MČR v Olomouci? To jsem prostě musel přijet, říká olympionik z Hané David Klammert

Máte za sebou úspěšné mistrovství České republiky, jak se za turnajem ohlížíte?

Bylo to pro mě hrozně důležité. Od olympiády jsem měl dva měsíce pauzu, abych se dal do kupy zdravotně i psychicky. A abych nabral energii na další olympijskou kvalifikaci.  Ale jakmile mi volali, že bude republika zrovna v Olomouci, tak jsem prostě musel přijet. Taková možnost předvést se před domácím publikem se jen tak nenaskytne. Skočil jsem po tom, i když jsem šel docela do risku. Nebyl jsem úplně připravený a šel jsem zápasit do vyšší váhy. Ale naštěstí se mi podařilo vybojovat titul na domácí půdě.

Byla znát podpora přátel a rodiny?

Přijeli i z Kroměříže a taky přišlo hodně lidí z Olomouce. Měl jsem radost, že na finále bylo plno. To moc často nebývá, ale domácí klub zajistil i program navíc, světelnou show a podobně. Takže za mě to byla zatím nejlepší atmosféra, jakou jsem na republice zažil.

Máte zkušenosti z největších zahraničních turnajů, co jste říkal na světelné či kouřové efekty před finálovými zápasy, které organizátoři ve Sportovní hale Univerzity Palackého zajistili?

Bylo to pro mě super. Když startuju na republice a tyto věci tam obvykle nejsou, tak si připadám, že nejsem na tak velkém turnaji. Díky tomu, že tam teď na finálové bloky taková show byla, tak jsem se cítil jako na významné soutěži a líp se mi soustředilo na daný zápas.

V Olomouci jste strávil řadu let. Jak rád se na Hanou vracíte?

Pořád jsem členem Judo Klubu Olomouc, i když už se připravuju v Praze. Už dvanáct let jsem součástí olomouckého klubu, který mě skutečně nasměroval na cestu, díky které jsem v reprezentaci. A můžu bojovat na takových turnajích jako je mistrovství Evropy, světa a olympijské hry. Vždy to chci Olomouci co nejvíce vracet. Byla tam i podpisová akce pro děti, chtěl jsem podpořit děti, aby se také snažily. Olomouc je pro mě velká srdcovka, jsem rád, že se tam turnaj konal a že jsem dokázal vyhrát.

Váhová kategorie do 100 kg pro vás byla jen jednorázová výjimka?

Běžně chodím do 90 kg, ale jak jsem teď nebyl v přípravě, tak nebylo tolik prostoru shazovat váhu. Soupeři byli velcí, siloví. Trochu jsem se s tím natrápil. Ale nejsou zase tak rychlí, takže pohybem a kontrolou jsem je udolal. I finálový soupeř Matěj Silvestr byl asi o deset kilo těžší, ale v nastavení jsem vyhrál na škrcení.

Oddechli si soupeři z váhy do 90 kilogramů, že proti nim tentokrát nenastoupíte?

Po olympiádě ode mě každý čeká, že budu všechny převyšovat. Byl jsem trochu pod tlakem. Nevím, jestli si oddechli (usmívá se). Ve své váze jsem už asi pět let jednička, tak se jim mohlo trochu ulevit. Stovky asi nebyly moc nadšené, ale to je prostě sport.

Olympiáda? Jeden z nejsilnějších momentů v životě

Jak vzpomínáte na nedávné olympijské hry v Tokiu?

Byl to pro mě jeden z nejsilnějších momentů. Snil jsem o tom celý život. Konečně se mi to podařilo, ale byla to hrozně dlouhá cesta. Chvíli to vypadalo, že tam budu a pak že ne. Byla i možnost že se olympiáda zruší. Bylo to hrozně náročné, ale naštěstí se to podařilo. Byl jsem jeden ze dvou judistů z Česka, který se tam dokázal dostat. I to je vizitka Olomouce, že umí vychovat judisty pro olympiské hry. Je to pro mě nesmírně důležitý náboj do budoucí práce.

Teď už se koncentrujete na boj o další účast na olympiádě?

Ano, právě začínám přípravu v Tatrách čtrnáctidenním blokem objemové kondice. Pak už bych chtěl zase začít trénovat v kimonu a ještě tento rok startovat na Grand Slamu v Abu Dhabí. Abych už se rozepíral a byl už co nejlépe připravený na další sezonu. To už bude mistrovství Evropy a světa, chtěl bych se do Paříže kvalifikovat dřív, abych se mohl ještě lépe připravit a dovést i výsledek z olympiády.

Na olympiádě jste při své premiéře nestačil v prvním kole turnaje na Izraelce Liho Kochmana. Jaký to byl souboj?

Dostal jsem soupeře, který mi úplně nevyhovuje. Ještě jsem ho neporazil. Na olympiádě jsem s ním ale zatím zápasil za tu dobu nejlépe. Věřím, že když se mi daří zlepšovat, tak už ho třeba na dalším turnaji budu moct porazit. I tak to byla pro judisty největší akce, která se mohla stát. Když jsem šel na žíněnku v hale Budókan, tak jsem pociťoval obrovské štěstí. Mělo to pro nás i krásný historický nádech.

Užil jste si to i přes covidovou bublinu, ve které jste na olympijských hrách byli? Neměl jste obavy, že byste mohl mít pozitivní test?

Bohužel to bylo bez diváků, ale já se vždycky soustředím na věci, které mohu ovlivnit. Vážil jsem si toho, že tam vůbec mohu být. Trochu jsem se bál, že na mě může covid přijít, ale naštěstí se mi to vyhnulo a mohl jsem startovat.

Jak jste prožíval olympijské vítězství vašeho kolegy Lukáše Krpálka?

Taky to byl jeden z mých největších zážitků v životě. Pro všechny judisty to byl svátek.  Být přímo u toho a s Lukášem prožít celý den, kdy udělal ten obrovský úspěch. Dělal jsem mu i sparinga, ten kluk zase zopakoval, že dokáže i úplně nemožné.

Svůj zlatý úspěch z Ria ještě posunul.

Je opravdu fenomén a legenda. Stal se jedním z nejúspěšnějších judistů na světě všech dob. Vyhrát olympiádu, mistrovství Evropy a mistrovství světa a to všechno ve dvou vahách… To už ani nevíme, co mu vymyslet za výzvu, aby s námi u toho juda ještě zůstal (směje se). Je to opravdu neuvěřitelné, asi ani Lukáš nečekal, že by to mohlo takto vyjít.