Do restaurace U Kapličky v Olomouci – Řepčíně přicházím už před pátou hodinou odpoledne, abych si stihl s organizátorem Martinem Neklem popovídat ještě před začátkem turnaje. Od šesti hodin tu začíná další část šipkařské série Olomouc Steel Series. V tu chvíli ještě netuším, že si tento velice návykový sport vyzkouším na vlastní kůži.
„Dobrý den, Vilém Pospíšil, my jsme spolu mluvili po telefonu,“ zdravím po příchodu do restaurace Martina Nekla, který v ruce drží svinovací metr. „My to tu jen doměříme a hned jsem u tebe,“ vysvětluje mi Martin. Během večera chybu s vykáním udělám ještě několikrát. „Už jsi mezi náma, tady si tykáme všichni,“ jsem později uklidněn. Než se připraví hrací prostor, mám chvíli čas prozkoumat restauraci.
V celém podniku jsou kromě připravujících se šipkařů jen čtyři postarší pánové, kteří sem podle žoviální konverzace s personálem chodí poměrně často. V menší místnosti u výčepu je pět stolů a televize, ze které program ČT Sport pravděpodobně nikdo dlouhou dobu nepřepnul. Šipkařský turnaj se ale odehrává ve vedlejší místnosti připomínající vesnickou sokolovnu. Po tom, co si nově příchozí zákazník s nadsázkou postěžuje na cenu ruské zmrzliny s tím, že „před dvaceti lety stála asi pět korun“, dostávám pivo a hned mě přichází vyzvednout Martin.
„Pojď za námi vedle, ať jsi přímo v centru dění,“ ponouká mě. Na začátku zjišťuji, že on sám se šipkám věnuje přes šest let. Dříve měl prý šipky v Olomouckém kraji na starosti někdo jiný. „Potom to padlo na mě, vymysleli jsme tuhle sérii a už to jede. Teď se hraje asi osmnáctá série,“ vysvětluje. Každá série se skládá ze třinácti takovýchto pondělních turnajů. Průměrně tu spolu soupeří asi 25 hráčů. „Uvidíme, co dneska, zatím jich tu mám přihlášených jen dvacet. Začátky ale byly teprve kouzelné, to nás chodilo fakt málo.“
V Řepčíně se hraje teprve rok. „Dřív jsme hráli v Legendu, dneska je tam místo toho restaurace Stodola. Potom jsme našli na ulici I.P. Pavlova hospodu Jaltu a tam to klapalo výborně,“ popisuje stěhování turnaje Martin. Majitelka se ale v loňském roce rozhodla hospodu zavřít, a tak došlo na hledání nového místa. „V některých hospodách, kde na to bylo místo nechtěli o šipkách vůbec nic slyšet. Jinde, kde bychom se zase nevešli by nás měli hrozně rádi,“ vysvětluje. Olomoucká Steel Series tak zakotvila v restauraci U Kapličky. „Teď jsme tu jen my, takže majitel je rád, že má alespoň jeden večer v týdnu nějaký výdělek. Od jedenácti do dvou je tu ale úplně narváno. To si tu nesedneš.“
„Čau, Jiříku. Už tě tam mám,“ uklidňuje Martin nově příchozího hráče, který se ke stolu přišel registrovat. Každý hráč zaplatí před turnajem startovné 150 korun. 125 z nich pak jde do společného „banku“, který si na konci série mezi sebe rozdělí patnáct nejlepších šipkařů v tabulce. Rychle v hlavě počítám a zjišťuji, že nejde o úplně malou odměnu.
Úterý, 9. května 2023, 15:18
Se začátkem května se rozběhla stavba nového sportovního areálu v Litovli. Skatepark a speciální pumptrack pro cyklisty vznikne mezi litovelským koupalištěm a kempem a vyjde na přibližně 11 a půl milionu korun. Nahradí zastaralé sportoviště u...
