Virginie O’Hanlonová žila v roce 1897 s rodiči v New Yorku a do redakce deníku Sun krátce před Vánocemi napsala čtenářský dopis: „Dobrý den. Je mi osm let. Někteří z mých přátel říkají, že žádný Santa Claus neexistuje. Táta tvrdí, že Sun vždycky píše pravdu. Řekněte mi tedy, prosím: Chodí Santa Claus?“ Odpověď zkušeného novináře Francise P. Churche patří k jednomu z nejdojemnějších vánočních příběhů všech dob.

Město Prostějov se zapojilo do mobilní aplikace venkovní hry Skryté příběhy. Při té účastníci poslouchají vyprávění založená na historických událostech a plní jednoduché tematické úkoly. Nejnovějším příběhem, který mohou turisté i obyvatelé objevovat v ulicích Prostějova, je válka s cholerou.

Prostějovský rodák Jiří Wolker nebyl jen básníkem, ale i malířem. Například zátiší se zeleným pouzdrem nakreslil v hodině výtvarné výchovy na gymnáziu v prosinci roku 1912. Tento obrázek a další zajímavé předměty si nyní může kdokoliv prohlédnout Za dveřmi prostějovského muzea. A nemusí přitom vůbec vstát od počítače.

Virginie O’Hanlonová žila v roce 1897 s rodiči v New Yorku a do redakce deníku Sun krátce před Vánocemi napsala čtenářský dopis: „Dobrý den. Je mi osm let. Někteří z mých přátel říkají, že žádný Santa Claus neexistuje. Táta tvrdí, že Sun vždycky píše pravdu. Řekněte mi tedy, prosím: Chodí Santa Claus?“ Odpověď zkušeného novináře Francise P. Churche patří k jednomu z nejdojemnějších vánočních příběhů všech dob.

Podoba města Olomouce se mění neustále, ale k radikálním změnám došlo především na přelomu 19. a 20. století, kdy se rozhodlo o zbourání velké části městských hradeb. To se týkalo i severní části města kolem tehdejší Rohelské brány a jejího blízkého okolí, především v místech dnešní ulice Sokolské (dříve Koželužské). Kde se dnes nachází Dopravní podnik, budova Policie ČR a velká budova, dřívější městský chudobinec, tam to vypadalo ještě na začátku 20. století zcela jinak. Kromě městských hradeb se zmíněnou Rohelskou bránou, které obtékalo jedno z ramen Mlýnského potoka, stávala Velká vodárna, podle které se dnes jmenuje ulice Vodární. Zajímavá je i historie ulice Kačení, která dříve vedla zčásti jinudy.

Horní náměstí prošlo za všechna staletí mnoha proměnami. Dějiny tohoto místa jsou stejně staré jako samotné město Olomouc. Vedle staršího Dolního náměstí ve 13. století postupně vyrostla osada kolonistů a cizích kupců, která určila pozdější podobu Horního náměstí. Nejprve tedy jako trhová osada, postupně rozšiřovaná odsoušením bažinatého terénu, který byl na západ od budoucího náměstí. To se nahoře rozrostlo o řadu kupeckých domků (později Bohatých krámů), které propojily prostor obou náměstí ulicí Kramářskou, ve které stál románský kostelík a později kaple sv. Markéty.

Z města Olomouce vedla cesta ke Klášteru Hradisko po staletí jen jedna. Vyšlo se Hradskou bránou, hned za mostem přes řeku Moravu se odbočilo doleva a kolem břehu se došlo až k Hradisku. Po stejné cestě se k němu ostatně dostaneme i dnes. Řeka Morava ale v dobách, kdy ještě neměla zpevněné břehy, tuto cestu často zalévala vodou a bahnem. Stávalo se tedy, že Klášter Hradisko byl i na několik týdnů od města odříznut. To se ukázalo být jako velký problém zvlášť po roce 1802, kdy se v opuštěném klášteře usídlila vojenská posádková nemocnice. Dlouhá a nebezpečná přeprava nemocných z městských kasáren často ohrožovala život vojáků, kteří potřebovali rychlou pomoc.

Jak to v minulých stoletích vypadalo v jihovýchodní části města, tam, kde končilo město samotné, ohraničené městskými hradbami? Na starém Dolním náměstí a jeho přilehlých ulicích, v trhové osadě kolem kostela sv. Blažeje, který stával na dnešním Blažejském náměstí, ale především na předhradí před zaniklou Blažejskou bránou? Právě tato městská brána a blažejská osada byly spojené se zásobováním města masem a s dobytčími trhy, proto tady od nepaměti panoval velice čilý ruch. Dříve než si ale tuto lokalitu podrobněji popíšeme, pojďme si něco říct o řeznících, kteří byli s těmito místy po staletí úzce spjati a pohybovali se zde asi nejčastěji ze všech olomouckých řemesel.

Ve starých dobách obklopovalo město Olomouc daleko více vodních toků, které byly mnohem členitější, s dalšími malými rameny, náhony, rybníčky. Proto se v přilehlém předměstí, ale i v širokém okolí nacházela celá řada vodních mlýnů. Jeden z dochovaných vodních ramen řeky Moravy kolem Olomouce si dokonce dochoval i původní název Mlýnský potok, který nám jasně říká, k čemu byl tento vodní tok dříve často využíván. A nejstarší vodní mlýn v Olomouci stával právě na Mlýnském potoku.

Religiózní město Olomouc mělo vždy velké množství kostelů a klášterů, tudíž i věží, na kterých byly dle křesťanského zvyku zavěšeny zvony. Historie olomouckých zvonů je bohatá, plná slavnostních, ale bohužel i velmi tragických příběhů. A právě historie zvonů na věži kostela sv. Mořice je natolik pohnutá, že si ji připomeneme.