Barikády v Přerově. První ozbrojené povstání proti okupantům začalo spontánně

Přerovské povstání nastartovaly nepravdivá rozhlasová zpráva, ale i euforie ze svátečního dne a především spontánnost. Podle historika Muzea Komenského Petra Sehnálka byl Přerov prvopočátkem série povstání.

"V Přerově povstání vypuklo spontánně a neplánovaně, náhodou. Souhrou okolností se tento den po městě rozšířila nepravdivá zpráva o tom, že Německo kapitulovalo. Mluvilo se již dokonce i o tom, že je Adolf Hitler mrtev - v té době to sice byla již pravda, ale nikde na světě se o tom ještě nevědělo. V Přerově tak předjali pravdu," uvedl historik.

Svou roli hrál i sváteční den, kdy lidé byli v ulicích a korzovali na trase od Městského domu, Kratochvílovou a Jiráskovou ulicí, Wilsonovou třídou na náměstí a zpět. Právě tam si vyměňovali informace, které slyšeli v rozhlase a očekávali příchod blížící se fronty. "Byla to atmosféra velkého očekávaní. Lidé cítili, že by proto mohli něco udělat, burcovali je k tomu v prohlášeních i exiloví politici. Toto vše dohromady vytvořilo tak výbušnou směs, kdy stačilo škrtnout," uvedl Sehnálek.

Lidé se začali v ulicích radovat, na domech vyvěšovali československé vlajky a podle pamětníků se začala místy zpívat také národní hymna. Lidé začali rovněž odzbrojovat příslušníky německé armády a policie. "Když se v rukou občanů objevily první zbraně, mělo to dominový efekt," řekl historik. Do převratového scénáře se vzápětí zapojili policejní velitelé nadporučík Jan Švehlák a vrchní strážmistr František Vitásek, kteří obsadili radnici a odzbrojili strážníky, kteří kolaborovali s Němci. "Pustili se do zvláštního vysílání, a rozšířili tak městským rozhlasem zprávu do celého města, tím pádem události ještě eskalovaly a šířily se dál," uvedl historik.

Ve městě vzniklo několik barikád, lidé obsadili Tyršův most a pokusili se obsadit i důležité továrny, začaly první přestřelky. Po 13:00 ovšem povstání začalo ztrácet tempo, ukázalo se, že zpráva o konci války je mylná, a Němci začali znovu mobilizovat své síly. Povstání bylo nakonec posílenými okupanty potlačeno, při přestřelkách zemřely dvě desítky lidí, a to nejen v Přerově, ale i v okolí. "Povstání se rozšířilo i do více než desítky okolních obcí, zpráva dokonce došla i do Olomouce, kde se pokusili železničáři převzít nádraží," popsal dění Sehnálek. Tragickou dohru mělo povstání pro 21 obyvatel Přerova, kteří byli ještě tentýž den popraveni. Exemplární potrestání viníků, tedy popravu bez soudu, požadoval německý státní ministr pro protektorát Karel Hermann Frank.

Ačkoliv celé povstání trvalo jen zhruba pět až šest hodin, přesto hrálo v dějinách země důležitou roli. "Byla to vůbec první událost z celé série povstání, má to však i morální význam do odkazu našich předků, kteří po šesti letech okupace neztratili své vlastenectví, nenechali se germanizovat, neztratili povědomí o tom, co je správné a kde je zlo a při první příležitosti do toho šli prsama i za cenu obětování toho nejcennějšího, svého vlastního života," dodal Petr Sehnálek.

Události lidem v Přerově dnes připomíná nejen název jednoho ze zdejších náměstí, ale i pamětní desky odhalené zastřeleným obyvatelům, umístěny jsou v Mostní ulici, na Malé Dlážce, na Šířavě či v Kozlovské ulici. Letos tato pamětní místa rozšíří 2. května také 11 kamenů zmizelých. Připomínat budou sedm účastníků povstání, kteří byli po vyšetřování gestapa zařazeni mezi hlavní viníky a zavražděni, čtyři byli zatčeni za války za svou odbojovou činnost. Ani po 80 letech však historici nepovažují tuto historickou událost za uzavřenou. V seznamu 21 popravených lidí jim u některých stále chybí jejich podoba, ale i důvod, proč zrovna oni byli vybráni mezi tyto oběti.