Jaroslav Mazáč, přerovský rodák a básník by se dožil devadesáti. Za komunismu měl konflikty s cenzurou

Jaroslav Mazáč se narodil 24. března 1934 v Přerově. Po absolvování střední školy vystudoval obor čeština a ruština na Pedagogické fakultě UP v Olomouci, později ještě absolvoval doplňkové studium češtiny na Filozofické fakultě UP. Učil na středních školách na různých místech severní Moravy. Od roku 1965 až do odchodu do důchodu působil na Střední zemědělské technické škole v Přerově.

Verše začal psát už během svých vysokoškolských studií. Publikoval je v Červeném květu, Ostravském kulturním zpravodaji, Severomoravském kalendáři a Hanáckém kalendáři. Vydal téměř dvacet básnických sbírek: Havraní stříbro (1965), Laskavý soud (1969), Setkání křídel (1974), Hvězdná země (1980), Sen o širé pláni (1984), Dálkový pochod (1985), Tichá mše (1994), Jupiter nízko nad obzorem (1999).

Po roce 1989 už se mohl volně veřejně vyjadřovat bez ohledu na cenzuru. Vyšly například sbírky Konec návštěv (1996) s destrukcí slovních figur i drsným vyjadřováním, sbírka Světlo mezi krami (1997), ve které ledové kry byly znázorněním lidských dějin a vyjadřovaly vizi příbuzenství času a věčnosti. U příležitosti jeho sedmdesátin vydalo Muzeum J. A. Komenského v Přerově sbírku Stín za žalmistou (2004).

Jaroslav Mazáč byl básníkem hlubokého vnitřního prožitku a hluboce věřícím křesťanem. Byl vynikajícím řečníkem a znalcem literatury. Žil a tvořil mimo významná kulturní centra a byl tedy ve stínu svých slavných spolurodáků básníků Oldřicha Mikuláška, Josefa Kainara a Jiřiny Haukové. Jeho verše jsou však nesmírně hluboké zaměřené na vnitřní souvislosti člověka a přírody, země a nebe. Reflektoval úzkosti moderního člověka z celosvětových katastrof přírodního i společenského rázu a všímal si problémů světa. Zůstal věrný regionálním nakladatelům (Profil Ostrava, Blok Brno, Volné sdružení autorů moravskoslezských Ostrava, Proavis Přerov) i svým přátelům a též básníkům – Dušanu Žváčkovi a Františku Valouchovi.

Přes dvacet let spolupracoval s literární sekcí Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Ukázky z jeho díla vycházely také v bibliofilských tiscích a sbornících vydávaných touto sekcí (například Verše o Moravě, Verše z cest, almanach O múze olomoucké a lidech kolem ní). Byl členem Obce moravskoslezských spisovatelů.

Jaroslav Mazáč zemřel 28. dubna 2006 v Přerově a je pohřben na přerovském městském hřbitově.