První česká autonomní výhybka bude z Prostějova. Tříletý vývojový projekt přijde na dvacet milionů korun

Prostějovská firma navazuje na předchozí výzkum zaměřený na diagnostiku pevných částí výhybek, nyní se konstruktéři soustředí na pohyblivé části, jazyky ve výměně a srdcovku s pohyblivým hrotem.

Výhybky patří k nejvíce namáhaným konstrukcím na železnici. Zatím se kontrolují fyzicky. "Po čtyřech letech, kdy jsme řešili monitoring pevných částí výhybek a navrhli architekturu systému snímání, odesílání i vyhodnocování dat, vstupujeme do druhé fáze. Jako první teď budeme řešit ideální rozmístění snímačů na pohyblivých částech výhybky a následně budeme jednat o jejich instalaci do vybraných výhybek, které jsou v provozu v síti Správy železnic," popsal výzkumný pracovník společnosti Lukáš Raif.

Nový systém autonomní diagnostiky najde uplatnění také na vysokorychlostních tratích, kde není možné vykonávat údržbu a kontrolu běžným způsobem Pohyb zaměstnanců v kolejišti je na těchto tratích vyloučen. "Z tohoto důvodu je potřeba kritické prvky železniční infrastruktury, jakými jsou i výhybky, vybavit spolehlivým diagnostickým systémem, který bude včas predikovat potřebu údržbových intervencí tak, aby byla údržbová činnost efektivně prováděna a aby byl co nejméně ovlivňován provoz vlaků," uvedl ředitel firmy Marek Smolka.

Systém by měl ušetřit peníze. "Dalším přínosem je bezpečnost zaměstnanců, kteří dnes za provozu provádějí fyzickou kontrolu výhybek, zatímco v budoucnu vyjedou do terénu pouze v okamžiku, kdy je systém upozorní na potřebu zásahu. Díky autonomním výhybkám dokážeme také předcházet případným poruchám a neplánovaným přerušením provozu," doplnil Smolka.

Na opotřebení nejvíce namáhaných částí srdcovky, jejich deformaci nebo na povrchové vady na kolejnicích by měly upozornit senzory umístěné na výhybce, které budou snímat vibrace při průjezdu železničních vozidel. Podle toho, jak se v čase budou měnit jejich signály, pozná inteligentní software nežádoucí změny a to, zda je třeba provést kontrolu nebo údržbu. 

Na výzkumu se podílejí také zástupci Fakulty stavební a Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně a Dopravní fakulty Jana Pernera z Univerzity Pardubice.