Horní a Dolní náměstí v Olomouci poznám, tvrdí Vratislav Kulhánek

Cítíte se jako politik?
No, nic moc.

Když jste pro Drbnu dělal rozhovor naposledy, tak jste mimo jiné řekl, že vás lákal do senátu Babiš, na kandidátní listinu vás lákal Bělobrádek a Gazdík. Vy jste tenkrát odpovídal v tom duchu, že politika je něco neefektivního, že lepší je soukromá firma. To byl únor 2014, teď na sklonku roku 2017 jste kandidátem na prezidenta České republiky. Co se změnilo?
Ty aktivity, abych kandidoval do senátu byly v období, kdy jsem byl ještě ve Škodovce, kdy to bylo pro zúčastněné strany zajímavé. V roce 2014 byl sice rozhovor, ale celá akce proběhla ještě mnohem dříve. Nezměnilo se zásadně nic. Politiku pořád nemusím, ale také bych nekandidoval na poslance ani na senátora. Prezident je atypická funkce, není to funkce, kde je člověk závislý na stranách, ale může fungovat víceméně nad nimi nebo mimo ně. To je vcelku stravitelné, ale pokud by mi to nebylo navrženo, tak by mě to v životě nenapadlo.

Jaký je ten vnitřní motor?
Když vám to někdo nabídne, tak si to ani neuvědomíte, ale řekl jsem si, že už jsem dosáhl všeho, čeho jsem v téhle zemi dosáhnout mohl. Nebyla tady žádná výzva, ale tohle je tedy výzva výzev. I když jsem si nedělal velké iluze, říkal jsem si, že to zkusím a půjdu do toho.

Co vnímáte jako největší problém české společnosti?
Na tohle mám oblíbenou odpověď.  Nedávno to bylo máslo, teď jsou to vajíčka. Když se budete bavit s normálními lidmi někde venku, v zásadě je nebude zajímat ani kdo je předseda vlády. Uvědomil jsem si to, když jsem poslouchal rozhovor o situaci v Německu. Redaktor chtěl slyšet, že politici nejsou schopni sestavit vládu, ale odpovědí bylo, že mají běžné problémy jako, co si koupit. Z politického hlediska vytvořilo specifickou situaci to, jak dopadly volby. Některé strany nechtěly vůbec vyjednávat s Babišem, i když nabídky měly, a to je problém. Kdyby politici bývali řekli, chceme ministerstvo financí, vnitra a spravedlnosti, tak by se na něčem dohodli a byla by tu koaliční vláda, nebo by se Babiš dostal do nekomfortní situace, že se nechce o nic dělit. Teď je otázka, jestli vláda dostane důvěru a ať udělá cokoliv, opozice bude proti. A to pro zem žádné terno není.

Na jaké voliče cílíte?
Na dělníky, zemědělce, hasiče, český venkov, hlavně ne pražskou kavárnu. Já jsem myslel, že to neexistuje.

A existuje?
Ano, a je to velmi provázané novináři. Jedná se o okruh lidí, který se těžko definuje. Cítíte, že to existuje, že se víceméně navzájem podporují, ale je to neprokazatelné. Já jsem do těchto kruhů nikdy nepronikl, ale ani jsem neměl zájem. Jsou to většinou rodilí Pražáci, vesměs intelektuálové. Nic proti nim nemám, ale mám pocit, že mají několik vybraných jedinců, jako jsou Fišer a Drahoš, kteří jsou pro ně akceptovatelní a které jsou připraveni podporovat. Což chápu, protože já zase doufám, že mě budou podporovat lidé z fabrik.

Myslíte, že za ní stojí některé z politických stran?
Těžko říct. Možná TOP 09, ale já si nemyslím, že je to nějak stranicky ukotvené. Je to taková amébní skupina lidí, která si možná ani neuvědomuje, že by se na ně mohl tento pojem vztahovat.

Koho jste volil v posledních parlamentních volbách?
Kdysi dávno jsem volil ANO, teď jsem samozřejmě volil ODU. Mám trochu výhrady k příliš zprivatizovanému pojetí politiky. Na druhé straně politická scéna mimořádnou šanci volit někoho jiného nedává. Kdybych nevolil ODU, asi bych volil ODS.

Kdybyste byl na místě Petra Fialy, šel byste do vlády s Andrejem Babišem?
No jasně. Nejde o to, jaké mám já zájmy nebo iluze, ale jde o zájmy celku. Všechno je ve vývoji, ale momentálně by se měla postavit rozumná vláda.

Jak byste do téhle situace jako prezident vstoupil?
Teď se do toho moc vstupovat nedá. To by se dalo, v případě zvolení, až ve fázi navrhování předsedy parlamentu a s největší pravděpodobností by došlo k novým volbám.

