Šternberský dakarista Lhotský okusil slavný podnik v letité Toyotě. Srdíčko ale bije pro motorku, říká

„Původně jsem měl jet na motorce, ale z nějakého důvodu se to nepovedlo. Dakar jsem odpískal, že teda nepojedu. Ale dva týdny před Vánoci mě oslovil Zdeněk Ondráček, že mu vypadl navigátor. Auto i s materiálem už bylo odeslané do Saúdské Arábie. Nemohl sehnat kvalitního navigátora a někoho, s kým by se na Dakaru nebál, jel tam poprvé. Takže jsem fungoval jako průvodce,“ říká ke zrodu letošní účasti na prestižní motoristické akci Rudolf Lhotský.

Na trať s Ondráčkem vyrazili v Toyotě Land Cruiser a ze 129 posádek kategorie Classic dojeli do cíle na 19. místě. „Bral jsem to už trošku s nadhledem. V této kategorii jsem si to i užil, bylo to pohodovější. Nevypadl jsem z toho kolotoče. Sledoval jsem trendy a sbíral inspiraci. Byl jsem na Dakaru, mám to odškrtlé, dostal jsem krásnou medaili. Kývl jsem na výpomoc kamarádovi, ale moje srdíčko bije pro motorku. Zase bych chtěl závodit,“ ohlíží se za Dakarem 2022 šternberský rodák. Ten jel na Dakaru pod hlavičkou stáje Vintage Racing. V tomto týmu si premiéru na dakarské rallye připsali i Dušan a František Randýskovi, duo otec a syn zamířilo na závod z Hranic.

Třída starších aut je koncipována jako závod v pravidelnosti, navigátorská složka hraje velkou roli. „Každý úsek se musí zajet určitou rychlostí. Třeba od zatáčky k zatáčce se musí jet rychlostí šedesát pět kilometrů za hodinu, pak tři kilometry osmdesát. Musí se to dodržet podle daného rozpisu. Nejezdí se tolik do dun, do velkých písků. Navigačně to bylo složitější, ale já chci prožít ty duny, je to terén, který obdivuju,“ podotýká závodník, kterého jeho vášeň opět táhne k další účasti na motorce.

Kategorie Classic kladla na závodníky velké nároky na soustředění a počítání rychlostí, i v této retro třídě ale promluvila do zápolení moderní technika. „Spousta aut už navíc měla drahé přístroje, do kterých se dá přesně den předem zadat úseky, rychlosti a podle toho se pak jede. Za každou odchylku se dávají trestné body. My jsme se pohybovali okolo 50 až 100 trestných bodů a na prvních příčkách jezdili za nula nebo úplně minimální počet trestů. Na předních příčkách se pohybovali také Španělé a Italové, kteří mají s tímto stylem závodění velké zkušenosti,“ zmínil ke konkurentům na Dakaru Lhotský.

Monstrózní dakarská karavana se musela popasovat i s covidovými opatřeními, které se podle závodníků důsledně dodržovaly. I tak si ale nemoc k některým účastníkům našla cestu. Lhotského nevyjímaje. „Jako Dakar jsme se přesouvali v bublině. Všichni byli otestovaní a naočkovaní. I po depu ve venkovním prostředí se musely nosit roušky a hlídalo se to. Ale stejně vím o spoustě lidí, co se nakazili. I já jsem po návratu onemocněl a trochu se teď trápím s covidem,“ trpce se pousmál šternberský motorkář a otec pěti dětí.

Na slavném dálkovém závodu pomohl s kolegou Ondráčkem i populární české zpěvačce Olze Lounové, která svou zálibu v automobilech tentokrát posunula v účast na dakarské rallye jako navigátorka pilota Martina Čábely. Motoristické štěstí jím ale nebylo nakloněno. „Měli smůlu od začátku až do konce. Auto se jim pokazilo hned jak si ho převzali, rozbil se jim motor, pak automatická převodovka. Dotáhli jsme je na startovní rampu, aby mohli vůbec odstartovat. Celou dobu se potýkali s problémy, snad jen poslední tři etapy pořádně jeli. A pak přišel přejezd přes cílovou rampu a zase jim to pokazilo. Tak jsme vzali lano a zase jsme je odtáhli do bivaku. Byli jsme vlastně u jejich začátku na Dakaru i u konce, skamarádili jsme se. Ale v té kategorii to tak je, všichni si tam pomáhají,“ ocenil atmosféru šestačtyřicetiletý dakarista.

Už v letadle ze Saúdské Arábie někteří účastníci střádají plány na další rok. Pro Lhotského by měl být ve znamení návratu na motorku. Na ní už prožil spoustu netradičních zážitků i při konání Dakaru v Jižní Americe. Nevyhnula se mu ani vážná zranění, přesto se plánuje znovu vydat na start v jedné z nejextrémnějších kategorií – malle moto. V režimu bez cizí asistence zvládl dobrodruh z Olomoucka Dakar 2021.

Rudolf Lhotský na Dakaru 2021

„Je to něco hroznýho,“ směje se při vzpomínce na závodění bez doprovodného týmu a servisní pomoci a pokračuje: „Pro většinu enduro nebo rallye motorkářů, je tahle varianta asi nejvíc, co si můžou v životě dokázat. Je to totální bláznivina, kde si sáhneme na úplné dno. Působí tam strašná únava, dva týdny člověk spí asi čtyři hodiny denně, jinak jezdí šest set nebo třeba osm set kilometrů ve velkém horku a po etapě si musí sám opravovat a ladit motorku,“ popisuje Rudolf Lhotský, který by chtěl na dalším ročníku vylepšit své dosavadní maximum – 41. místo.

„Po předchozí zkušenosti jsem říkal, jsem že už to v životě nepojedu. Po návratu jsem spal dva týdny v kuse. Ale je to taková výzva, že si to asi zase chci zkusit a posunout se dál. Otázka teď je, jestli pojedu sám v kategorii Malle moto anebo vytvořím tým TOPFOREX for DAKAR a vznikl by z toho film, který by posloužil k další propagaci. Je to teď i takový trend,“ říká závěrem nadšenec pro extrémní motoristické výzvy.