FOTOGALERIE: S čelovkou do tajemného komplexu. Noc vědců lákala i do unikátního bunkru u Přáslavic
S čelovkami vzhůru dolů. Do programu celorepublikové akce Noc vědců se zařadila novinka v podobě večerní exkurze do podzemního bunkru v Přáslavicích u Olomouce. Rozhlehlý objekt zodolněné telefonní ústředny je zachovalým odkazem období studené války.
Letošní ročník popularizační akce pro malé i velké badatele Noc vědců nesla podtitul tajemství. Jako zhmotnění tajemna by se dal označit mimořádně zachovalý podzemní komplex v Přáslavicích nedaleko Olomouce. Minulý režim zde nechal vybudovat mezi lety 1968 až 1976 bunkr o čtyřech podzemních podlažích s celkovou plochou deseti tisíc metrů čtverečních. Jeho hlavním úkolem bylo zajištění telekomunikačního spojení. Přáslavice byly vybrány jako sídlo jedné ze sedmi tuzemských zesilovacích stanic, aby analogový signál mohl po kabelu doputovat z Berlína až do Moskvy. Technika a její obsluha měla v izolovaných podmínkách na okraji vojenského prostoru Libavá ustát i dokonce blízký výbuch atomové zbraně.
„Jednalo se o jedno z nejutajovanějších míst tehdejšího Československa. K odtajnění došlo až v roce 2016 a veřejnosti se objekt zpřístupnil až loni v červnu. Tajemství tak bunkr skrýval až do nedávné doby,“ potvrzuje Martin Bukovský, jeden z průvodců nevšední technickou a vojenskohistorickou památkou.
Objekt z masivních železobetonových stěn zasazený do terénu bývalého lomu halila rouška tajemství už při výstavbě, budovat jej nemohli stavbaři z okolí, ale dělníci byli k Olomouci vysláni až z východu Slovenska. A vojáci, kteří zde potom sloužili, jezdili do bunkru v civilu a převlékali se až na místě. Jádrem silně střeženého objektu byly telefonní ústředny. Část z nich se po desetiletích podařilo nadšencům v bunkru zprovoznit.
Návštěvníci tak mohou vytáčet čísla klapek a po zacvakání systému ústředny se rozezvoní druhý klasický aparát s číselníkem, který je pro mladší účastníky prohlídek zřejmě už něčím zcela neznámým. Naopak například pro padesátníka Josefa byl páteční večer tak trochu nostalgickým momentem. „Analogovou telefonní ústřednu dobře znám, kdysi to byl můj studijní obor na dopravní průmyslové škole. Velmi příjemně mi to připomnělo dobu studií. Cvakání relátek, které tam bylo slyšet, už se skoro nikde neozývá. Je to opravdu technická lahůdka. Byli jsme tady se synem poprvé v životě. Bydlím kousek od Olomouce, ale netušil jsem, že tady takové místo je,“ usmíval se před bunkrem jeden z návštěvníků.
V rozhlehlém areálu zahrnujícím i nadzemní stavby v současnosti podniká soukromá firma Flenexa plus, která zde má například aquaponickou farmu pro celoroční pěstování rostlin. Zážitek z podzemních prostor, které byly postaveny a zařízeny tak, aby mohly deset dní fungovat nezávisle na tom, co se děje na povrchu, je podle provozovatelů pro veřejnost značným lákadlem. „Zájem je enormní, lidé stále chodí na běžné prohlídky a tematické či speciální akce jsou vyprodané dlouho dopředu,“ komentuje Martin Bukovský.
Ten se s kolegy s nebývalým zápalem věnuje postupnému zprovozňování a doplňování vybavení bunkru, který mimo telekomunikační technologie zahrnuje i zázemí pro čtyřiadvacetihodinové služby původního personálu, systémy filtroventilace, izolace objektu i monstrózní záložní energetické zdroje. „Věnujeme tomu spoustu času, řekl bych že někdy až na úkor osobních životů. Objevování bunkru je pro nás asi nikdy nekončící příběh, snažíme se vybavení obnovovat, shánět a zprovozňovat. Je to zábava na dlouhé večery a naprosto srdcová záležitost,“ nadšeně uzavírá jeden z pracovníků dnes již přístupného objektu, který stále skrývá řadu prvků k dobrodružnému bádání.
