Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.
PR článekStředa, 11. srpna 2021, 14:00
Má váš pejsek veškerá očkování, která ho ochrání? Mluvíme tady o vakcíně proti lymské borelióze, tetanu, psincovému kašli a proti herpesviróze. Mysleli jste si, že veškerá potřebná očkování pejsek dostává v každoroční vakcíně? Omyl. Chceme vám tuto problematiku více přiblížit a v následujících dvou článcích se o to pokusíme.
V našem miniseriálu vám objasníme, proč a kdy je dobré vakcinační látky nechat naaplikovat, která plemena jsou riziková pro tyto nákazy a která ne a není tak nutné je vakcinovat. Schválně, jestli je mezi nimi i váš psí mazlíček!
Dnes budeme mluvit o nepovinném očkování, které se v klasickém vakcinačním schématu nevyskytuje. Každoročně váš veterinář psa standartně očkuje proti psince, parvoviróze, infekční hepatitidě, leptospiróze, parainfluenze a samozřejmě vzteklině. Další očkování vám však veterinář může doporučit nechat neočkovat. První část věnujeme vakcíně proti tetanu, který u nás není až tak tabu a proti lymské borelióze, která se nyní u nás vyskytuje častěji, díky zvýšenému výskytu klíšťat i v zimních měsících.
Toto bakteriální neinfekční onemocnění není u nás žádné tabu, není to ale ani „denní chleba“, avšak nepříjemná náhoda může stát vašeho miláčka život. Až polovina infikovaných jedinců totiž umírá i přes adekvátní a včasnou léčbu.
Očkování je důležité hlavně pro psy, kteří se vyskytují v rizikových oblastech s přítomností pastvin dobytka, ovcí, koz a především koní, kde hrozí kontaminace ran jejich trusem či jeho požíráním.
Nejvíce ohroženi jsou psi pasteveckých a honáckých plemen a ovčáci (německý ovčák, švýcarský ovčák, ohař, border kolie apod). Dále to jsou štěňata během přezubování, ke kterému dochází během 3. až 7. měsíc stáří – větší množství, byť menších ranek v dutině ústní představuje též velmi efektivní vstup bakterií do organismu.
Spory této bakterie (Clostridium tetani) jsou všudypřítomné v půdě. Jsou velmi odolné a dokážou v půdě přečkat i několik desítek let! Díky tomu může snadno dojít ke kontaminaci hlubších ran na tlapkách či v dutině ústní. Tato bakterie vytváří v ráně toxin (tetanospasmin), který napadá nervovou soustavu, od čehož se odvíjí i hlavní klinické příznaky. Zvíře nakažené tetanem je neinfekční – nákaza není přenosná na lidi či ostatní psy.
Diagnostika spočívá pouze v potvrzení klinických příznaků a stavu pacienta. Izolace bakterie přímo z rány je celkem obtížná a testy pro stanovení hladiny antitetanických protilátek jsou nespolehlivé.
Tito pacienti musí být hospitalizováni na specializovaném pracovišti, kde se jim nitrožilně podává infuzní terapie a antibiotika. Důležitým krokem je i podání protitetanového séra. Někdy je nutné zvíře sledovat pro celkové zklidnění.
Vakcinace proti tomuto onemocnění je vhodná zejména v oblastech se zvýšeným rizikem nákazy – například oblast Moravy nebo pro plemena loveckých psů. Chlupáči by měli být naočkovaní před začátkem „klíšťové sezóny“, což poslední dobou není tak jednoduché určit, protože například letos se vyskytovala klíšťata už v únoru.
Jedná se o inaktivovanou vakcínu, která obsahuje mrtvého původce onemocnění - Borrelia burgdorferi, což je pohyblivá spirálovitá bakterie. V Evropě se vyskytují další dva druhy a to: Borrelia garinii a Borrelia afzelii. Proti všem třem ochrání vakcína „Borelym 3“ od Biovety.
Nákaza spočívá v aktivitě tzv. přenašeče, kterým je u nás nejčastěji klíště obecné. Infikované klíště při přisátí přenese borelie do těla hostitele a ty se v něm šíří krví, lymfou a omezeně i přímo v kůži. Obvykle platí, že k přenosu dochází, když je infikované klíště přisáto minimálně 24 hodin.
Diagnostika spočívá v pozitivním testu protilátek proti boréliím, či přímém průkazu původce PCR test - na tato vyšetření je zapotřebí odběr krve a odeslání vzorku do specializované laboratoře.
Aplikují se antibiotika skupiny penicilínů či tetracyklinů, které zabírají velmi rychle, během pár dnů dochází k ústupu příznaků. Celková antibiotická léčba je však dlouhodobá, v řádu několika týdnů. Délku léčby určí samozřejmě ošetřující veterinární lékař.
Prevencí se rozumí aplikace preparátů, ideálně těch repelentních, které zabraňují přisátí či dlouhodobé parazitování klíšťat na vnímavém jedinci. Více o antiparazitikách se dozvíte v jednom z našich předešlých článků: „Antiparazitika pro psy“. Prevencí je samozřejmě i aplikace vakcíny.