Jedním z vašich hlavních témat je sport. Jak je to konkrétně myšleno? Co je na českém sportu špatně?
Prakticky mizí základna. Děti sedí u počítačů a rodiče vydělávají peníze, místo, aby se jim věnovali. To je systém ekonomiky, který je daný. Dále není dostatek sportovišť a hřišť, která by byla volně přístupná. Školní budovy jsou vesměs staré a nejsou u nich kvalitní sportovní areály, které by byly dětem k dispozici i mimo školu. Když už dítě přesvědčíte, že by se sportu mělo věnovat, tak ho nemůžete samotné poslat na hřiště, protože budete mít strach, že se mu cestou něco stane.

Všechno je soustředěno na vrcholový sport a ten se týká omezeného počtu jedinců. Profesionální kluby by si na sebe měly umět vydělat. Není důvod, aby dostávaly peníze ze státního rozpočtu. Do klasického sportování jako Sokola, se žádné velké peníze nedávají, pak chybí motivace. Jakmile nejsou úspěchy na národní úrovni, děti nemají vzory, a nenechají se vyhecovat. Výborným příkladem je biatlon, o kterém se ani nevědělo. Stačila Soukalová, pár dalších, a najednou je to jeden z nejsledovanějších sportů a děti se hlásí na biatlon.

Orientace na výkon je daná systémem, ale ono to tak nefunguje. Dříve se u nás tlačilo více na sport, kdežto v západní Evropě se hlavně starali o to, aby finančně zotavili po válce, proto byli Rusové, Bulhaři i Češi ve sportu dobří. Časem se to otočilo, protože my jsme se dostali do fáze, že jdeme více za penězi, a na západě se zaměřili na sport.
Dříve byl také sport více organizovaný. Teď se ani neví, kdy přesně bude trénink, protože nejsou pravidelné. Těmto souvislostem se nikdo nevěnuje.

Máte rád rallye. Kdybyste se stal v březnu prezidentem, jel byste rallye?
Já bych rád, ale mám obavy, že činnost řízení auta má prezident zakázanou. Musel bych to provozovat tajně, a to v rámci rallye nejde.

Pro vás by to bylo asi trošku zklamání.
Mám ale vymyšlenou variantu, pronajal bych si okruh a tam bych si asi závodil. Na každém rohu s nějakým ostrostřelcem.

Škoda Auto, Robert Bosch, Motor Jikov, AAA Auto, Český svaz ledního hokeje. U jaké značky se vám rozbuší srdce?
Robert Bosch České Budějovice. A Škoda Auto.

A proč?
Bosch v Budějcích jsem zakládal. Napřed jsem byl jeden, pak nás bylo devadesát, a když jsem odcházel, tak nás bylo třináct set. Teď jsou jich čtyři tisíce. To je srdeční záležitost.

V jednom z rozhovorů jste byl přirovnán k šéfovi Chrysleru Lee Iacoccovi. Je to správné přirovnání?
Myslím, že ne, to bych si ani netroufl. Iacocca vytáhl Chrysler z průšvihu, já jsem Škodovku zdědil v dobrém stavu a pomohl jsem jí dostat se o něco výš. V tom je kvalitativní rozdíl.

Je tady jedna podobnost. Iacocca uvažoval o kandidatuře na prezidenta Spojených států Amerických a tvrdil, že vést Chrysler je větší námaha než vést spojené státy. Platí to i v českém pojetí, vést Škodu je složitější než vést Českou republiku jako hlava státu?
Myslím, že ano, protože je rozdíl mezi exekutivní funkcí a víceméně reprezentativní funkcí, která hraje velmi výraznou roli v určitých periodách. Třeba, když se sestavuje vláda, ale jinak to není dennodenní péče o fabriku.

Kdo by byl tiskovým mluvčím Vratislava Kulhánka?
Tiskovým nevím, ale šéfem tiskového odboru by byl Vláďa Šulc, bývalý šéf Public Relations ve Škodovce.

A kancléřem?
Každopádně žena, neřeknu která, ale mám představu o dvou. Chce to změnu a s ženským faktorem by to mohlo fungovat.

Jak se na vaši kandidaturu dívá vaše partnerka?
Moje partnerka by se bez toho obešla, jakékoliv televizní hovory v ní vzbuzují děs a hrůzu, ale myslím, že by se s tím srovnala. Situaci sleduje a svými věčnými starostmi mě trochu stresuje.

Vaše partnerka je z Jeseníků, vy jste z Českých Budějovic. Jaký vztah máte k Olomouci?
Když jsem spadnul do Občanské demokratické aliance, tak jsem potkal člověka, který mě zaujal. Kromě toho dcera mé partnerky končila gymnázium, a protože hrála jako juniorka první ligu, tak zjistila, že nezbytně nutně musí do Olomouce. Dělala přijímačky na vysoké školy v Olomouci a Praze, ale nakonec usoudila, že do Nuslí je to blíž.

Poznáte jako Jihočech Horní a Dolní náměstí v Olomouci?
Ale jo.

Proč by vás měli lidé zvolit?
Mám celkem slušnou historii, v porovnání s ostatními. Mám smysl pro kolektiv a celý život jsem byl ve fabrice, kde jsem si na sebe musel vydělat. Také jsem byl celý život mezi lidmi a vím, co by je mohlo zajímat.