Slatinický da Vinici. Takovou přezdívku má Otakar Bezděk ze Slatinic na Olomoucku, který ve svém volném čase opravuje památky v obci. V minulosti to byla například křížová cesta okolo kostela nebo původní betonová socha sokola z místní sokolovny.
"Dělám to jenom proto, aby to bylo opravené, nemám rád, když jsou věci v nepořádku," svěřuje se Otakar Bezděk, který je už několik let v důchodu, takže má dost času věnovat se věcem, které ho baví a které pokládá za správné.
Pro obec jako brigádník pracoval už dříve. Jako vyučený strojař byl zaměstnaný v kalírně v Sigmě Lutín, která však skončila, a tak v dubnu roku 1994 dostal výpověď. Předtím se vyřídil vrácení polí, které jeho rodině ukradli za minulého režimu komunisté, a začal na nich hospodařit. To se mu poměrně dařilo, později se však spustily problémy se zády. "Doktorka mi tenkrát řekla, jakmile mě uvidí v traktoru, že mně zahodí klíče, že to se svými zády dělat nesmím," vzpomíná.
Dostal se na úřad práce a začal si shánět nové zaměstnání. Lidem, kteří měli na padesát let, tehdy občas nabízely práci obce. "Takže mě ze dne na den vzali na brigádu na obec a já jsme byl rád, že mám konečně práci. Kvůli zádům jsme však chodil v předklonu," popisuje Bezděk.
Z Olomouce se z minulosti znal s jedním lékařem, ortopedem, kterého jednou potkal na ulici. Shodou okolností měl doktor zrovna čas, a tak ho vzal do své ordinace, která byla opodál. "Trochu mě prohlédl, poklepal kladívkem, vzal telefon a volal neurologovi, na kterého se normálně čekalo půl roku. Neurolog se zeptal, kde zrovna jsem, a pak řekl, tak ho hned pošlete ke mně nahoru do ordinace, tak jsem tam šel," vzpomíná Bezděk.
Čtvrtek, 23. listopadu 2023, 15:24
Pěstitel léčebného konopí Dušan Dvořák, který se minulý týden dostal na svobodu, si po čtyřech letech kriminálu zatím na svobodě připadá nejistě, jako by plaval. Justice mu nikdy neprokázala, že by někomu ublížil nebo prodal jediný gram marihuany,...
Poté věci nabraly rychlý spád. Ukázalo se, že jeden obratel má vychýlený o osm milimetrů. Operaci však kvůli svému věku odmítl, absolvoval intenzivní rehabilitace a dodnes musí brát léky. Zároveň dostal invalidní důchod.
"Šlo to strašně rychle. Oficiálně marodit jsem začal ve čtvrtek a v úterý jsem měl přijít na kontrolu. Tam už tam byla v ordinaci nachystaná mladá doktorka z důchodového a říkala mi, co kdybychom vás poslali do invalidního důchodu. S touto diagnózou vás už nikdo nezaměstná. A bylo to. Také neurolog mi předtím říkal, že se svou postavou jsem na práci v kalírně vůbec nebyl vhodný. Člověk se s tím pak musel naučit žít. Zkrátka, když můžu dělat, dělám, a když nemůžu, sednu a odpočinu si," popisuje svůj současný stav Bezděk.
Zdravotní potíže ho však v žádném případě neodradily od toho, aby obci dál nepomáhal ve svém volném čase. Dělá to, co je potřeba a na čem se domluví se starostou. "Dělal jsem například vrata, křížovou cestu, opravoval rozsypané mříže, mohu dělat všechno od železa. Když jsem hospodařil jako rolník, musel jsem mít výheň, protože bez toho by se to neobešlo. Takže všechno potřebné mám doma, nic jsem nemusel pořizovat," vysvětluje.
Pustil se rovněž do oprav původního sokola z roku 1935, který byl umístěný na slatinické sokolovně. Přes válku byl zakopaný na hřišti, aby ho Němci nenašli, po válce ho obyvatelé opět vykopali, ale socha byla poškozená, proto se udělala replika, která je dnes na sokolovně.
"Původní betonový sokol pak ležel na obci na mlatě, kde byl zaházený dřevem. Jedno křídlo vůbec neměl, měl také ulomený podstavec, nohy nebo zobák. Když ho sundávali, asi ho hodili dolů na zem, tak jak to mohlo dopadnout. Nakonec se mi podařilo sokola spravit a teď je vystavený v depozitáři na obci," popisuje Otakar Bezděk.
Čtvrtek, 7. prosince 2023, 18:21
Velkou pardubickou letos ovládl žokej Jan Faltejsek spolu s koněm Sacamirem. Desetiletý valach pochází z Beňova na Přerovsku, kde ho vycvičila trenérka Eva Petříková. Ta je přitom trenérkou teprve rok a půl.
Kromě drobných věcí se však před časem pustil i do velké opravy kostela. "Venkovní omítky byly opadané a škaredé, tak jsem je chtěl zachránit. Mně vadí, když je to tam škaredé, chodí tam na procházky spousty lidí a pacienti z lázní a jak to pak vypadá? Každý si řekne, co je to za obec, když to nechají v tak desolátním stavu. Dnes už mám omítky natažené, stačí to zapravit a dofajnovat, ale stále je tam ještě dost práce," popisuje Bezděk.
Na kostele pracuje už asi dva roky vždy od května přes léto, jak to dovolí počasí. "O materiál se nestarám. Vždycky jenom řeknu, že potřebuji maltu nebo písek a kluci z obce mi to dovezou. Každopádně na letošek tam ještě práci určitě mám," usmívá se pracující důchodce.
Jeho pomoc velmi oceňuje starosta Slatinic Ondřej Mikmek, který dal Otakaru Bezděkovi přezdívku Slatinický da Vinci. "Prý se z naší společnosti vytrácí fortelnost a řemeslná šikovnost. Ve Slatinicích s tím nemůžeme tak úplně souhlasit. Pan Otakar Bezděk se svou manželkou totiž vrací cenným památkám z naší obce Slatinice a Lípy život. Například trávou zarostlý litinový kříž z bývalého hřbitova pod jeho rukama ožije a my ho pak vrátíme zpátky do veřejného prostoru. Pana Bezděka považuji za našeho Da Vinciho venkova. Je nesmírně šikovným zámečníkem, kovářem, restaurátorem i zedníkem," svěřil se starosta Slatinic.
Pátek, 6. října 2023, 15:14
Ve Šternberku už je několik let jako doma a nyní bude jednu z budov nedaleko Hlavního náměstí zdobit jeho dílo. Francouzský výtvarník Vincent Chignier bydlí a tvoří v malém městě na Olomoucku. V mládí mu učarovalo pouliční umění, přes truhlařinu a...
Foto poskytl Ondřej Mikmek
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
