Leckoho zaskočilo, jakým životním směrem se vydal Tomáš Klus v posledních letech. Na začátku to byl vysmátý, extrovertní kluk s kytarou, teď je vnímán jako jakýsi ekologicky zaměřený guru, šířící lásku. I proto jsem měl obavu, jakým směrem se sobotní koncert v pavilonu A bude ubírat. Nakonec byly mé obavy mylné – na pódiu to totiž byl starý známý Tomáš Klus, velmi podobný tomu, kterého jsem už před pěti lety viděl křepčit v bouzovském podhradí.
Pavilon A ani před minut před začátkem koncertu zrovna nepraskal ve švech, ale pro mne i pro ostatní příchozí to bylo spíše plus – nikdo se na nikoho nelepil a nešťourali jsme se navzájem lokty do žeber. Hned po příchodu do pavilonu mne Tomáš Klus utvrdil v mém mylném přesvědčení, že budeme svědky nějaké ekologicko – láskyplné seance. Vzduch byl totiž silně provoněn vonnými tyčinkami, až jsem měl pocit, že jsem vstoupil do nějaké obrovské čajovny.
Kapela v čele s rozjařeným Klusem vstoupila na pódium pár minut po sedmé hodině večerní. Blonďatý frontman ani nemusel nic říci do mikrofonu, a část publika už se mohla zbláznit. Potlesk a výskání, ruce nahoře. Vidno, že Klus má stále svou fanouškovskou základnu širokou a věrnou.
Klus po celý koncert mixoval své nové kousky s osvědčenými fláky z let minulých, a publikum mu celou dobu šlo na ruku. Došlo na nové věci, jako je Dobré ráno nebo Přeju Ti, publikum stejně ale nejvíce reagovalo souhlasným výskáním a potleskem na Ninu nebo Marii. Nutno uznat, že zvuk byl mistrovský a repertoár volila kapela tak atraktivní, že se v potemnělém pavilonu A musel bavit snad opravdu každý.
Klusovy koncerty měly vždycky jedno společné – jeho výstupy mezi písničkami. Trochu jsem se obával, že jeho mistrovské improvizace už dávno vystřídaly patetické povídání o rodině, pozitivní energii, lásce a vnitřní síle člověka (neříkám, že i na to nedošlo), ale díky bohu zbyl čas právě i na veršování zpatra, které vždy Klusovi šlo, navíc, když sem tam sedl veršovaný vtip jako p***l na hrnec. Na konci koncertu Klus udělal radost z bezprostřední vzdálenosti snad úplně každému, protože se postupně, za stálého improvizování, prošel davem tam a zpátky, a nezapomněl ani na ochozy, které byly také plné lidí.
Co naplat, Klus je pořád plný energie a jeho životní filozofie pomáhá nejen jemu, ale i jeho věrným fanouškům. Není moc interpretů, kteří přes dvě a půl hodiny křepčí po pódiu a vydávají ze sebe maximum, aniž by za celou dobu přišly na řadu i jalovější chvíle.
Koncertem v Olomouci zakončil Tomáš Klus svoje turné Recyklus, a nám nezbývá než doufat, že zase nepřijde roční pauza, jakou si udělal posledně. Byla by to škoda, Klusovu energii totiž evidentně potřebujeme co nejčastěji.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.