Téměř tři pětiny žen v Česku se v životě staly terčem nějaké formy sexuálního násilí. Znásilnění podle navrhované právní definice, o které teď jedná Sněmovna, pak zažila pětina žen. Tři čtvrtiny obětí se potýkaly či dosud potýkají s následky. Na policii se obrátilo šest procent znásilněných. Roční náklady ze zdravotního pojištění na léčbu obětí činí zhruba 2,3 miliardy korun. Ukázal to výzkum o výskytu a dopadech sexuálního násilí, jehož výsledky představila společnost proFem. Agentuře MIndBridge Consulting loni od května do června odpovídalo 5042 žen od 18 do 65 let. Zjištění jsou reprezentativní.
Výzkum zohledňuje tři desítky situací a pět desítek forem násilí. Znásilnění zahrnuje sex pod nátlakem, proti vůli, vynucený, nechtěný, bez vědomí či pokračující i přes nesouhlas. Mezi formy sexuálního násilí patří třeba osahávání, vynucování kontaktu či nechtěných sexuálních praktik, "šmírování", nucení ke sledování pornografie, posílání nevyžádaných intimních snímků, kybernásilí, obnažování osob či jejich sebeukájení na veřejnosti.
Nějakou z forem sexuálního násilí zažilo 58 procent žen, 22 procent dotázaných se s ním setkalo do svých 15 let. Terčem fyzických výpadů bylo 39 procent odpovídajících, s nekontaktním sexuálním násilným chováním má zkušenost 48 procent žen. Obětí znásilnění podle nové právní definice byla pětina žen. Tři čtvrtiny z nich uvedly, že měly či dosud mají nějaké následky. Mezi těmi, které zažily znásilnění do svých 15 let, se s dopady potýkalo 93 procent. Nejčastější byly psychické potíže, chronické nemoci či sociálními následky. Pětině žen prožitý čin ovlivnil reprodukční zdraví.
Devět z deseti pachatelů byli blízcí či známí. V polovině případů to byl současný či bývalý partner a v sedmi procentech jiný člen rodiny, ve víc než třetině známý, ve 12 procentech nová či náhodná známost. Polovina obětí znásilnění žádnou pomoc a podporu nevyhledala. Tři z deseti žen se svěřily blízkým. Šest procent se obrátilo na poradny, psychoterapeuty či právníky. Šest procent ohlásilo případ na policii. Podle Evy Michálkové z organizace proFem tak výzkum potvrdil dřívější zjištění, že policii se oznámí jen zhruba každý dvacátý případ. „Drtivá většina pachatelů jsou osoby známé, blízké, partner. To velmi komplikuje situaci a rozhodnutí jít na policii," podotkla Michálková.
Náklady na léčbu dopadů sexuálního násilí si ze zdravotního pojištění ročně vyžádaly kolem 2,3 miliardy korun. Z toho zhruba 1,7 miliardy stojí léčení psychických následků, 362 milionů korun řešení chronických nemocí a potíží a 197 milionů ošetření a léčba zranění po činu. Propočty výdajů zahrnovaly cenu užívaných léků, počty návštěv lékařů a psychiatrů či operací, rehabilitací, převozů sanitou. Nezohledňovaly ztráty kvůli výpadku z práce, nemocenské, náklady na policii či justici, upřesnil ředitel výzkumu agentury MIndBridge Tomáš Kravka.
Sněmovna nyní projednává novou definici znásilnění. Připravuje se také zákon proti domácímu násilí, který zahrne řadu novel. Upraví definici domácího násilí, přístup k řešení případů po republice by pak měl být jasnější a jednotný. Vykázání násilných osob z domova by se mohlo v zákoně o policii prodloužit z deseti na 14 dnů. Domácí násilí by se mělo brát v potaz při vypořádání společného vlastnictví manželů a při svěřování dětí do péče po rozvodu. Upravit to má novela občanského zákoníku. Zákaz nařídit povinnou mediaci by měl platit pro rozváděné partnery v případě, že mezi nimi bylo domácí násilí. Novela přestupkového zákona má oběti zajistit právo na doprovod důvěrníka a na zabránění kontaktu s pachatelem při přestupkovém řízení.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
