Olomoucký nezávislý spisovatel Jaroslav Irovský dopsal svou osmou knihu nazvanou Psí život. Příběh psů vyprávěný z pohledu švýcarského ovčáka se odehrává na olomouckém sídlišti Nové Sady, kde autor bydlí. Undergroundový spisovatel, básník a textař zlínské kapely Premier na vydání knihy nyní shání finance.
Psí příběh dopsal Jaroslav Irovský letos v březnu. "V podstatě jejím napsáním jen reaguji na vše, co se okolo mě denně děje tak, jako je tomu u předchozí Sráčské trilogie. Byť jsou její významnou součástí čtyři psi a příběh je vyprávěn z pohledu švýcarského ovčáka, není tato kniha jen o psech, ale v mnohém také o lidech," vysvětluje autor.
Témata jeho knih nejsou příliš veselá. "Snažím se o psát o lidech odlehčenou formou s absurdním humorem, sarkasmem a nadsázkou. A jelikož jsem konzervativec, spoustě dnešních trendů a progresivistických aktivit nerozumím, případně je považuji doslova za zvrácené. Vymýšlením těchto blbostí míříme do pekel, na což také ve svých knihách upozorňuji, byť ne všichni dokážou moje údajně nekorektní názory skousnout. V podstatě bych byl mnohem radši, kdyby žádná z knih nevyšla. Pak by to totiž znamenalo, že je svět v pořádku," objasňuje svůj pohled Irovský.
Ačkoliv jeho knihy mají na Databázi knih slušná hodnocení a dobré ohlasy, není moc známým autorem, a to ani v Olomouci. "Že píšu, nevědí ani lidi v mém paneláku. Nejsem mainstreamový autor. A jelikož jsem alergický na sociální sítě, na chytré telefony a na současné trendy, jsem raději mimo veškeré dění a namísto společnosti dávám přednost úprkům do jesenických hor. I svou FB stránku beru jako nutné zlo. Prý jsem asociální podivín, s čímž souhlasím," přitakává s povzdechem.
Irovský dobře chápe, že to nepomáhá je PR obrazu, ale říká, že jiný už asi nebude. "Samozřejmě mě mrzí, že mou tvorbu neznají místní lidé a nepodporují mě ani olomoucké knihovny. Už proto, že příběhy se odehrávají právě v naší Olomouci," krčí rameny autor.
Například Městská knihovna v Praze ho zařadila na seznam pozoruhodně píšících domácích autorů a chorvatský literární časopis Artikulacije mezi osm mladých významných českých spisovatelů. "Zřejmě tak mou tvorbu zná v Záhřebu mnohem víc čtenářů než v Zábřehu," říká se smíchem.
Psaní Irovského bavilo už od malička, lásku k literatuře získal díky knihám Jaroslava Foglara. Svou první sbírku humoresek inspirovanou povídkami Šimka a Grossmanna vydal v roce 2012. "Psal jsem ji ve stylu pokus omyl. Ne že bych tu knihu neměl rád, ale už se k ní nějak moc nehlásím. Po jejím vydání jsem se vydal jiným směrem," popisuje.
Stěžejním dílem se stala Sráčská trilogie. Kvůli alkoholu, drogám, práškům a depresím Irovský v roce 2011 skončil v psychiatrické léčebně, kde narazil na tvorbu Charlese Bukowského. Okamžitě s do ní zamiloval. "Byla plná všeho, co jsem tehdy prožíval," říká.
Přestěhoval se z valašských Slušovic do Olomouce a pracoval jako umývač nádobí. "Bylo to bohémské období, kdy jsem ve dne pracoval, v noci pil a psal o všem, co jsem tehdy i dříve prožíval," vysvětluje.
Vznikly tak sbírky povídek Příběhy sráče a O(byčejný) ŽIVOT a debutový román … s duší beadníka. "Témata zůstala stejná, introvertní, depresivní, bezmajetný sráč, žijící ve světě, ze kterého je mu na zvracení," říká autor.
Pondělí, 28. února 2022, 08:46
Období nastupujícího komunismu a reálné prostředí přerovské městské části Předmostí poskytlo rámec nové knize přerovské spisovatelky a mluvčí zdejší radnice Lenky Chalupové Páté jablko. Promítají se v ní skutečné lidské osudy, tehdejší místní...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
