Už více než třicet let Miloslava Zatloukalová z Brodku u Konice na Prostějovsku, které neřeknou jinak než Mila, pokračuje v tradičním rodinném řemeslu. Se svou dcerou vyrábějí kraslice, slaměné ozdoby a nejrůznější přírodní dekorace. "Nejdůležitější je trpělivost a píle. Když se chcete něco pořádně naučit, tak na tom musíte dlouho pracovat," říká sympatická žena.
Rodinnou firmu založila Miloslava Zatloukalová před více než třiceti lety. Její maminka pracovala z domova pro Ústředí lidové umělecké výroby v nedaleké Lipové, vytvářela tradiční staročeské výrobky ze slámy, lýka a dalších přírodních materiálů. Jelikož Mila v tomto prostředí vyrůstala a doma musela s výrobou pomáhat, snila, že jakmile vyroste, už se této práci nikdy nechce věnovat.
Osud to však zařídil jinak a dnes se svou dcerou Verčou v malé dílně v Brodku u Konice společně vdechují život rozmanitým výtvorům.
"Samozřejmě jsem nakonec začala vyrábět slámové ozdoby. Postupně, jak šel čas, jsem k tomu přidávala další výrobky, jako jsou kraslice, což je zrovna před Velikonocemi aktuální. Děláme několik technik a kromě toho vyrábíme ze slámy dekorativní pomlázky, ale i ozdoby, věnečky, košíčky, ošatky, misky. Záleží, jaká je zrovna sezona a poptávka," vypráví Miloslava Zatloukalová.
V posledních letech roste zájem o nejrůznější barevné kombinace. Tradiční barvy, jako jsou červená v kombinaci s černou, bílou a žlutou, už trochu ustupují do pozadí. "Lidé od klasiky upouští, protože i domácnosti jdou do různých barev. Kraslice se proto snažíme těmto barvám přizpůsobit a lidem samozřejmě vycházíme vstříc," popisuje.
Čtvrtek, 15. února 2024, 16:44
Jakuba Smyčka ze Šumperka v současné době velmi často uvidíte se zvláštní velkou lopatou, jak upravuje sníh ve snowparku na Paprsku v Jeseníkách. Většinu překážek se mu i přes oblevu podařilo udržet v provozu, na svahu ovšem musel strávit desítky...
Malovaní vajíček nebo výroba slaměných ozdob je podle ní v podstatě uměním. Navíc jde o pečlivou, místy až titěrnou práci, která vyžaduje velkou pozornost. Kromě talentu hraje obrovskou roli vůle. "Každý jsme jinak šikovný, každý umíme něco jiného a máme jiné ruce. Všechno je však o výdrži a píli. Pokud se chcete něco naučit opravdu pořádně, tak na tom musíte dlouho pracovat, až to dovedete k dokonalosti. U nás jsou to samozřejmě odsezené hodiny a hodiny práce. Chce to trpělivost, kázeň a pečlivost," vysvětluje malířka.
Obě nadané ženy z Brodku u Konice se tak musí vyrovnávat i s rutinou a jednotvárností, které by jim při opakující se činnosti mohly hrozit. "Já to dělám tak, že dopoledne jdu na jednu práci a odpoledne si vyberu něco jiného, abych si celý den nějak zpříjemnila a abych z toho nebyla otrávená. Když maluji kraslice, mám ohnutou hlavu dolů, bolí mě záda i ruce, takže za nějakou dobu musím přejít třeba na dekorace nebo věnce. Kromě toho si musíme nasbírat materiál venku, sušiny, březové proutí, ze kterého pak točíme věnce. Takže si jednotlivé práce přes den střádám tak, aby to nebylo jednotvárné," popisuje pracovní rytmus Miloslava Zatloukalová.
Například žitnou kláskovou slámu si obě ženy pěstují sami, na poli ji sečou kosou, přebírají a čistí, uskladňují a následně namáčí. Pěstují si také některé suché kytky, další sbírají venku podle toho, jaké je roční období. Zrovna teď se chodí na břízu. "Samozřejmě si musíme připravovat i vajíčka, které vyfoukáváme a střádáme po celý rok, abychom jich měly na leden, jakmile skončí vánoční sezona slámových ozdob, dostatek. Pak už je čistíme, zatíráme barvou nebo vyvrtáváme. Máme slepičí a husí vajíčka. Kolik jich je? To raději nepočítám, ale je jich hodně, stovky," usmívá se.
Středa, 31. ledna 2024, 14:57
Slatinický da Vinici. Takovou přezdívku má Otakar Bezděk ze Slatinic na Olomoucku, který ve svém volném čase opravuje památky v obci. V minulosti to byla například křížová cesta okolo kostela nebo původní betonová socha sokola z místní sokolovny.
Na Moravě má ruční výroba ze slámy a lýka dlouholetou tradici. V roce 2006 Miloslava Zatloukalová dostala ocenění Nositel tradice lidového řemesla v pletení ze slámy a lýka. V Česku je jednou z mála lidí, kteří se zpracováním těchto materiálů věnují. Ocenění vychází z projektu, který UNESCO nazvalo Žijící lidské poklady. Cílem je zachovat tradiční řemesla, kterým hrozí zánik, zadokumentovat příslušné postupy a dovednosti předávat následovníkům.
A jaké jsou poslední trendy? "Hodně lidí dnes chce přírodní věci, suché kytky. Dříve se dávaly i umělé květiny, ale dnes lidé chtějí například levandule nebo hortenzie. Musíme je nasušit a pak je dávám do našich dekorací. Zkrátka čerpáme z přírody," vysvětluje Mila.
Foto poskytla Miloslava Zatloukalová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
