V pondělí vás redakce Olomoucké Drbny informovala o události, která se stala na ulici Dobnerova u Billy. Pes tam měl podle oficiálních informací Městské policie Olomouc pokousat svého majitele. Po zveřejnění článku se zvedla vlna nevole z řad veřejnosti i samotné rodiny muže, která tvrdí, že muž pokousán nebyl. Redakce tedy upozornila Městskou policii Olomouc na své poznatky, zde je výsledek.

Šárka, Skip i Boban jsou tři roztomilí pejsci hledající nové hodné páníčky, se kterými by mohli dovádět, ale i lenošit za deštivého dne. Se kterými by mohli běhat, mazlit se, odpočívat, ale hlavně se na ně mohli spolehnout.

Psí zápasy sleduju od té doby, co jsem si pořídil štěně fakt hodně často. Vypuknou většinou tehdy, když k nám přijde někdo se psem nebo když potkáme nějakého psa v parku. Je to vždycky neskonale krutá podívaná. Takové psí zápasy jsou skvělým zpestřením například nečekané návštěvy. Nemusím pouštět žádnou hudbu nebo dokonce televizi, stačí jen sledovat, jak si psi jdou po tepnách a případně přijímat sázky.

Zvířátka, která se dostala do milující rodiny, mají ohromné štěstí. Páníčci se o ně dobře starají, mají co jíst, kde spát a nemusí se bát o svůj život. Někteří bohužel takové podmínky nemají. Nemá je kdo hladit za oušky, drbat v kožíšku ani jim dát najíst. Jejich život není růžový, ale to vše se může změnit. Vy ho můžete změnit!

Minulej víkend jsme si řekli, že si uděláme výlet na nějaký pěkný místo, kde se můžou lidi projít a pséčci proběhnout. Nebo naopak, prostě jak kdo chce. Sestava výletníků byla následující. Kuba, se kterým píšu pro Drbnu, jeho čuba Samantha, moje Terka, naše štěněcí čuba Kambodža a já.

Mít štěně je super. Akorát si musíte odmyslet, že zpočátku vyměšuje výhradně doma, okusuje nábytek, žere trus ostatních psů a zvratky lidí z víkendu, krade kusy oblečení a tajně si je v pelíšku cupuje. Na ulici se pak roztomilé štěndo čas od času prostě zasekne a nechce jít dál, takže pak vypadáte jako tyran zvířat, když jste holt nuceni trochu škubnout vodítkem a ukázat, že se prostě dál půjde, protože se přece nestanete psím otrokem.

Ahoj, jsem Ivo Spisar a od tohoto roku píšu pro Olomouckou Drbnu. V redakci jsme se rozhodli, že zkusíme spustit blog o životě štěněte, se kterým asi měsíc žiju. Říkali jsme si, že prima název blogu by byl „Něco něco čili život štěněte,“ ale to už tady bylo. Napsal to tehdá nějakej Karel, takže jsme se rozhodli pojmenovat to Zápesník. Budeme se snažit to vydávat pravidelně, ale když nebude co psát, nebudeme tlačit na pilu. V dnešním prvním díle vám teda povím, jak jsem se ke svému štěněti vůbec dostal.

V pátek 29. prosince po napadení psem zemřelo malé dítě. V Česku to v posledních letech není ojedinělý případ, po celém našem území se za posledních patnáct let evidují dalších pět obdobných případů.

V pátek po poledni došlo v jednom z přerovských bytů k napadení malého dítěte psem. Dítě bohužel útok psa nepřežilo.

V pořádí již druhá materiální sbírka pro opuštěné psy s názvem Šťastné a chlupaté je u konce. Necelý měsíc mohli dobrovolníci nosit na pět sběrných míst v Olomouci granule, pamlsky či hračky, které pak putovaly do Útulku Jinak v Napajedlích.