Jaroslav Mazáč, jehož nedožité devadesátiny jsme si nedávno připomněli, byl svou prací a tvorbou spjatý s Přerovem. Byl básníkem subjektivní lyriky a meditativní poezie křesťanské orientace. Jeho verše sice vycházely v době minulého režimu oficiálně, ale často byly poznamenány konflikty s cenzurou.
Jaroslav Mazáč se narodil 24. března 1934 v Přerově. Po absolvování střední školy vystudoval obor čeština a ruština na Pedagogické fakultě UP v Olomouci, později ještě absolvoval doplňkové studium češtiny na Filozofické fakultě UP. Učil na středních školách na různých místech severní Moravy. Od roku 1965 až do odchodu do důchodu působil na Střední zemědělské technické škole v Přerově.
Verše začal psát už během svých vysokoškolských studií. Publikoval je v Červeném květu, Ostravském kulturním zpravodaji, Severomoravském kalendáři a Hanáckém kalendáři. Vydal téměř dvacet básnických sbírek: Havraní stříbro (1965), Laskavý soud (1969), Setkání křídel (1974), Hvězdná země (1980), Sen o širé pláni (1984), Dálkový pochod (1985), Tichá mše (1994), Jupiter nízko nad obzorem (1999).
Po roce 1989 už se mohl volně veřejně vyjadřovat bez ohledu na cenzuru. Vyšly například sbírky Konec návštěv (1996) s destrukcí slovních figur i drsným vyjadřováním, sbírka Světlo mezi krami (1997), ve které ledové kry byly znázorněním lidských dějin a vyjadřovaly vizi příbuzenství času a věčnosti. U příležitosti jeho sedmdesátin vydalo Muzeum J. A. Komenského v Přerově sbírku Stín za žalmistou (2004).
Neděle, 24. března 2024, 09:57
Josef Vaca se narodil v Kostelci na Hané na Prostějovsku v rodině rolníka a vyrostl ve významného hudebníka, pedagoga a národopisce. K zájmu o národopis ho přivedlo rodinné prostředí a především doba dětství strávená u stařečků v Drahanovicích.
Jaroslav Mazáč byl básníkem hlubokého vnitřního prožitku a hluboce věřícím křesťanem. Byl vynikajícím řečníkem a znalcem literatury. Žil a tvořil mimo významná kulturní centra a byl tedy ve stínu svých slavných spolurodáků básníků Oldřicha Mikuláška, Josefa Kainara a Jiřiny Haukové. Jeho verše jsou však nesmírně hluboké zaměřené na vnitřní souvislosti člověka a přírody, země a nebe. Reflektoval úzkosti moderního člověka z celosvětových katastrof přírodního i společenského rázu a všímal si problémů světa. Zůstal věrný regionálním nakladatelům (Profil Ostrava, Blok Brno, Volné sdružení autorů moravskoslezských Ostrava, Proavis Přerov) i svým přátelům a též básníkům – Dušanu Žváčkovi a Františku Valouchovi.
Přes dvacet let spolupracoval s literární sekcí Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Ukázky z jeho díla vycházely také v bibliofilských tiscích a sbornících vydávaných touto sekcí (například Verše o Moravě, Verše z cest, almanach O múze olomoucké a lidech kolem ní). Byl členem Obce moravskoslezských spisovatelů.
Jaroslav Mazáč zemřel 28. dubna 2006 v Přerově a je pohřben na přerovském městském hřbitově.
Neděle, 10. března 2024, 09:57
Zajímavou osobností našeho regionu byl Hynek Floryk, od jehož narození uplynulo sto devadesát let. Pochází z Tršic na Olomoucku, kde v roce 1861 založil první chmelnici. Přes značnou nedůvěru v širokém okolí se brzy dostavily první úspěchy a tradice...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
