Před rokem 1989 kralovala kolové Česká republika. Konkrétně bratři Jindřich a Jan Pospíšilové. Poté, co historicky nejúspěšnější dvojice tohoto sportu skončila, nastal v tuzemsku velký útlum. Ten se ovšem pomalu, ale jistě vytrácí a přetváří se v úspěšné období, které pociťuje i olomoucký oddíl se šedesátiletou historií.
První náplní klubu TJ Milo Olomouc byla krasojízda, což je sesterský sport kolové. Tyto dva sportu spolu opravdu hodně souvisejí, protože na mistrovství světa v sálové cyklistice se provozují současně. Krasojízda fungovala v Olomouci do povodní v roce 1997, následně po problémech s tělocvičnou už se její provoz neobnovil a zůstalo tak jen u kolové. Ta v České republice má především díky bratrům Pospíšilovým velkou tradici. Bratři jsou totiž dvacetinásobnými mistry světa. Úspěchy na mistrovství světa jsou ovšem i dnes. Minulý rok měla Česká republika ze světového šampionátu, díky mužům z brněnského klubu TJ Favorit Brno, bronzové medaile.
Olomoucký oddíl hraje v kategorii mužů druhou nejvyšší soutěž v tuzemsku - 1. ligu, ve které se momentálně nachází na pátém místě. Muži do 23 let získali loni stříbrnou medaili na mistrovství republiky a junioři TJ Milo brali rovněž cenný kov za druhé místo. Olomoučtí žáci minulý rok největší českou akci v kolové nehráli, protože kvalitní mužstvo žáků v oddílu nebylo. Momentálně je ale situace mnohem lepší a klub má pro letošek, kdy se tuzemské mistrovství bude konat v olomoucké tělocvičně, velké ambice. „Očekáváme, že bychom mohli získat medaili,“ říká jednatel klubu Jiří Petrůj.
Takže v mládežnických kategoriích máte do budoucna velký potenciál?
Určitě. Na tom je to postavené. V 90. letech zde byl útlum, kvůli tomu, že jsme všude možně sháněli halu, ale nyní, tři roky zpět, se nám podařilo zrekonstruovat díky dotacím tuto tělocvičnu, ve které teď sedíme. Za to patří městu a kraji velký dík a snažíme se to nějak vrátit zpět. Vrátíme to jenom tak, když přijdou výsledky a úspěchy. Zatím ta práce nám s mládeží funguje dobře a výsledky jsou, což nás těší.
Kolik máte vlastně kategorií žáků?
Máme jen jednu. Tam je právě velký výkonnostní rozdíl. Kluk začne v osmi letech a proti němu nastoupí někdo čtrnáctiletý. Je to velký problém.
Přejděme přímo ke kolové obecně. Čím vším se liší kolo pro tento sport od normálního kola?
Vlastně vším. Nemá brzdy, má takzvaný „furtšlap“ (šlape se jak dopředu, tak dozadu, pozn.red.), má úplně jinou konstrukci. Ta je udělána tak, aby bylo kolo stabilní a bytelné, protože obzvláště v kategorii mužů je tento sport dost tvrdý. Dochází k různým střetům, nárazům a ten materiál musí něco vydržet. Samozřejmě také když hráči střílí předním kolem, tak ten výplet musí být rovněž odolný, protože dostává dost zabrat. Je to vše o kvalitě materiálu a od toho se odvíjí i samotná cena. Ta se pohybuje od čtyřiceti do sto tisíc korun. Nejnovější kola stojí i sto dvacet tisíc. Vtipné je, že když se na to kolo podíváte, tak nemá de facto nic. Nemá kotoučové brzdy, přesmýkač, odpružené vidlice a tak dále.
Takže předpokládám, že při takové ceně nemá každý své vlastní kolo…
V zásadě kupodivu kolová není levný sport. Oddíl proto samozřejmě má v majetku nějaká kola, která zájemcům, především potencionálním žákům, půjčuje a ti na nich hrají. Jak dospívají, tak se rozhodnou, že si koupí kolo sami podle svých představ a kvality a přispívají si na to finančně.
Jak moc je tento sport fyzicky náročný?
