Podoba města Olomouce se mění neustále, ale k radikálním změnám došlo především na přelomu 19. a 20. století, kdy se rozhodlo o zbourání velké části městských hradeb. To se týkalo i severní části města kolem tehdejší Rohelské brány a jejího blízkého okolí, především v místech dnešní ulice Sokolské (dříve Koželužské). Kde se dnes nachází Dopravní podnik, budova Policie ČR a velká budova, dřívější městský chudobinec, tam to vypadalo ještě na začátku 20. století zcela jinak. Kromě městských hradeb se zmíněnou Rohelskou bránou, které obtékalo jedno z ramen Mlýnského potoka, stávala Velká vodárna, podle které se dnes jmenuje ulice Vodární. Zajímavá je i historie ulice Kačení, která dříve vedla zčásti jinudy.
Vodárny byly a jsou nedílnou součástí každého města. Vodovody v Olomouci existovaly prokazatelně již v 15. století. Vždy to byly mlýny, které svou vodní silou dávaly podnět těmto potřebným zařízením. Pravděpodobně nejstarší vodárna vznikla při Špitálském mlýně za císařskou pekárnou (u Podkovy), odkud se za určitý poplatek voda rozváděla dřevěnými (později měděnými) trubkami na Předhradí, a to nejen do kanovnických, nýbrž i měšťanských domů. V dřívějších dobách se nazývala Kněžská vodárna (Pfaffenkunst). U Kamenného mlýna rovněž existovala vodárna, a to již v 15. století, od které vedlo vodovodní potrubí na Carty a Juliův vrch (Michalské návrší) a odtud se voda rozváděla do městských, tehdy ještě dřevěných kašen. Obě tyto vodárny zanikly roku 1660.
Třetí vodárna byla zřízena už v roce 1560 u Rohelské brány. Nacházela se na křižovatce ulic Vodární a Koželužská (dnes Sokolská), a část budovy tvořila do Vodární ulice jen úzký průchod. Za švédské okupace (1642-1650) byl provoz vodárny přerušen, znovu vystavěna a do provozu uvedena byla v letech 1687-1693. Tato vodárna, od počátku zvaná "Velká", byla největší ze všech do té doby vybudovaných vodáren, s nezaměnitelnou vysokou věží. Vodu čerpala pomocí pump z jednoho z ramen Mlýnského potoka, do nádrže v nejvyšším patře vodárny a samospádem ji distribuovala do kašen ve městě. Je nutno dodat, že šlo jen o vodu užitkovou, pitná voda se čerpala jen z některých studní v měšťanských domech. Později byla pitná voda přivedena z Křížového pramene v katastru Nové Ulice na Horní náměstí do tzv. Křížové studny.
Velká vodárna fungovala až do roku 1889, kdy voda k zásobování města začala být odebírána ze studní u Chválkovic. Budova vodárny byla ponechána jako záložní zařízení, ale už v roce 1905 byla zbořena, aby uvolnila místo pro výstavbu nového městského chudobince a chorobince. Tento sociální ústav zahájil svoji činnost 3. listopadu 1907. Ulice Vodární (dříve Rohelská nebo Reindlerova) si své jméno zachovala, podoba její dolní části se ale novou výstavbou změnila.
Tato ulice má jméno staré tak, že se už zapomnělo, podle čeho se jmenuje. Jeden z výkladů tvrdí, že přes Kačení ulici (Entengasse) chodily kačeny na pastvu k jednomu z ramen Moravy, které obtékalo městské hradby (v místech dnešní ulice Dobrovského). Ale představa, jak městský husopas obchází domy měšťanů a jejich drůbež žene v hejnu na pastvu ulicí Nožířskou (později Eliščina, dnes Denisova) do Kačení a Rohelskou bránou za město, je přinejmenším úsměvná. Proto je docela možné, že název této ulice má úplně jiný původ nebo význam. Jistě to už neví nikdo.
Domy v Kačení ulici vlastnila v průběhu dlouhých staletí opravdu pestrá společnost, nebyla to ulice zaměřená jen na určité řemeslo jako třeba ulice Ostružnická, Zámečnická, Hrnčířská a další. V Kačení bydleli nejrůznější řemeslníci, je zde doložen nožíř, jehlář, pasíř, kopytář, mydlář, soukeník, kloboučník, rukavičkář, parukář a mnoho dalších. V této ulici žil i Petr, farář u sv. Petra, také malíř, sochař nebo městský věžný. V 19. století to zase byli vojenští důstojníci s rodinami, např. feldvébl Gottwald nebo nadporučík Raber, oba sloužili u rakousko-uherského dělostřelectva.
