Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije.

Asi jste to taky viděli a dost možná jste nevěřili vlastním očím. V pavilonu A olomouckého výstaviště Flora se pod záštitou krajského vedení sešlo pět set seniorů na akci Babička roku. Bylo to tento týden. V úterý.

Čas od času nám do blogů od čtenářů a čtenářek přijdou zajímavé kousky - některé jsou nezveřejnitelné, ale některé mají naopak velmi kvalitní obsah. Necháme na vás, zda-li kvalitní myšlenku má i tento článek od čtenářky s pseudonymem Máma mele masou.

Dominika Landsmana asi není potřeba nikomu složitě představovat. O zážitky z mateřské dovolené se rozhodl podělit s ostatními, a jelikož v dětství zkoušel psát pohádky a povídky, rozhodl se napsat knihu. Nejdříve založit vlastní blog, kde humorně, s nadhledem a cynismem popisoval dny prožité se svým synem. Pro velký úspěch se rozhodl převést své příběhy také do knižní podoby ve formě Deníčku moderního fotra. O své tvorbě se teď rozpovídal v rozhovoru pro Drbnu.

Navlékám si ji ještě v autě. Parkuji v podzemní garáži obchodního domu. Vzhledem k situaci posledních dní je tu takové prázdno, že by se tu daly pořádat skejtové závody. Před odchodem si svůj nový módní doplněk ještě zkontroluji v odraze bočního okénka. Směju se, ale sám to na sobě nepoznám.

Punč patří k vánocům stejně neodmyslitelně, jako léky na erekci či kloubní preparáty nabízené v každé reklamě labilním ufonem, nebo kapří reinkarnací Bohdalky. Jak je to s nimi ale ve skutečnosti? Šel jsem s játry na trh.

Ty vole, a je to tady zase! První svíce vzplála a období, kdy se i obyčejný nákup základních potravin stává pod návalem Black Friday zfanatizovaných ovcí ve všech supermarketech bojem o holý život, je po roce opět zde.

Konečně je pracovní týden za námi a je tu pátek! No jo, proč jsou ale ulice našeho krásného města okupovány podnapilými záhrobníky? A jóóó! Dyť k nám přes velkou louži připlul USA svátek - Halloween!

Neděli mám rád. A kdo by také neměl? Bitva se sobotní kocovinou po páteční kalbě je i přes milionové ztráty z řad mozkových buněk vybojována a většina z nás se ocitne před oním věčným dilematem: Bože! Mě se nic nechce! Vyžeru dnes ledničku našim? Nebo skočim na oběd k babičce?” Volba je jasná..

Dva kamarádi a kolegové Jerguš Jeso Szczotka a Petr Vrba se rozhodli vyrazit z Olomouce do nejvyšších pater světa. Vydali se zdolat horu Island Peak, která leží v Himálaji a je vysoká 6200 metrů. Cestu Jesa a Petra sledujeme společně. Závěrečný díl blogu, který píší sami cestovatelé, je tady. Tento díl je o samotném Nepálu. Jestli byla jejich cesta úspěšná, jste se mohli dočíst už v předchozím díle.