Hodně. Zajímavostí je, že se na sedátku nesedí, tam se jen odpočívá, když je přerušená hra. Většinou se stojí, neustále se šlape, dělají se různé otočky. Doba hry žáků je dvakrát pět minut, u juniorů je to dvakrát šest a u mužů dvakrát sedm minut… Člověk si řekne, že je to krátká doba, ale to vůbec není pravda, protože je to dost fyzicky náročné. Ze zkušenosti vím, že po třech minutách prvního poločasu toho má hráč dost, protože se vlastně nezastaví. Především útočník se nezastaví, protože připravuje gólové situace, stará se o střely na bránu, a pokud není v držení balónu, snaží se, aby chránil brankáře před střelami.
Brankář může zasahovat rukami? Jaká pravidla se k němu stahují?
Ano. V brankovišti, které má tvar půlkruhu a poloměr dva metry, může zasahovat rukami. Pokud brankář spadne, což je nedovolený stav, když se dotkne nohou země, tak následuje penalta. Ta se zahrává ze vzdálenosti čtyř metrů.
Co je první věc, kterou se učí děti, když začnou hrát kolovou?
Na začátku jde především o ovládání kola, které je, jak jsem řekl, úplně jiné. Třeba už jenom řídítka, která jsou vytažena nahoru, způsobují to, že ten úchyt je úplně jiný. Proto se děti na zhruba prvních deseti trénincích učí to, aby se na tom kole udržely. Jakmile se udrží na kole, tak se začínají učit zastavovat, aby držely stabilitu a naučily se první a základní cvik, kterým je stání. Je jedno, jestli stání na levou stranu nebo na pravou. Většinou je to tak, že levákovi to jde lépe na pravou a naopak (úsměv). Na tyto cviky se nabalují další věci, jako jízda vzad, obraty, poskoky a samozřejmě střela. Ta se piluje nejvíce.
Střela je tedy to poslední, co se děti učí?
Určitě. Jde také o to, že ten kluk ve dvanácti letech nemá takovou sílu, aby ten balon zvedl do výšky. Až kolem čtrnácti až patnácti let získává sílu do rukou a dokáže míč zvednout třeba do výšky dvou metrů, což je už velmi slušné.
A je střela spíše o síle nebo o švihu?
Je to oboje. Potřebujete techniku na tu střelu, protože jinak se hráč na dobrou střelu hodně nadře. Ale při penaltách je potřeba hlavně razance a ta je daná silou. Samozřejmě fyzička tam musí být.
Jak je to v České republice momentálně s popularitou kolové, v době, kdy už je éra Pospíšilů pryč?
V těch 90. letech, když Pospíšilové skončili, byl úpadek. Obecně ten sport byl tou dobou hodně ovlivněn, bylo to složité. Teď po roce 2005 jde kolová nahoru. Přibývá dětí a ty výsledky jsou celkově lepší. V kategorii juniorů jsme před dvěma týdny získali bronzovou medaili, což je opravdu velký úspěch v konkurenci Švýcarska, Německa, Rakouska. To je ta nejvyšší špička, která už byla v době Pospíšilů a ostatní většinou hrají druhé housle.
Co se dá udělat pro to, aby ta popularita byla ještě větší? Pomohlo by tomu například více televizních přenosů?
Určitě, když by bylo v televizi více přenosů, tak by to zájem zvedlo. Minimálně u dětí, které dnes často sedí u počítače a televize a neví, co dělat. Nejvíce se o tom dozví právě z internetu a televize, protože mladí nebudou číst noviny. Samozřejmě podpora svazu české cyklistiky je, ale určitě by pomohlo, kdyby podpora kolové rostla. Ale to je v každém sportu.
Co se týče města, tak od toho podporu máte, vzhledem k tomu, že vám zrekonstruovalo tuto tělocvičnu. Může být ale ze strany státu ještě větší podpora?
