Tomografie odhalila tajemství prastarého jantaru. Vědci z Olomouce zkoumali současníka dinosaurů
Brouka ukrytého v jantaru jako zachovalý odkaz období před desítkami milionů let zkoumal v mezinárodním týmu vědců také Robin Kundrata z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Podrobnosti o drobném fragmentu živočicha z období druhohor se podařilo získat s využitím výpočetní tomografie.
Mezinárodní tým složený z odborníků z Maďarska, České republiky a Ruska zkoumal podrobnou morfologii brouka z čeledi kovaříkovitých, který byl ukryt v jantaru nalezeném u města Ajka v západní části Maďarska. Tamnímu jantaru se dle místa výskytu říká ajkait. „Náš objev přináší několik prvenství. Nejen že se jedná o vůbec prvního brouka popsaného z ajkaitu, ale také o prvního popsaného fosilního brouka z území dnešního Maďarska a zároveň o prvního popsaného druhohorního kovaříka z pevninské Evropy,“ objasňuje důležitost objevu Robin Kundrata, který se výzkumem kovaříkovitých brouků zabývá.
Brouk se bohužel v jantaru nezachoval celý. Vědci jej ale i přesto pomocí dostupných informací, které získali na základě úspěšné rekonstrukce jeho morfologie, dokázali systematicky zařadit. Jelikož se jednalo o zcela nový rod a druh, dostal jméno Ajkaelater merkli. Jméno bylo zvoleno na počest města Ajka i bývalého dlouholetého kurátora Maďarského přírodovědného muzea Ottó Merkla, který nečekaně zemřel na začátku roku 2021. „Co se týče rodového jména, měli jsme v rámci týmu několik návrhů, avšak to, že druhové jméno brouk dostane po doktoru Merklovi, bylo jasné úplně od začátku. Byl to totiž nejen skvělý a respektovaný člověk, ale rozhodně také jedna z nejvýznamnějších postav maďarské entomologie,“ vysvětluje Robin Kundrata.
Vědci se domnívají, že Ajkaelater merkli byl, stejně jako jeho předpokládaní dnešní příbuzní, svým vývojem vázaný na dřevo. Tato teorie podporuje představu zalesněného a víceméně bažinného ekosystému, který se v období pozdní křídy v okolí dnešního města Ajka dle dostupných důkazů vyskytoval.
Podle odborníků z Maďarska je stáří tamního jantaru přibližně 85 milionů let. Ajkait se podstatně liší od v Evropě daleko známějšího, ale mnohem mladšího baltského jantaru, pocházejícího z třetihor. Maďarský jantar je většinou zakalený a neprůhledný, takže se vědci jeho obsahem doposud zabývali pouze velmi okrajově.
To se však změnilo s nástupem moderních metod. „Dnes můžeme jednotlivé nalezené kousky jantaru skenovat pomocí rentgenové výpočetní mikrotomografie, která umožňuje efektivní 3D rekonstrukci morfologie zkoumaných jantarových inkluzí,“ dodává Robin Kundrata, druhý hlavní autor studie, který se na výzkumu se podílel i se svou studentkou Johanou Hoffmannovou.