Pozor! Riziko nákazy pro majitele může představovat i rozmáčknutí či jiné poranění klíštěte při odstranění z kůže zvířete! Je proto doporučeno používat vhodný nástroj a ideálně i jednorázové rukavice.
Dostupné druhy vakcín jsou „Biocan B“, „Merylim“ a zmiňovaný „Borelym 3“ (první dva druhy obsahují pouze jednoho a dva původce borelie).
Doufáme, že jste si z tohoto článku odnesli spoustu zajímavých informací, díky kterým teď bude pro vás jasnější rozhodování, zda pejska nechat naočkovat i doplňujícími vakcínami, které jsou u nás na trhu. V pokračování článku se budeme problematice dalších vakcín věnovat znovu, a to očkování proti psincovému kašli a herpesviróze.
V první části článku jsme se věnovali očkováním, která jsou nepovinná ale rovněž důležitá. Jednalo se o vakcinaci proti tetanu a lymské borelióze, které v dnešní době již nejsou tak ojedinělá onemocnění. Dnes bychom se rádi zmínili i o dalším doplňujícím očkování, mezi které patří vakcinace proti psincovému kašli a herpesviróze.
O všechna zmiňovaná očkování si můžete zažádat u svého veterinárního lékaře. Jedno z nich je velmi důležité při reprodukci psů. Tady by měli zbystřit všichni majitelé, kteří odchovávají štěňata. Pojďme se společně podívat, které skupiny zvířat jsou ohroženy.
Začneme tím odlišným očkováním, které nachází uplatnění v reprodukci. Jedná se o virové onemocnění, jehož původcem je Herpesvirus. Očkují se feny v době hárání nebo po nakrytí a březí feny, aby se ochránila ještě nenarozená štěňata.
Tato očkovací látka tolik nechrání očkovanou fenu, jako spíš její mláďata. Pro tento účel je nutné dodržet specifické očkovací schéma, ke kterému se ještě v průběhu článku dostaneme.
U dospělých zvířat může herpesvirus vyvolávat onemocnění genitálního traktu, může být příčinou neplodnosti, potratů a předčasných porodů. Dále postihuje dýchací aparát mladých jedinců a narozených štěňat.
Fena se nakazí při krytí se psem, který je přenašečem, nosičem tohoto onemocnění. U většiny psů se tato virová infekce neprojevuje – tudíž je špatně zjistitelná.
K přenosu může dojít i pomocí sekretů – sliny, slzy, sekrety z nosu, kde se tento původce množí.
Štěňata se nakazí přes placentární přenos od nemocné matky.
Ve většině případů dochází k brzkému úhynu narozených mláďat a zjišťuje se, co za předčasným úmrtím či brzkým potratem stojí. Odešlou se vzorky k histologii, aby se herpesviróza potvrdila, či vyvrátila. Do specializované laboratoře se odesílají abortované plody i placenta.
V krvi lze po prodělané infekci stanovit hladinu protilátek nebo průkaz PCR.
Specifická léčba v tuto chvíli není známá. Terapie by byla v tomto případě pouze symptomatická, což znamená: utlumení příznaků, podpora imunity, snížení stresu, dobrá zoohygiena chovu – zamezení přenosu mezi jedinci.
Prevencí je vakcinace a krytí se zdravým jedincem, který bude na přítomnost herpesviru negativně testován.
Bakterie Bordetella bronchiseptica je další z původců, která způsobuje psincový kašel. Jedná se o onemocnění dýchacího aparátu, zejména horních cest dýchacích, které je vysoce infekční. Ve veterinární praxi se setkáváme také s názvem „laryngeální tracheitida psů“, což je totéž.
Toto onemocnění není tak nebezpečné, jako ta, která jsme si už popsali a nejedná se, naštěstí, o smrtelnou infekci. A alespoň jednou za život váš pes se ním setká. Ve většině případu se řeší jako klasické nachlazení.
Očkování je specifické v tom, že se aplikovaná látka nevpichuje podkožně, ale podává se přes nosní sliznici vstřikem do nosu psa.
Riziková jsou štěňata, u kterých ještě není vyvinut imunitní systém a onemocnění může vzplanout i s horším průběhem. Dále mezi rizikové skupiny patří senioři, kteří mají též již oslabenou imunitu. U těchto jedinců by se mohl psincový kašel rozvinout až v závažný zápal plic.
Příznakem je typický suchý kašel.
Diagnostikou bývá klinický obraz pacienta a důkladná anamnéza majitele. Případné doplnění vyšetření RTG snímku hrudníku, pro vyloučení dalších komplikací.
Terapie se odvíjí od závažnosti příznaků, ale ve většině případů postačí pouze symptomatická, ve formě podpůrných léčiv – skvěle zabírá jitrocelový sirup!
Doporučeno je také zvýšit vitamín C, obsahují ho právě i některé jitrocelové sirupy. Dále mohou být aplikovány přípravky pro podporu imunity jako jsou Enzymoterapie od Alavisu – Alavis Curenzym pro psy a kočky a další preparáty z naší nabídky: Imunita sirup pro psy TOPVET, Betaglukan sirup 200 ml na bázi betaglukanů, aj.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.