Forma podpory města a kraje je velmi dobrá, i co se týče ostatních oddílů. Z hlediska státu a dotací od MŠMT to také funguje. Samozřejmě každý by chtěl více, ale jsme rádi za to, co máme a vždy může být hůř, takže stojíme nohama na zemi. Obecně podpora sportu v ČR narůstá. Bylo by dobré, kdyby to pokračovalo. U Českého svazu cyklistiky mi to trochu mrzí, protože vidím tu podporu spíše v silniční cyklistice a cyklokrosu. Sálová cyklistika je trochu opomenutá, možná i neprávem, protože ta tradice tu především díky medailím z minulosti, ale i současnosti, je. Myslím si, že je to škoda.
Kolik se schází lidí na trénink? Je běžné, když jsou na tréninku, jako teď, čtyři lidi?
Normálně máme čtyři družstva, což je osm dětí, kteří tady trénují. Teď trénují dvě družstva a pak máme další dvě, které přijdou později. Čtyři hráči na hřiště je optimální počet, protože pokud by bylo na hřišti více hráčů, tak už se budou plést. Každý na kole potřebuje mít prostor, a pokud ti žáci ještě neumí ovládat kolo úplně perfektně, tak už to může být i nebezpečné.
Jak se liší počet družstev v jiných kategoriích?
V mužích máme také čtyři mužstva a v juniorce jedno. Kategorie U23 momentálně není obsazená, protože loňský tým přešel do mužů.
Zmínil jste, že je tento sport hlavně v kategorii mužů dost kontaktní a od toho se určitě odvíjí zranění. Jaké jsou takové běžné úrazy z kolové?
Paradoxně nejčastěji dochází k vykloubení prstů, které nesouvisí s kontaktem. Když brankář chytá, dostane míčem a ten často prst převrátí. To je hodně bolestivé, ale hráči se s tím naučili žít a k tomuto sportu to patří. Dalším zraněním jsou často šrámy, které vznikají při kontaktu, kdy dojde k tržné ráně, vlivem toho, že hráč spadne na kolo protihráče. Většinou jsou to ale malé tržné ranky, při kterých se hráč otřepe a hraje dál. Že by při kolové docházelo ke zlomeninám, to ne.
Od toho, že je to kontaktní sport se odvíjí i zřejmě velké množství faulů, je to tak?
Hráči jsou zvyklí na to, že je to kontaktní sport, takže k faulům dochází velmi často. Protože jde o to, že když hráč spadne a dotkne se míče, tak je to bráno jako přestupek. Zajímavé na kolové je, že když dojde k velmi hrubému faulu i mimo brankoviště, tak může být nařízena penalta.
Když střílí dospělí hráč, tak už jsou to opravdu rány. Je změřené, jakou může mít střela rychlost?
To se přiznám, že nevím. Myslím, že se to ani nikdy neměřilo, ale ten míč váží třičtvrtě kila, takže je dost těžký. Jestli chcete, tak si můžete stoupnout ke stěně, já nechám jednoho z mužů vystřelit těsně vedle hlavy a můžete posoudit, jak ta střela rychle letí (úsměv). Jsou to opravdu prudké rány…
Je nějaký rozdíl v tom, jak vypadala kolová například před dvaceti lety a dnes?
Myslím si, že se tento sport vyvíjí. Došlo ke změně pravidel zhruba před deseti lety. Za éry Pospíšilů ještě neplatil gól, pokud hráč spadl. Dnes gól platí, což je z důvodu, aby padalo více gólu, ovšem vždy je to na posouzení rozhodčího. Ale pokud hráč při pádu nějakým způsobem kolem míč zasáhl a „dopinkal“ do brány, tak je gól uznán, což je zásadní rozdíl. Tato změna pomáhá především žákovským kategoriím, protože tam hráči hodně padají. Dříve končily zápasy třeba 1:0, ale dnes je těch branek mnohem více.
A co se týká herního pojetí? Je tento sport agresivnější než dříve?
Neřekl bych, že agresivnější. Je to kontaktní sport, bude vždycky. Ale myslím si, že je velká změna v rychlosti a v technice. Dnes se jezdí daleko rychleji, což předpokládá větší fyzickou vybavenost hráčů. Hráči také musí naprosto špičkově ovládat obraty a vše jde do rychlosti. Tak jako je fotbal rychlejší. Když se podíváte na přenosy z šedesátých let a na dnešní Ligu mistrů, tak tam je to také ohromně znát.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
