ROZHOVOR: Dva mladí policisté zachránili život muži při požáru. Udělal by to každý, tvrdí

„Protože Prostějov známe a věděli jsme, kde se daná lokalita přesně nachází, byli jsme na místě dřív než hasiči. A také jsme věděli i to, že v budově, kterou zachvátily plameny, spávají bezdomovci, proto jsme neváhali a hned jsme šli dovnitř. Když jsme tam vběhli, byla jedna místnost už celá shořelá. V místě, kde bylo ohnisko, se běžně pohybují osoby, ale v době našeho vstupu tam naštěstí už nikdo nebyl. Věděli jsme, že dál je ještě jedna místnost, kde také lidé spávají,“ začíná své povídání o případu Tomáš Tříska (na titulní fotce vlevo).

„Tušili jsme, že uvnitř někdo bude. Našli jsme uvnitř jednoho muže, kterého jsme vytáhli ven, dali jsme mu první pomoc a pak už přijeli hasiči. Ten muž byl sice relativně pořádku, když jsme ho táhli ven, ale vzhledem k tomu, že byl opilý, mohlo se mu v hořící budově stát cokoliv,“ dodává Ondřej Procházka (na titulní fotce vpravo).

Váhali jste předtím, než jste šli dovnitř?
Oba shodně: Ne.
Tomáš: Tam nebyl čas na váhání. Věděli jsme, kde to je, tak jsme okamžitě šli dovnitř. My jsme si vlastně ani moc nepřipouštěli, že by se nám uvnitř mohlo něco stát, že by na nás mohlo například něco spadnout.
Ondřej: Já byl u policie úplný nováček, takže u mě to bylo spíš tak, že jsem viděl, že jdou kluci, tak jsem šel s nimi. Byli tam s námi Petr Tesárek a Rostislav Petržela. Takže jsem to bral tak, že když jdou zkušenější, půjdu taky.

Berete to zpětně jako určitou nerozvážnost nebo jako hrdinství?
Ondřej: Ani hrdinství, ani nerozvážnost. Člověk v té chvíli zkrátka jedná. Já si myslím, že by to udělal každý, pokud by se v podobné situaci ocitl.
Tomáš: Myslím si, že šlo hodně i o to, že jsme měli zkušenost s daným objektem. Pokud bychom ten objekt neznali a nevěděli, že se tam mohou nacházet lidé, možná bychom na místě počkali na hasiče, ale v tomto případě jsme věděli, že musíme jednat jinak. Nepřemýšleli jsme, jestli dovnitř půjdeme, nebo nepůjdeme. Hned jsme šli. Nebylo nad čím přemýšlet. Muže jsme zachránili a žije dodnes.

Co následovalo bezprostředně po zásahu? Skončili jste v nemocnici?
Ondřej: Já ne.
Tomáš: My tři ostatní jsme se při zásahu nadýchali zplodin, což znamená, že jsme museli být ošetřeni. Skončili jsme tedy v nemocnici, kde si nás chtěli nechat, ale my jsme nakonec šli domů, i když nás moc pouštět nechtěli. Doktoři říkali, že kdybychom se nadýchali o něco víc, mohlo to mít trvalejší následky, ale to se naštěstí nestalo.

Jak vás po zásahu brali kolegové? Chovali se pořád stejně nebo jste si vydobyli určitý respekt?
Tomáš: Tak se to tu nebere. Spousta kolegů už měla podobnou zkušenost. Spousta z nich už zachránila někomu život, takže kolegové to berou normálně. Nijak nás nevyzdvihují, ale ani nesnižují to, co jsme udělali. Bereme to tu tak, že je to naše práce a nejdůležitější je to, že se nikomu nic nestalo.

Přesto jste obdrželi od vedení policie ocenění.
Tomáš: Ano. Přijel nás zkontrolovat zástupce vedoucího, navrhl nám finanční odměnu a na oceňování policistů jsme dostali medaili za záchranu lidského života, diplom, hodinky a další pozornosti.

Přemýšleli jste od doby, co jste u policie nastoupili, o tom, že změníte povolání?
Tomáš: Ne. Práce u policie je opravdu různorodá a zajímavá. Nabízí i adrenalin, takže v tomto ohledu si určitě nestěžuji.
Ondřej: Já chtěl k policii už na základní škole. Neměli jsme ale prostředky na soukromou střední školu bezpečnostně právního zaměření, která je v Prostějově, tak jsem si udělal maturitu na jiné škole a věděl jsem, že hned po ní se přihlásím k policii a vyšlo to, takže jsem u policie od srpna roku 2017 a jsem spokojený.

Co byste poradil všem, kteří právě uvažují o práci u policie?
Tomáš: Je potřeba zdůraznit, že tahle práce není legrace. Někdy jezdíme i k situacím, kde jsou agresivní nebo psychicky narušení lidé. Policista musí umět jednat i s takovými lidmi. Je potřeba být velmi empatický a vědět, co v jaké situaci říct.
Ondřej: Můj názor je takový, že zkusit se má všechno. Takže pokud někdo na střední škole nebo někdo, kdo už má jiné zaměstnání a chce změnu, třeba jen trochu přemýšlí o tom, že by chtěl zkusit práci u policie, ať se nebojí zjistit si podrobnější informace a potom se může lépe rozhodnout. Například já jsem chtěl k policii odmalička, takže jsem tady opravdu spokojený.