V druhé půlce května a v červnu se šéfredaktor Olomoucké Drbny rozhodl, že začne trénovat, přičemž vám bude formou blogu přibližovat, jak vlastně jeho příprava probíhá. Půjdete do toho s ním?
Začal jsem běhat.
Bolí to.
Nemůžu dýchat.
Píchá mě v boku.
Tak asi vypadal můj nástup do tréninku, ve kterém jsem si určil, že budu běhat třikrát týdně. I já bláhový! Sice mám nějaký základ z jakéhosi "tréninku" v zimních měsících, ale dva následující měsíce, kdy jsem neobul své běžecké boty, jsou znát. A jsou znát nejvíce na plících. A mám dobrou zprávu - asi vím, čím to je.
Už v mé mladistvé atletické kariéře mi trenér říkal, že už úvodní protahovací běh takvaně "přepálím" - vždycky vyběhnu rychleji než ostatní, přičemž v druhé částí trati nestíhám s dechem a všichni ostatní mě ladně předbíhají, zatímco já klopýtám a sípám do nepravidelného rytmu mých nohou. Holt prý sprinterské vlohy....
... a stejně tak to mám i při mých běžeckých trénincích! Jako správný milovník mobilních technologií jsem si pořídil aplikaci Endomondo. Mimo jiné mi vždycky ukáže stejný ukazatel - můj první kilometr je nejrychlejší ze všech!
A věřte nebo ne, je jedno, jestli první kilometr běžím do kopce, z kopce dolů, po silnici nebo polní cestě... Nejsilnější jsem prostě na první kilometru, kdy si během těch prvních pěti minut myslím, že jsem neporazitelný, vítr mi hvízdá ve vlasech, aniž bych si uvědomil, že to je vlastně cesta do pekla, ve kterém se budu smažit další čtyři kilometry, než se uklidním a zjistím, kde jsou moje hranice.
Takže, poučení z dneška - chce to čas. Musím běhat pomalu, však ono si to časem sedne. Však půlmaraton je až za 28 dní...
Běhu zdar!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
