Těžký zápal plic a sepse, během pár hodin byl mladý muž z Přerovska v bezvědomí a bojoval o život

"Přišlo to opravdu velmi nečekaně. V jeden moment jsem vstal z postele a nemohl jsem skoro mluvit a chodit. Doma mi zavolali sanitku a pak už nic nevím," popisuje sedmatřicetiletý Petr Marvan, živnostník z Lipníku nad Bečvou na Přerovsku, který předtím žádné vážnější zdravotní problémy neměl. Týden před tím akorát spal na zahradě a poté docela kašlal, ale to bylo vše.

V polovině listopadu loňského roku se tak zcela nečekaně a v bezvědomí ocitl na jednotce intenzivní péče Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Olomouc. "Pamatuji si, když jsem se probudil v olomoucké nemocnici na lůžku, že nade mnou stála lékařka nebo možná sestřička, a říkala mi, na co všechno jsem napojený. Nemohl jsem se pohnout, ale cítil jsem všechny ty přístroje v mém těle, bylo to hrozné. Pak jsem měl první návštěvy z domu, ale i lékařů, kteří mě informovali, že se objevily nějaké problémy a že mě potřebují znovu uspat," vzpomíná.

Na kliniku se Petr Marvan dostal po necelém dni hospitalizace v přerovské nemocnici, kam byl přijat s rychle se zhoršující dušností způsobenou těžkým zápalem plic. "Jeho zdravotní stav se během několika dní dramaticky zhoršil natolik, že bylo nutné zajistit dýchání pomocí umělé plicní ventilace. Vyšetření ukázala rozsáhlé poškození plic a přes veškerou intenzivní léčbu se jejich funkce dále zhoršovala. Přidalo se závažné selhávání krevního oběhu v důsledku sepse, tedy těžké infekce, která postihla celý organismus. Již během prvních 24 hodin po přijetí bylo proto nutné pacienta napojit na mimotělní membránovou oxygenaci, která dočasně převzala funkci plic," popisuje první hodiny boje o život přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Olga Klementová.

Ani tím však nebylo vyhráno. V průběhu léčby došlo k zástavě oběhu, a proto bylo nutné změnit typ mimotělní membránové oxygenace tak, aby podporovala nejen plíce, ale i srdce. "Jednalo se o první kombinované použití veno-venozního ECMO a mikroaxiální srdeční podpory u pacienta v refrakterním septickém šoku v naší nemocnici, umožňující nejen dočasně nahradit funkci srdce a plic, ale i výrazně navýšit dodávku kyslíku cílovým tkáním," vysvětlil přednosta Kliniky kardiovaskulární a transplantační chirurgie Martin Šimek.

Léčba naštěstí zabrala a po měsíci se Petr Marvan přesunul do spádové nemocnice v Přerově. "Cesta sanitkou byla hrozná. Byl jsem napojen na dýchací přístroj a vzpomínám na každý pohyb automobilu. V Přerově jsem byl nejprve napojený na umělé dýchání a dialýzu, ale postupně mi přístroje odpojovali a pak přišly silné emoce v podobě prvního posazení se na lůžku," vzpomíná muž na těžké chvíle.

V současné době už dochází v olomoucké nemocnici do specializované ambulance pro pacienty po kritickém onemocnění a absolvuje rehabilitační cvičení. "Snad už bude vše dobré. Někdy se cítím lépe, někdy hůř, na občasné bolesti jsem si zvykl, ale to jsou po tom všem opravdu malé věci," neztrácí optimismus Petr Marvan.