Minnesotský hladový experiment: příběh jednoho z nejkontroverznějších výzkumů

Představte si dobu druhé světové války. Miliony lidí po celém světě trpí podvýživou a hladomorem a vědci i lékaři zoufale hledají způsoby, jak pomoci. Uprostřed této nejistoty se v roce 1944 v Minnesotě začal odehrávat jeden z nejkontroverznějších a nejzásadnějších psychologických experimentů všech dob: minnesotský hladový experiment.

Jeho výsledky ovlivnily lékařství, psychologii i náš pohled na poruchy příjmu potravy dodnes.

Jak to všechno začalo?

Americká vláda pověřila tým psychologů z Minnesotské univerzity vedený Ancelem Keysem, aby pochopili, co se děje s lidskou myslí a tělem, když je vystaveno dlouhodobému hladu. Cíl? Najít efektivní způsob, jak rehabilitovat a vyživit podvyživené oběti války.

Klíčovým bodem experimentu byla otázka: co hlad dělá s člověkem – nejen fyzicky, ale i psychicky?

Do experimentu se přihlásilo 36 mladých mužů. Tito muži se rozhodli dobrovolně hladovět, aby přinesli světu odpovědi na otázky, které mohly zachránit tisíce životů.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Stop anorexii (@stop.anorexii)

Průběh experimentu

Experiment trval celkem rok a byl rozdělen do tří fází. V prvním období, které trvalo tři měsíce, muži jedli normální stravu, aby se stanovila jejich výchozí kondice. Ve druhé fázi, která trvala půl roku, byl denní příjem zúčastněných mužů omezený zhruba na polovinu jejich běžné potřeby. Jídlo bylo složené z brambor, chleba a zeleniny, což odráželo podmínky hladovějících Evropanů. V poslední fázi (opět tři měsíce) muži dostávali různé druhy stravy, aby se zjistilo, jaké potraviny nejlépe podporují zotavení.

Během 24 týdnů hladovění muži ztratili zhruba čtvrtinu své tělesné hmotnosti. Zeslábli, rýsovaly se jim kosti. Zpomalený metabolismus způsobil neustálý pocit chladu, srdeční tep se snížil a kůže byla  suchá a popraskaná. Fyzické změny však nebyly ničím ve srovnání s tím, co se dělo s jejich myslí.

Psychologie hladu: cesta do temnoty

Jedním z nejzásadnějších zjištění experimentu byl dopad hladu na psychiku. Muži, kteří byli na začátku energičtí a přátelští, se během několika týdnů stali podráždění, úzkostní a apatičtí. Začali se obsesivně soustředit na jídlo – sbírali recepty, kreslili obrazy jídel a snili o hostinách. Někteří dokonce začali jídlo krást nebo jíst odpadky, přestože to bylo přísně zakázáno.

U řady zúčastněných se navíc objevily problémy se sebepoškozováním – překvapivě však až ve fázi zotavení, kdy už mohli jíst bez omezení. Jeden ze zúčastněných si dokonce usekl sekerou tři prsty.

K čemu byly poznatky z experimentu dobré, jak ovlivnily rehabilitaci obětí války? A jak dodnes experiment ovlivňuje léčbu poruch příjmu potravy? Jaké jsou další kontroverzní experimenty spojené s jídlem? Uslyšíte v dalším díle podcastu Stop anorexii.