Olomoucká zoo již vypustila do výběhu stádo oryxů. Patří k nejúspěšnějším chovatelů v Evropě
Ačkoliv teploty šly v posledních dnech dolů, dřívější příchod jara uspíšil v olomoucké zoo vypouštění oryxů do výběhu. Zahrada patří k nejúspěšnějším chovatelům těchto zvířat v Evropě, od sedmdesátých let se zde narodilo přes tři stovky mláďat.
Ačkoliv v poušti Kalahari, která je přirozeným prostředím oryxů, klesá občas noční teplota i pod bod mrazu, a s ochlazením se tak zvířata dokážou vyrovnat, v zoo k jejich vypouštění obvykle dochází na přelomu dubna a května, kdy je teplejší počasí. Letos si však příroda pospíšila.
"Proces vypouštění je plný adrenalinu. Těmto obyvatelům rozlehlých stepí a polopouští příroda velí při leknutí reagovat velmi rychlým útěkem, který v našich podmínkách může skončit vážným zraněním. Platí to především pro mláďata, která se při vypuštění poprvé ocitnou ve volném prostoru, kde je pro ně vše neznámé. Letos jsme do výběhu vypustili celkem 21 oryxů, jednoho samce, dvanáct samic a osm mláďat. Čtyři březí samice zůstaly ve stáji, která je pro ně k porodu bezpečnější. Dnes už stádo skýtá pohled na klidná zvířata, která si užívají jarních dnů," láká k prohlídce zooložka Eliška Veselá.
Olomoucká zoo patří k nejúspěšnějším chovatelům oryxů jihoafrických v Evropě, žije v ní jedno z největších stád. Tato zvířata jsou pro olomouckou zahradu vlajkových druhem. První pár oryxů Svatý Kopeček získal ze Zoo Liberec už na podzim roku 1973. Další oryxi, kteří se stali zakladateli stáda, sem přišli v roce 1974 ze Zoo Dvůr Králové, kam je spolu s množstvím dalších zvířat přivezl Josef Vágner, tehdejší ředitel a současně zakladatel královedvorského Safari, přímo z oblasti jejich přirozeného výskytu v Namibii.
Zoo Olomouc je od té doby chová nepřetržitě a pravidelně je rozmnožuje. Od roku 1973 zde došlo k 343 porodům. Mláďata se rodí na zimovišti afrických zvířat, kde s ostatními členy stáda čekají, až se oteplí a budou moci být po zimě vypuštěna ven.
Tento poddruh africké pouštní antilopy zdobí jedinečná černobílá kresba, stejně jako typický úhoří pruh na zádech. Dlouhé rohy vzhled umocňují. Jejich skupiny čítají přibližně 15 členů, někdy se však stáda při svých dlouhých cestách za vodou a potravou setkají a dále pokračují v počtu až 200 jedinců. "Ve skupině panuje přísná hierarchie. Výsostní postavení je dáno dominantnímu samci, mezi samicemi probíhají vzájemné ritualizované souboje, které vedou k seřazení do hierarchického žebříčku," podotkla mluvčí zoo Iveta Gronská.
