Jen v březnu do pastí odchytila a přes silnici přenesla přes 400 žab. První dubnový den takto přepravila dalších 127 obojživelníků. Bez její pomoci by mnoho z těchto živočichů zahynulo pod koly automobilů, v minulých letech to byly tisícovky zmasakrovaných jedinců. Martina Huběnková dobrovolně, ve svém volném čase a za vlastní peníze, zachraňuje migrující ropuchy obecné ve Valšově Dole.
„Tohle už nechci nikdy zažít,“ pomyslela si Martina Huběnková při pohledu na zhruba dvě tisícovky zmasakrovaných žab, které se ve Valšově Dole pokoušely překonat velmi frekventovanou silnici na Rýmařov. „Loni v dubnu nás na každoroční úhyn obrovského množství obojživelníků svým e-mailem upozornil pan Vít Rychlý,“ vzpomněla mladá žena, která pracuje na odboru životního prostředí uničovské radnice. Když na místě uviděla žabí apokalypsu, rozhodla se, že při letošní migraci udělá vše pro to, aby se podobná jatka neopakovala.
Společně se svou rodinou, přáteli a dalšími dobrovolníky instalovala několik stovek metrů bariér s pravidelně rozmístěnými pastmi. Ty jsou nyní denně kontrolovány a odchycené žabky jsou přenášeny přes silnici. Jen za březen bylo takto zachráněno více než 400 živočichů.
Pod koly automobilů končily zejména ropuchy obecné. „Jde o suchozemské žáby zimující v různých děrách či štěrbinách mezi kameny. Na jaře, v období rozmnožování, se ale stahují k vodním nádržím. Konkrétně ve Valšově Dole se snaží z lesa, kde přezimovaly, dostat přes silnici k rybníčku. Ten je díky bohaté vodní vegetaci dokonalým místem ke kladení vajíček,“ popsala Martina Huběnková. „Ropucha se pohybuje pomalou chůzí nebo krátkými skoky, proti predátorům se brání zaujetím výstražného postoje. A to jsou právě důvody, kvůli kterým jich tolik končí pod auty. Pomalá ropucha, když uvidí světla aut, se nesnaží utéct, ale naopak se postaví do obranné pozice. To ji nakonec stojí život,“ dodala. K velkému úhynu přispívá i skutečnost, že mnohé samičky nesou na svých zádech drobnější samce. S tímto břemene jsou pak ještě pomalejší.
Kvůli rozmnožovacímu pudu obojživelníků musejí záchranáři transportovat samce a samičky, respektive páry odděleně. Pokud by je přenášeli v jednom kbelíku, tak při vypouštění do rybníka by se mohlo stát, že několik rozvášněných samců obklopí jednu samici, a nakonec ji utopí.
Pastičky na migrující ropuchy jsou dobře vymyšlené. Jde ve skutečnosti o kbelíky až po okraj zakopané do země. V každém z nich je navlhčená houba, aby i v teplých dnech nebyly žáby ohroženy suchem. A pokud do pasti nějakým nedopatřením spadne drobný hlodavec, má připravený klacík, po kterém se zase dostane ven. Tento systém Martina Huběnková nepoužívá poprvé. Ochraně žab a způsobu jejich odchytu se věnovala už během vysokoškolských studií, na toto téma zaměřila i svou diplomovou práci.
K záchraně migrujících ropuch je využit i jediný propustek pod silnicí. Bariéry jsou postaveny tak, aby žáby k němu navedly. Podle ochranářů obojživelníci tuto možnost přechodu rovněž hojně využívají. Ještě před rybníkem však musejí překonat jistou překážku – přeplavat říčku Oslavu. To však pro žábu není žádný problém.
Martina Huběnková zatím všechny záchranné aktivity financuje ze svého. Bariéry ji stály něco přes 10 tisíc korun, možná ještě výraznější položkou je benzin, neboť pasti jezdí kontrolovat i dvakrát denně. Doufá ale, že se jí část vložených prostředků vrátí. Podala totiž grantovou žádost z Programu péče o krajinu, který letos vyhlásilo Ministerstvo životního prostředí. „Moc mi pomohli moji kamarádi. Na instalaci bariér se podílelo 18 brigádníků, pro které starosta Dlouhé Loučky pan Ladislav Koláček zajistil občerstvení,“ konstatovala Martina Huběnková. „Pořád se můžu spoléhat na pomocnou ruku členů své rodiny, řady přátel a pomocníků nejen z Valšova Dolu a Dlouhé Loučky,“ uzavřela.
