je mají bezpečně dopravit tam i zpátky. V závěsu následují školní výlety, plavání, exkurze nebo cesty do divadla – zkrátka akce, na které děti vzpomínají ještě roky. Děti se těší, rodiče většinou bez větších obav podepíšou souhlas a škola objedná autobus.
„Právě v tu chvíli se otevírá téma bezpečnosti samotné cesty. Autobus je specifické prostředí s velkým počtem dětí na jednom místě, dlouhou dobou jízdy a odpovědností dospělých, kteří mají bezpečnost celé skupiny plně na starosti. Aby byla taková cesta skutečně bezpečná, mají jasně dané povinnosti jak děti, tak pedagogický doprovod,“ upozorňuje metodička dopravní výchovy Týmu silniční bezpečnosti Markéta Novotná.
Základním pravidlem pro děti je, že po celou dobu jízdy musí sedět na svém místě a nevstávat, dokud autobus úplně nezastaví. Pokud je autobus vybaven bezpečnostními pásy, mají povinnost být připoutané po celou dobu jízdy. Použití pásu výrazně snižuje riziko zranění nejen při dopravní nehodě, ale i při prudkém zabrzdění nebo náhlé změně směru jízdy. Během cesty děti nesmí vstávat, přesedat, sedět v uličce, na schodech ani stát. Nepřípustné je vystrkování rukou nebo hlavy z oken, pobíhání po autobuse, rozhazování věcí v uličce nebo chování, které by mohlo rušit řidiče.
Pedagogický doprovod má povinnost tato pravidla dětem předem vysvětlit a během jízdy dohlížet na jejich dodržování. Zároveň odpovídá za to, že osobní věci dětí jsou bezpečně uložené, ulička zůstává volná a nástup i výstup probíhají klidně, bez tlačenice a pod dohledem dospělých. Už na začátku cesty by měl pedagog připomenout, jak se správně připoutat. Následně při jízdě i pedagogický doprovod musí být v klidu na místě připoutaný.
Škola by měla už při objednávání dopravy trvat na tom, aby byl autobus vybaven bezpečnostními pásy, a aby dopravce potvrdil, jaký typ vozidla přistaví. Praxe však ukazuje, že při výběru autobusu hraje v některých školkách a školách hlavní roli cena a kapacita, nikoli bezpečnostní výbava. Starší autobusy bez pásů jsou levnější a vejde se do nich více dětí, než kolik je sedadel. „To, co na papíře vypadá jako úspora, ve výsledku znamená cestu bez základních bezpečnostních prvků,“ upozorňuje ředitel Týmu silniční bezpečnosti Jan Polák. Jakou zprávu z toho děti vlastně dostávají? „Na jedné straně je učíme pravidlům a bezpečnosti, na straně druhé jim ukazujeme, že když jde o peníze nebo pohodlí dospělých, pravidla se dají ohnout. Že pásy jsou důležité, ale jen někdy,“ dodává Polák.
Od roku 2004 platí v České republice povinnost instalovat bezpečnostní pásy do dálkových autobusů, které přepravují výhradně sedící cestující. Přesto se školy stále setkávají s tím, že na školní akce vyrážejí vozy, které tuto výbavu nemají. Zákon stanovuje, že pokud jsou sedadla pásy vybavena, je jejich použití povinné.
Pokud škola objedná autobus s pásy, ale dopravce přistaví vozidlo bez nich, nemělo by rozhodnutí o pokračování cesty zůstat na učiteli. O tom, zda se pojede, by mělo rozhodnout vedení školy, které nese odpovědnost za bezpečnost žáků. Současná legislativa umožňuje, aby v autobuse bez pásů sedělo více dětí na jednom sedadle, pokud jsou mladší dvanácti let a není překročena celková užitná hmotnost vozidla, u školní dopravy však takové řešení představuje zvýšené riziko. Pokud je dětí více než míst k sezení, správným postupem je objednat další autobus nebo zvolit jiný způsob dopravy.
Většina autobusů je vybavena kombinací dvoubodových a tříbodových bezpečnostních pásů. Dvoubodové (bederní) pásy jsou nejčastější a nacházejí se na většině sedadel. Poskytují základní ochranu při prudkém brzdění či nárazu, ale nedrží horní polovinu těla. Přesto udrží cestujícího na sedadle a snižují riziko vzniku vážnějšího zranění při nehodách. Tříbodové pásy, které vedou přes rameno i pánev a chrání celé tělo, jsou výrazně bezpečnější. Zákon je v autobusech vyžaduje pouze na vybraných, rizikovějších sedadlech. Typicky v celé první řadě za řidičem, na sedadlech hned za zadními dveřmi a na prostředním sedadle v zadní řadě.
Ve veřejném prostoru se objevuje i názor, že malé děti by se neměly poutat kvůli riziku požáru autobusu. „Tento argument je zavádějící – pravděpodobnost zranění dítěte v důsledku nepřipoutání je výrazně vyšší než riziko nehody spojené s požárem. Připoutání dětí je proto z hlediska bezpečnosti stále považováno za správný postup,“ vysvětluje metodička dopravní výchovy Týmu silniční bezpečnosti Markéta Novotná.
Bezpečnost školních cest autobusem nestojí jen na řidiči nebo kvalitě silnice, ale především na rozhodnutích dospělých. Pokud děti sedí, jsou připoutané a cesta probíhá klidně, riziko zranění se výrazně snižuje. A právě to by mělo být cílem každé cesty na lyžařský kurz, výlet nebo kulturní akci – aby se děti vrátily domů nejen s novými zážitky, ale také v pořádku.