„Hraje tu s námi pravidelně mistr i vicemistr republiky,“ říká Martin a ukazuje k vedlejšímu stolu, u kterého, jak později zjišťuji, sedí Vítězslav Sedlák a David Písek. Jedni z nejlepších šipkařů u nás. S Víťou Sedlákem se v průběhu večera ještě několikrát potkám. „Párkrát jsme sem tahali i Adama Gawlase a slíbil, že někdy přijede, tak uvidíme.“
Postupně tak zjišťuji, že se tu každé pondělí neschází jen tak nějací nazdárci, kteří šipky hrají s několika promile alkoholu v krvi. Proto mě ještě víc vyděsí Martinova slova, která pak podpoří i několik dalších hráčů. „Tak si taky zahraješ, ne? Pojď si to zkusit. Šipky nějaké seženeme a třeba tě to chytne.“ Během několika minut tak mám vytvořenou registraci v systému a v ruce držím šipky, které mi půjčil přímo Vítězslav Sedlák. „Tak to budou házet samy,“ trapně poznamenávám.
I se mnou se dnes turnaje nakonec účastní 25 hráčů. Jsme náhodně rozděleni do skupin, v rámci kterých spolu všichni odehrají jeden zápas na tři vítězné legy. Dva nejlepší ve skupině potom postupují do vyřazovací fáze. Na tu já ale myslet nemusím. Kromě hraní na každého hráče vyjde alespoň jednou počítání a zapisování výsledků do tabletu, který je pověšen hned vedle terče. „Klasicky spočítáš, kolik ten hráč třemi šipkami naházel bodů a pak to tam jednoduše nacvakáš,“ vysvětluje mi princip trpělivě Martin. Ze začátku mám s počítáním bodů velký problém. Pravidelné „triply“ a „doubly“, které místní šipkaři trefují nedokážu tak rychle vynásobit. Naštěstí to mají moji kolegové spočítáno vždycky už po cestě k terči, a tak mi svoje skóre poslušně hlásí.
Pondělí, 1. května 2023, 12:59
Zajímavé zkušenosti i setkání prožil na úvod sezony olomoucký kulturista Patrik Šerý. Během jednoho víkendu stihl hned dva závodní starty a to na republikovém mistrovství v Praze a také na své oblíbené soutěži v rakouském Halleinu nedaleko...
Po náročném tréninku malé i velké násobilky přichází na řadu moje zápasy. Skupina je dnes tříčlenná, takže mě čekají dva. A k mému překvapení si nevedu zase tak špatně. Všechny mé šipky skončily v terči a má obava o výpočetní techniku, která se mi zdála umístěna nebezpečně blízko terči, je pryč. Oba zápasy sice prohrávám, ale se svým výkonem jsem spokojený. „První zápas průměr 35, druhý zápas 38,5. To není vůbec špatný, na to, že jsi začátečník,“ chválí mě Martin, když kontroluje moje výkony ve skupině.
Podrobné výsledky všech zápasů se dají najít v systému Dartconnect, který se na turnaji používá. „Dříve jsme používali klasicky tabulku a hadřík. Teď máme tablety a je to úplně super. Máme to teprve pátý turnaj a jsme moc spokojení. Je to hodně vymakaný,“ pochvaluje si Martin. Systém je placený. Za každého hráče, který se účastní turnaje posílá Martin společnosti jeden dolar. „Proto jsem i zvedl startovné na 150 korun,“ vysvětluje a já tak zjišťuji, kam putuje zbylých 25 korun ze startovného.
Ke stolu si o menší přestávce mezi skupinovými zápasy přisedá Vítězslav Sedlák a já mu s díky vracím šipky. „Moc nefungovaly,“ zavtipkuji. „Nojo, to bude problém spíš někde v oblasti ruky,“ vrací mi moje rýpnutí Víťa.
