Z některých dětských příběhů jsem byla v šoku, říká miss a zakladatelka Nadačního fondu Karolína Kopincová

Kdy se ve vás zrodila myšlenka Nadačního fondu?
V podstatě jsem k tomu přišla jak slepý k houslím. Dlouho přemýšlela nad tím, čemu se budu věnovat. Jsem zastánce toho, že když chce člověk něco dostávat, musí také dávat. Ale nechtěla jsem dělat něco, v čem bych neviděla smysl. Pak přišel koronavirus. První lockdown jsem trávila ve Vrbně pod Pradědem a měla jsem spoustu volného času. Dětský domov ve Vrbně potřeboval pomoc, protože děti nechodily do školy, a tak jsem tam začala pomáhat. S dětmi jsem se učila základní věci, jako číst, psát, kreslit nebo počítat. Když jsem se mezi dětmi pohybovala, došlo mi, že pro ně můžu udělat mnohem víc. V práci s dětmi z domovů vidím smysl, budoucnost a přináší mi to vnitřní radost.

Bylo dobrovolnictví v dětském domově náročné?
Na jednu stranu to bylo příjemné, dělalo mi to opravdu radost. Na druhou stranu to pro mě bylo velmi těžké, protože tyhle děti berou jako normální věci, které pro mě byly nenormální a pro většinu dětí z úplných rodin taky. Malé děti jsou bezprostřední a neměly problém říct svůj příběh. Většina příběhů byla pravda a já jsem z toho byla úplně v šoku. Těžko se mi poslouchalo, co děti zažily. Jedné holčičce se stýskalo po sestře, a tak si ji vyrobila z plastelíny a nosila ji pořád u sebe. Nejvíce mě zaskočila psychická stránka. Některé děti mají rodiče ve vězení nebo bylo v rodinách domácí násilí. Je těžké jim vysvětlit, že tohle není normální. Měly by dostat lásku.

Založit nadační fond je u nás hodně složité

Organizace na pomoc dětským domovům už existují, v čem bude Krok do života jiný?
Nadačních fondů pro děti je tu celá spousta, na druhou stranu jenom menší část něco pořádného dělá a není jen zapsaná, že existuje. Potom se rybníček Nadačních fondů velmi zmenší. A jak vidíme, i přesto, že tu nějaké organizace jsou, očividně to nestačí. Nadační fond Krok do života neslouží jako konkurence jiným fondům, ale je tu proto, aby s dalšími organizacemi spojil síly a pomáhali si navzájem. Mám v řešení ještě dvě velké organizace, se kterými se chci spojit. Zatím jsem se vším na začátku.

Jaká byla cesta od myšlenky k samotné realizaci?
Náročná. Jenom samotný vznik Nadačního fondu byl náročný, i kvůli koronavirové situaci. Všechno bylo hodně pomalé. Nemohla jsem mít schůzky, meetingy a na soudu to nebylo o moc lepší. Trvalo dlouho, než nám něco schválili nebo přepsali. Já jsem si přála, aby bylo všechno hotové už na začátku roku, ještě před státnicemi. Okolo státnic už se všechno rozbíhalo a fungovalo, ale to jsem zase nemohla já, protože už jsem chtěla mít školu za sebou. Myslela jsem si, že když se člověk rozhodne pro Nadační fond, tak to, aby vzniknul, bude to nejmenší. Ale ono to tak vůbec nebylo! Byla jsem překvapená, jak složité to je. Přes půl roku jsme na tom pracovali, chodili na schůzky, čekali na zápis, podpisy a na zbytek potřebných věcí pro vznik. Otázkou je, jak dlouho by to trvalo, kdyby nebyl covid. Bylo to dlouhé a vyčerpávající, ale jsem ráda, že už to mám za sebou.

Měla jste někdy chvíli, že to chcete vzdát?
Nad tím se vůbec nepřemýšlela. Věděla jsem, že to chci udělat a jen tak s tím nepřestanu. Jen jsem potřebovala, aby vše, co proto dělám, bylo po nějakou záštitou. Pod Nadačním fondem budu silnější a jsem tak schopná udělat více věcí.

