Zprávy

FOTOREPORT: Na Pevnost poznání jedna návštěva nestačí

Ppkornetova5 minut čtení24. 8. 2016, 15:22

V Pevnosti poznání jsem nebyla poprvé, a také určitě ne naposledy. S každou návštěvou se totiž dozvídám více a více nových informací.

Hned první věc, který mě vždycky uchvátí je magický vstup, kterým se musí projít do areálu pevnosti. Kouzelné hradby, které vedou jako by do kompletně odříznuté oblasti od rušného města, na mě dýchají historií a vzpomínkami. Nově opravená budova je centrem tohoto samostatného vesmíru. Přes nedávno rekonstruované kamenné nádvoří se dostanu do budovy Pevnosti poznání. Uvítá mě koncept dřeva, železa a skla, moje oblíbená kombinace, a postarší muž, který na informacích prodává lístky. Hned na první pohled je vidět, že to je právě ten typ člověka, který svojí práci dělá rád a rozumí ji. Přestože pouze „prodává lístky", tak z něj čiší vědomosti a znalosti, které chce předávat dále.

Vstup do muzea stojí dospělého 95 korun, dítě a studenty 75 Kč. Celkem jsou v budově čtyři expozice – Věda v pevnosti, Živá voda, Rozum v hrsti a Světlo a tma. Dvě hodiny, které jsem strávila v Pevnosti, by však nestačily ani na pořádné prozkoumání jedné expozice. Každá by si zasloužila individuální návštěvu.

Hned v přízemí se nachází Věda v pevnosti. Kromě všemožných tabulí a informací ohledně města Olomouce a její historii, tam je, dalo by se říct, módní šatna. Návštěvníci si mohou vyzkoušet historické oblečení z doby devatenáctého století. Děti si pak můžou třeba zastřílet z kuše na počítačovém simulátoru.

Druhé patro se pak dělí o výstavu Živá voda a Rozum v hrsti. První jmenovaná expozice nabízí pohled do ekosystému naší přírody a koloběhu vody. Nachází se tam také plastická mapa zátopového modelu Olomouce. Před nedávnem představila Pevnost také novinku, a to 3D tiskárnu. Tištěné výrobky vznikají z nataveného tenkého proužku plastu, který se postupně na model vrství. Pro menší děti je připravené zábavné pexeso, pro větší mikroskopy na zkoumání drobného hmyzu. Vetší hmyz se nachází vzadu, kde je znova virtuální hra pro děti, při které chytají potravu pro vážku.

Pro mě jedna z nejzajímavějších částí byla expozice Rozum v hrsti. Strávila jsem tam většinu času, a přesto jsem nestihla obejít všechny stanoviště. Jako dítě mě vždy fascinovalo, když někdo do školy donesl ježka v kleci. I když jsem si ho několikrát půjčila, nikdy se mi nepodařilo ho z té klece dostat. Nedokážete si představit mojí radost, když se mi to konečně podařilo.

Jako další jsem si potrápila svůj mozek při této skládačce. Chtěla jsem začít na úrovni 4, přece nejsem žádná bábovka, ale po několika neúspěšných pokusech jsem to musela vzdát a snížit se na trojku. Nakonec jsem přišla na to, že jsem hned na začátku rozestavení dala jeden dílek špatně, proto jsem to nikdy nemohla doskládat.

Největší atrakcí je určitě gyroskop, který nabízí nevšední zážitek. Také proto se u něj tvořila dlouhá fronta, kterou jsem po chvíli raději vzdala. Čekaly mě totiž další stanoviště, na kterých jsem si procvičovala svojí paměť a logické uvažování.

V posledním patře v podkroví se nachází expozice Světlo a tma. Přestože nejsem moc technický typ, všechny světélka a světelné efekty mě velmi fascinovaly. Největší část svého pobytu jsem strávila u stolečku s šesti různě barevnými kotouči. Netušila jsem, na co se vlastně dívám, a proto jsem se zeptala animátora Ondry Malíka. Ten mi vysvětlil, že kotouče se roztočí a podle zvolení se na ně dá posvítit buďto jednou, dvakrát nebo třikrát za otáčku. V jedním rozsvícením vypadá kotouč, že stojí, s dvěma se barvy už slévají a se třemi bliknutími za otáčku nejde barevný obrazec už vůbec vidět. Nevím proč, ale přišlo mi to velmi zajímavé.

Poté jsem se s Ondrou pustila více do řeči. Dva roky studoval fyziku, a proto toho o této expozici ví docela hodně. Teď sice studuje na zdravotního bratra, ale brigáda v Pevnosti poznání ho stále baví. Na stejném patře se také nachází digitální planetárium. Za dalších třicet korun jsem se podívala na film Neuvěřitelný vesmír, promítaný na polokouli. V leže jsem se dívala na cestování vesmírem a jeho zákoutími. Málem jsem zapomněla, že se musím vrátit pevnými nohami na zem a do práce.

Přestože byl všední den, sice o prázdninách, tak bylo v Pevnosti plno lidí. Animátoři měli plné ruce práce se zvědavými rodiči a neposednými dětmi. Mají můj obdiv za trpělivost, se kterou se snaží vše vysvětlit a předat informace dál. Já jsem po dvou hodinách strávených v Pevnosti vyšla jako Alenka z říše divů s hlavou velkou jako balon, ale nacpanou zajímavými informacemi a poznatky.

Pro více informací se můžete podívat na oficiální stránky Pevnosti poznání.