Středa, 28. září 2022, 13:10
Horní náměstí prošlo za všechna staletí mnoha proměnami. Dějiny tohoto místa jsou stejně staré jako samotné město Olomouc. Vedle staršího Dolního náměstí ve 13. století postupně vyrostla osada kolonistů a cizích kupců, která určila pozdější podobu...
Na konci 17. století, konkrétně v roce 1686, žili v ulici Kačení dva holiči, provazník, také punčochář, domy si zde koupili páni radní Schönek a Topolanský. Radní a královský výběrčí proviantu Ondřej Hauptmann v této ulici vlastnil dokonce tři domy. V tomto roce se do Kačení č. 5 přestěhovala Anna Gablowská, vdova po řemenáři, která dům koupila od špitálu sv. Ducha. V té době byla Gablowská jediná porodní bába v Olomouci, tzv. přísežná, což znamená, že se přísahou zavázala k pomoci městu a měšťanům. V Olomouci v té době žilo jen asi 3500 obyvatel, přesto je jisté, že měla jako jediná porodní bába ve městě i jeho předměstí práce více než dost. Jelikož Gablowská přestávala na velké množství práce stačit, městská rada v r. 1692 ustanovila čtyři nové porodní báby poté, co byly přezkoušeny městským fysikem. Anna Gablowská mohla dál vykonávat svou profesi, měla na starosti celé předměstí města Olomouce.
V minulých staletích nebyla ulice Kačení rovná tak, jak ji známe dnes. Směrem od Nožířské se asi v polovině lomila doleva a ústila do ulice Vodární (Kunstgasse), hned u průchodu vedle Velké vodárny. Tento průchod ústil před Rohelskou bránou.
Stará pevnostní městská brána byla situována v zakončení ulice Vodární, na hranicích ulic Bělidla (dnes Sokolská) a Koželužská, v prostoru nynějšího Dopravního podniku. Později pojmenovaná jako Františkova (Franzens thor) na počest panovníka Františka Josefa I., který rád navštěvoval svoji oblíbenou Olomouc.
Název Rohelská (Rewler thor) má velmi nejasný původ. Označována byla také jako Reindlerova (Raindler nebo Raindl thor), česky se jí také říkalo Rendlíková. Na švédskou přestavbu severní strany olomouckých hradeb (1642-1650) navázali c. a k. pevnostní projektanti a ti starou bránu zachovali. Ta odjakživa kryla silniční komunikaci do Hejčína a ve směru na Uničov a Litovel. Pevná silnice tu byla postavena roku 1803, táhla se po umělém náspu nad inundačním územím a byla přemostěna třemi mosty, které by byly strženy v případě ohrožení města.
Neděle, 18. září 2022, 09:56
Z města Olomouce vedla cesta ke Klášteru Hradisko po staletí jen jedna. Vyšlo se Hradskou bránou, hned za mostem přes řeku Moravu se odbočilo doleva a kolem břehu se došlo až k Hradisku. Po stejné cestě se k němu ostatně dostaneme i dnes. Řeka...
Naposledy byla brána přestavěna v roce 1833, byla dobovou ukázkou císařského slohu, tehdy populárního empíru. Se dvěma pískovcovými reliéfy s motivem válečných trofejí nad bočními vstupy a plastikou páru orlů, které se dodnes dochovaly, jsou součástí expozice Příběh kamene Vlastivědného muzea v Olomouci. Orly najdeme na jednom z oblouků brány Litovelské při vstupu do Čechových sadů. Osud Františkovy brány byl zpečetěn výnosem ministerstva války z 29. března 1884 s doložkou, že demolici brány provede město svým nákladem a náhradou si může ponechat stavební materiál. Brána byla odstraněna během května roku 1885, jako poslední z olomouckých městských bran určených k demolici. Fotografickou dokumentaci Františkovy brány před demolicí provedl Engelbert Selinger.
Koryto ramene Mlýnského potoka, které obtékalo městské hradby ze severní strany, bylo v roce 1905 výrazně upraveno a svedeno podél nově vzniklé Nákladní ulice (od roku 1918 ulice Dobrovského). Úplně zasypáno bylo po roce 1952. V místech, kde po staletí stála Rohelská brána a s ní sousedící domy, byl roku 1898 vystavěn areál vídeňské firmy Siemens & Halske s elektrárnou a zázemím pro první elektrickou dráhu, později Elektrické podniky města Olomouce. Dnes se zde nachází sídlo Dopravního podniku města Olomouce.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