Byla výhra v Miss Czech Republic důležitá pro Nadační fond?
Nebyla důležitá v tom smyslu, že kdybych nevyhrála Miss, nemohla bych si založit Nadační fond. Pro mě byla důležitá v tom, že mě dostala do skupiny kontaktů, které mi mohly pomoci. Sama bych nevěděla, na koho se obrátit, a tím, že se pohybuji v takových kruzích, jsem věděla, za kým můžu jít a kdo mi pomůže s financováním.

Chceme pokrývat dětské domovy po celé zemi

Co je cílem Nadačního fondu? Poskytnout peníze?
Peníze budou to poslední, co jim chci dávat. Chtěla bych je přetvořit v čas, zkušenosti a znalosti, které dětem předám. Samozřejmě něco dostanou, ale není to priorita. Chci se soustředit na děti od tří let až do osmnácti, kdy odchází z domova. Cílem fondu je připravit děti na to, co je čeká v normálním životě. Aby zvládaly finanční gramotnost, věděly, kam musí na úřady a co vše si musí zařídit. Chceme, aby se o sebe dokázaly postarat a hlavně, aby přišly na to, co je baví a našly si práci.

Jak bude vypadat konkrétní pomoc?
Tento rok startujeme vzdělávacími pobyty pro děti. Bude to ve formě zábavy. Každý den si odnesou nové znalosti, zkušenosti a poznají kousek sebe. Chceme jim ukazovat řemesla. Řemeslo je dobré, potřebné a jsou za to slušné peníze. Pokud některé dítě bude chtít studovat vysokou školu, budu mu pomáhat, to je všechno možné. Ale málokteré dítě z dětského domova jde na vysokou školu. Zatím startujeme a doufám, že mé plány budou fungovat. Pokud se ještě spojíme s dalšími organizacemi, tak budeme mít možnost různých školení. Buď přímo v domově nebo děti budeme svážet.

Jak se mohou dětské domovy do projektu zapojit?
Tento rok jsem vázaná na Vrbno pod Pradědem, je to pro mě bezpečné území. Tam si vyzkouším, jestli to, co mám v plánu bude fungovat. S dětmi jsem v kontaktu už rok a půl, takže mě dobře znají a já znám je. Jakmile si ověřím, že všechno funguje, chci od příštího roku pokrývat dětské domovy po celé České republice. Mám naplánované schůzky s řediteli domovů a budeme se snažit projekt realizovat i v jiných městech. Ředitelé mě mohou kontaktovat, domluvíme si schůzku a vymyslíme, co bychom mohli pro děti udělat.

Jak probíhá financování?
Je to založené na partnerství. Je jedno, jestli je to firma nebo jednotlivec. Podepíšete mezi sebou smlouvu a potom už vše záleží na výši daru. Ale není to tak, že jeden sponzor zaplatí vše. Moje práce spočívá i v tom, že chodím po schůzkách a domlouvám sponzory.

Můžou pomoci i ostatní lidé?
Ještě nemáme zveřejněný transparentní účet, protože nemáme spuštěné webovky, ale věřím, že maximálně do dvou týdnů budou v provozu. Potom už můžou lidé přispívat libovolnou částku. O děti se budeme starat komplexně, jedna věc je ubytování a jídlo, druhá zase kvalitní řemeslníci, vedoucí a podobně. Musíme mít kvalifikovaný personál, protože děti z dětských domovů jsou trochu jiné než děti z úplných rodin. Přeji si, aby se jim řemeslníci věnovali a něco jim opravdu předali. Když se to všechno spočítá, je to velký obnos peněz, který někde musíme sehnat, abychom mohli dětem dát lepší budoucnost.

Novinařinu bych šla dělat zase, ale baví mě i dobrovolnictví, říká Nora Fridrichová

Sobota, 24. července 2021, 07:00Společnost

Nora Fridrichová je novinářka České televize, která již od roku 2006 uvádí svůj vlastní publicistický pořad 168 hodin. Předtím pracovala v regionálních rádiích, tisku i komerčních televizích. Před třemi lety se díky reportáži začala více zabývat...