Středa, 12. dubna 2023, 20:00
Registrační brány největšího fotbalového turnaje pro žáky 1. stupně ZŠ, McDonald’s Cupu, se uzavřely. I letos je o již tradiční sportovní událost velký zájem. Do třech kategorií se přihlásilo na 3 100 školních týmů, projekt tak ve svém 24. ročníku...
Víťa Sedlák začal se šipkami ve svých 17 letech. „Začal jsem klasicky v hospodě, asi jako my všichni tady,“ směje se. „Na začátku jsem se tomu věnoval fakt hodně. Bušil jsem třeba šest až osm hodin denně. Nejdřív jsem hrál takovou hospodskou ligu u nás na Uničovsku a potom mě kluci vzali do nejvyšší Olomoucké ligy. Ale v softových šipkách,“ vysvětluje. „Potom mě oslovili kluci z Fulneku, že chtějí hrát nejvyšší českou ligu. Tu jsme vybojovali a já potom odešel za lepší nabídkou tam, kde jsem doteď,“ vypráví svůj šipkařský příběh Sedlák.
V současnosti je Sedlák členem týmu Mustang Knínice, se kterými vyhrál v loňském roce obě mistrovství republiky. Jak ve steelových šipkách, tak i v těch softových.
Postupem času zjišťuji, že je mezi steelovými (klasickými) a softovými (elektronickými) šipkami veliký rozdíl. „Softaři chtějí chodit na pivo a k tomu si zaházet šipky a my chodíme hrát šipky a k tomu si dáme to pivo. V tom je veliký rozdíl,“ směje se Martin. „Tady je to taky úplně jiná atmosféra. Když přijdeš někam na softy, tak to je katastrofa. Tady jsme mezi sebou všichni v pohodě,“ přidává se Víťa. „V softech prostě není budoucnost. Tam se dostaneš na mistrovství Evropy a dál už to nejde. I peníze, které se točí ve steelových šipkách na té světové úrovni, jsou úplně jinde“ doplňuje.
Neděle, 26. března 2023, 18:48
I v letošním roce budou silnice v Olomouckém kraji dějištěm dvou nejprestižnějších etapových cyklistických akcí v České republice. V červnu v Jeseníkách poměří během Závodu míru U23 síly talentované budoucí hvězdy světového pelotonu. Závěr července...
Už od začátku turnaje pozoruji jednoho hráče, který je asi jediný, který ze všech účastníků nepije a ani nemůže pít pivo. Později zjišťuji, že se jmenuje Martin a je mu třináct let. Během plamenné diskuze o budoucnosti českých i světových šipek najednou zjišťuji, že právě hraje semifinále proti Davidu Pískovi a daří se mu! V posledním legu zavírá první šipkou na double 14 a postupuje do finále, kde si zahraje s Víťou Sedlákem.
Podle tabulky zjišťuji, že se mu na turnajích daří pravidelně a nejde tak jen o náhodu. V současnosti je pátým nejlepším hráčem série. A to se jich tu ukázalo už jednačtyřicet.
„Šipky hraju už něco přes dva roky a určitě bych se tomu chtěl věnovat dál,“ svěřuje se mi po prohraném finále. Ale prohrát finále s Vítězslavem Sedlákem, který každý rok bojuje o zisk profesionální karty organizace PDC, není žádná ostuda.
Několik hráčů ještě u stolů dopíjí pivo a Martin začíná sklízet techniku a terče. „Jsem tu autem. Nechceš někam odvézt?“ ptá se přátelsky. Zdvořile odmítám. Měl jsem během večera několik piv a rád se domů projdu. „Tak jo! Měj se fajn. Když bude reportáž dobrá, tak máš příští turnaj startovné gratis,“ směje se.
Tak dobře. Trochu potrénuju a asi se ještě nějaký pondělní večer ke Kapličce zastavím. Atmosféra je tu víc, než přátelská a šipky mi prý kdokoliv rád půjčí. Jak mě Martin na začátku varoval: „Párkrát hodíš do terče a začne tě to hrozně bavit.“
Měl pravdu.Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
