DRBNA HISTORIČKA: Konec německého ostrova v Olomouci. Dlouhou historii ukončil až zákon
Olomouc se historicky řadila k největším německým městům na Moravě. Pařila mezi takzvané německé jazykové ostrovy obklopené českým venkovem. Dominance německého obyvatelstva byla zásadně narušena vznikem Velké Olomouce po 1. světové válce a definitivně skončila odsunem Němců po 2. světové válce.
Jelikož se ve městě nacházelo velké množství Němců, divoká fáze jejich odsunu se vyznačovala intenzivní brutalitou. Obzvláště kruté bylo zacházení s Němci v internačním táboře v Nových Hodolanech, kde jich zemřelo na následky týrání a nevyhovujícího hygienického stavu podle odhadů až 500.
S koncem roku 1945 však začal organizovaný odsun, který již alespoň částečně dbal na mezinárodní úmluvy a bazální humanitu. Podle statistických výzkumů byly nejdříve odsunuty osoby, které neměly pracovní uplatnění. Čili staří lidé, děti a také mnohem větší množství žen
Příčinou však částečně byla demografická situace mezi Němci, jelikož řada z nich padla na frontě, odhadem asi 15 procent, nebo se ještě nacházela v zajateckých táborech. Jedni z posledních byli odsunuti němečtí antifašisté. Podle dochovaných dokumentů byl 84 z nich uznán podíl na protinacistickém odboji, ale přesto byli odsunuti s jediným ústupkem. Nebyl jim zkonfiskován movitý majetek, který si mohli odvést.
Jedním z nich byl i sociální demokrat Roman Fuchs, který u sebe schovával české odbojáře po celou dobu války, ale ani pro něho nebylo v novém Československu místo.
Ironií osudu je, že obdobně se v archivních materiálech Ústředního národního výboru v Olomouci dochoval návrh na prohlášení 69 válečných provinilců za Němce, kteří se k německé národnosti nehlásili, aby bylo možné zkonfiskovat jejich majetek.
V prvních poválečných letech poklesla populace Olomouce přibližně o 18 tisíc obyvatel, jenže podle statistických dat z organizovaných transportů bylo přesunuto do Německa jen 6224 lidí. Rozhodně se nedá říci, že prostým odečtem obou čísel získáme počet Němců, kterým se podařilo zůstat v Olomouci.
Část lidí odešla do Německa sama mimo oficiální transporty, část lidí byla zabita přímo nacisty, řada mužů padla na frontě a několik stovek Němců také během divokého poválečného revanše. Němci ve smíšených manželstvích v řadě případů mohli zůstat. Během sčítání lidu v roce 1950 se k německé národnosti přihlásilo 665 lidí, ale řada z nich se rychle počeštila a k němectví se nehlásila i přesto, že příslušnost k národu přestala být stigmatizována.
Dne 24. dubna 1953 byl schválen zákon, který udělil československé občanství kolektivně všem Němcům trvale žijícím v Československu, i těm, kteří o změnu občanství nestáli. Za takřka tisíc let trvajícím spolužitím Čechů a Němců v jedné zemi byla napsána definitivní tečka.
