Už jen do neděle 2. prosince je možné posílat hlasy sympatickým a odvážným sestřičkám, přihlášeným do soutěže Sestra Sympatie 2018. Fakultní nemocnice Olomouc má v základním kole hned tři „želízka v ohni“:
Naďu Sléhovou z I. chirurgické kliniky, Kateřinu Burešovou z I. interní kliniky a Marii Růžičkovou z III. interní kliniky spojuje odvaha soutěžit o titul Sestra sympatie 2018. Do semifinálového kola postupuje 24 sester. O dvanácti postupujících do finále pak rozhodne hlasování v lednu 2019. Sestra sympatie bude zvolena z dvanácti finalistek 8. března v paláci Žofín v Praze, u příležitosti konání 10. reprezentačního plesu sester – Sestry na sál!
Naďa Sléhová zahlédla informaci o soutěži na facebooku. „Dívali jsme se s manželem. Pak jsem na to zapomněla, ale po pár dnech přišel manžel s tím, že mě přihlásil,“ vzpomíná na překvapení sestřička pracující na jednotce intenzivní péče I. chirurgické kliniky. „Bylo to spontánní. Zpočátku jsem se hodně bránila, ale nakonec jsem s podáním přihlášky souhlasila. Říkala jsem si, proč to nezkusit, vždyť zkusit se má všechno,“ říká pobaveně.
Náplň její práce předurčuje charakter pracoviště. „Bývají u nás pacienti po operaci, takže mým úkolem je soustavná intenzivní péče o ně, sledování jejich zdravotního stavu a tlumení bolesti, být jim oporou, povzbudit je. Někomu ´stačí´ úsměv, někomu chytnutí za ruku a někomu už jen to, že jsem u něj,“ shrnuje Naďa Sléhová a dodává: „Přesně takovou práci jsem si představovala a přála. Velmi mě to naplňuje být lidem prospěšná. Vždy mám velkou radost při každém zlepšení zdravotního stavu. Administrativy není málo, to je pravda, ale dá se zvládnout. Kdyby mě to nebavilo, tak bych tady přece nebyla,“ směje se sestřička.
Do FN Olomouc nastupovala v roce 2015, a to přímo na stávající pracoviště. „A neměnila bych. Jsem tady moc spokojená. O změně vůbec neuvažuji,“ konstatuje Naďa Sléhová, která v medailonu mezi své koníčky zařadila také tanec. „Tancovala jsem od tří do patnácti let u taneční skupiny, hlavně hip hop a disko tance. Pak jsem nastoupila na zdravotní školu a s tancováním jsem přestala. Pořád se snažím být nějak v pohybu. Takže kromě tance mám ráda cyklistiku, turistiku, cestování obecně, ale také hudbu a četbu knih,“ vyjmenovává své další záliby sestřička.
Kateřina Burešová nastoupila na lůžkové oddělení I. interní kliniky - kardiologické FN Olomouc před šesti lety. A stejně jako Naďa Sléhová o změně neuvažuje. „Říká se sice, že by se mělo vystřídat několik různých pracovišť pro získání zkušeností, ale já jsem na našem oddělení maximálně spokojená. Navíc tady máme skvělou partu,“ vysvětluje.
Ani ona přihlášku do Sestry Sympatie 2018 nepodávala sama od sebe. „Přihlásily mě služebně starší kolegyně. Přečetly si informaci o soutěži na intranetu a tvrdily, že je to přesně pro mě a musí mě přihlásit,“ směje se Kateřina Burešová. Návrh údajně zdůvodnily tím, že má skvělý vztah s pacienty. „Často se na našem oddělení střídají. Máme jak plánované, tak akutní příjmy. Infarkty, implantace, kardiostimulátory, defibrilátory, ablace…,“ vyjmenovává druhy diagnóz a doplňuje, že pacienti na oddělení zůstávají v průměru jeden až čtyři dny. „I za tak krátký čas je možné navázat s nimi pěkný vztah. Někteří jsou málomluvní, ale i tak je to možné,“ tvrdí sestřička. Kvalitní péči občas lidé ocení i speciálním poděkováním. „Byl tu hospitalizovaný například olomoucký malíř Josef Šlechta, který nám věnoval obraz. Šla jsem pro něj k panu Šlechtovi do ateliéru,“ vzpomíná.
Pracovní tempo na kardiologické JIP bývá občas hektické. „Někdy máme i čtrnáct přijímaných pacientů a naopak musíme čtrnáct pacientů propustit, takže ty nápory bývají intenzivní. Ale všechno se dá zvládnout, když vás práce baví,“ zdůrazňuje Kateřina Burešová, pro niž byl poslední rok o to hektičtější, že při zaměstnání dokončovala vysokoškolské studium. „Psala jsem bakalářskou práci a jezdila do Zlína, jednou za dva týdny pátky a soboty a ještě v neděli do práce. Nebylo to úplně jednoduché, ale zvládla jsem to,“ je na sebe právem hrdá.
Najde se snad něco, co ji na práci sestřičky nebaví? Stydlivě přiznává, že jsou dny, kdy se jí příliš nechce vstávat. „Dojíždím autem ze Střížova u Drahanovic, což je vesnice zhruba patnáct kilometrů od Olomouce. Takže si musím přivstat,“ usmívá se Kateřina Burešová, která mezi své koníčky řadí přírodu, zvířata, plavání a cyklistiku.
Marii Růžičkovou do soutěže přihlásily její kolegyně z III. interní kliniky. „Dozvěděla jsem se to náhodou. Holky už měly takové nápady v minulosti a teď to dotáhly do konce. Beru to jako potvrzení našich dobrých vztahů. Sama bych do toho určitě nešla,“ říká sestřička, která ve zdravotnictví pracuje 32 let, z toho 27 let ve Fakultní nemocnici Olomouc. „Začínala jsem jako dětská sestra v kroměřížské nemocnici. Pak jsem nastoupila do fakultní nemocnice na třetí internu a na různých odděleních a pozicích tu pracuji dodnes,“ vzpomíná.
Posledních šestnáct let pracuje na peritoneální dialýze. „Vztah s pacienty je tady velmi osobní. Mým hlavním úkolem je naučit je, jak si správně provádět domácí dialýzu, a řešit jejich problémy s tím související. Proto je tato práce velmi specifická, osobní a komunikativní. Největší odměnou pro mě je, když je dovedu k úspěšné transplantaci ledviny. Takže jsem pořád na telefonu a navštěvuji je i doma. V průměru takto pečuji o deset, jedenáct pacientů,“ popsala svou hlavní náplň práce.
Marie Růžičková, kterou kolegyně v přihlášce do soutěže výstižně charakterizovaly jako „společenskou, empatickou, komunikativní a veselou“, má kromě toho na starosti dvě lipidové poradny a také obezitologickou poradnu, kterou na III. interně otevřeli nedávno.
