Olomoucká zoologická zahrada v době covidové nezahálí a neustále přemýšlí, čím návštěvníky po otevření uvítá. Po obnově výběhu rysů karpatských a nově chovaného druhu samice pásovce kulovitého přibyla další novinka. Čerstvými obyvateli olomoucké zoo jsou zákeřnice obecné a štír jedovatý.
„Rozhodli jsme se jedno z insektárií v pavilonu Kalahari obsadit nevšedním druhem dravé ploštice-zákeřnicí dvojtečnou. Bezobratlí jsou obecně málo známí, přitom hrají ve všech ekosystémech klíčovou roli. Pod pokličkou na první pohled pro mnohé odpudivých tvorů se skrývá obrovská rozmanitost a unikátní adaptace k životu na Zemi. Dalším novým obyvatelem se zajímavým způsobem života je štír jedovatý. Toho však prozatím chováme v zázemí zoo,“ sdělil terarista Miroslav Vaverka.
Tento africký druh ploštice se zcela příznačným názvem zákeřnice, patří mezi bravurní lovce a s dalšími 6800 druhy patří do čeledi zákeřnicovití Reduviidae. Ústní ústrojí ploštic je bodavě sací, velká část z nich jej využívá k nabodávání rostlin a sání rostlinných šťáv. U zákeřnic se však stal velmi účinnou zbraní určenou k lovu. Do své kořisti, kterou je nejčastěji jiný hmyz nebo vzácněji i menší obratlovci, se s mistrnou obratnostní zabodnou, vpraví do těla této nebohé oběti sliny a hotový koktejl enzymů, které ji natráví. Zároveň ji zafixují předními končetinami. Kromě lovu však tuto tekutinu využívají i proti svým nepřátelům. Mohou totiž zacílit a vstříknout ji do očí protivníka až do vzdálenosti 30 cm, čímž ho dočasně paralyzují a vydají se v úprk.
Svou ne úplně přátelskou povahu dávají zákeřnice na odiv okolí, mají totiž výstražné (aposematické) zbarvení, kterým protivníka dopředu varují, aby nic nezkoušel. Ani samotné bodnutí tohoto živočicha není příliš příjemným zážitkem a je poměrně dosti bolestivé. Najdou se mezi nimi i druhy, které sají krev obratlovců, jedná se zejména o zástupce podčeledi Triatominae, kterým se v angličtině přezdívá – kissing bugs (líbající brouci). Přenášejí např. původce Chagasovy nemoci prvoka Trypanosoma cruzi.
Štíři patří do třídy pavoukovců do toxicky významné čeledi Buthidae a tento druh se právem řadí k těm více jedovatým. Jeho zajímavostí je, že je partenogenetický, což znamená, že samice se rozmnožují bez přičinění samců, kteří se v populaci nevyskytují. V jejich těle se vyvíjejí neoplozená vejce. Následně samice porodí larvy, které jsou stejného pohlaví jako ona. Ihned po porodu přešplhají na její hřbet, kde se pevně drží, aby se s nimi mohla volně pohybovat. Po pár dnech se malí štíři poprvé svlékají a již nejsou plně závislí na matce. Následně se rozběhnou do okolí a již s ní nesetrvávají. Tím jsou její mateřské povinnosti splněny a v případě vzájemného střetnutí jí mohou posloužit i jako potrava.
V Zoo Olomouc se mohou návštěvníci potkat i s dalším neméně zajímavým druhem – štírem tlustorepým Androctonus australis obývajícím severní Afriku. Tento druh má na svědomí nejvíce lidských úmrtí ze všech štírů.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
