Dva kamarádi a kolegové Jerguš Jeso Szczotka a Petr Vrba se rozhodli vyrazit z Olomouce do nejvyšších pater světa. Vydali se zdolat horu Island Peak, která leží v Himálaji a je vysoká 6200 metrů. Cestu Jesa a Petra sledujeme společně. Závěrečný díl blogu, který píší sami cestovatelé, je tady. Tento díl je o samotném Nepálu. Jestli byla jejich cesta úspěšná, jste se mohli dočíst už v předchozím díle.
Ležíme v Phakdingu a přemýšlíme, o čem napíšeme poslední díl našeho blogu. Zažili jsme toho hodně, každý den byl plný překvapení a stále jsme zažívali něco nového. O lidech, kteří žijí v Nepálu, a o krásách místní přírody by dala napsat kniha.
Naprosto neuvěřitelní byli náš průvodce Tenjin a náš nosič Džuda. Tenjin je Himálaji známý, pochází z devíti dětí, dokázal včas rozpoznat nebezpečí, zná místní poměry a lidé si ho předchází. Z toho plynula různá privilegia pro nás. Díky Tenjinovi jsme mohli poznat pravý Nepál a byli v kontaktu s místními lidmi. Tenjin se věnuje hlavně horolezeckým expedicím a už několikrát stanul na nejvyšších vrcholcích naší planety. Byl dvakrát na Everestu, jednou na Manaslu a na Langtang Ri. Slezl nespočet šestitisícových vrcholů a průvodcovství se věnuje 26 let. Předtím 8 let nosil náklady a batožiny. Tenjin má v Káthmándú vlastní expediční agenturu, která je velmi úspěšná a pod jeho expedičním vedením ještě nikdo nezemřel.
Našeho nosiče Džudu, kterému je teprve šestnáct let, postihlo během naší výpravy neštěstí. Zemřel mu člen rodiny. Vzhledem k tomu, kolik jedovatých pavouků a hadů se v Nepálu nachází a jak snadné je přijít o život v mládí, je tato situace velice smutná. Nepřijede pro vás žádná sanitka, nikdo vás neodveze do nemocnice.
Džudovi jsme nabídli, že ho vyplatíme a pošleme dolů. Zachoval se však profesionálně. Zůstal s námi po celou dobu až po odlet z Lukly. Rozloučili jsme se s ním velkou poctou a dárky, které mu budiž alespoň chabou útěchou v jeho zármutku. Bylo nám velkou ctí mladého nosiče, ze kterého se stal náš kamarád, náležitě finančně odměnit. Může to pro něj být jediná možnost přivýdělku za celý život, a tak není nad čím váhat. Nedokážu si představit tak silného šestnáctiletého člověka u nás v České republice.
Život je v Nepálu opravdu tvrdý, polovina lidí žije pod hranicí chudoby. Lidé se věnují zemědělství, chováním jaků nebo oslů, mají svá políčka a nikomu nezávidí. Všichni lidé byli milí, usměvaví i přes bolavou minulost.
Nepál zažil zemetřesení, sesuvy půdy, občanskou válku nebo záplavy. Děti do školy chodí i desítky kilometrů pěšky těžkým terénem. Na chodu rodiny se podílí každý její člen. Byli jsme svědky výroby rýžového piva a každý z rodiny měl přidělený svůj úkol.
Během naší cesty jsme potkávali stařenky s košíky na zádech, které putovaly i několik kilometrů pro dřevo nebo různé suroviny. V Nepálu mnoho lidí pere své prádlo venku ve studené vodě. K tomuto způsobu praní donutily okolnosti i nás a byla to dobrá zkušenost.
Během putování Nepálem jsme viděli mnoho věcí, které se nám vryly do paměti. Viděli jsme orly, kteří se vznášely ve výškách, bezpočet divokých jaků, spousty exotických pavouků a mnoho zástupců různého hmyzu. Člověk se chvíli nachází v ledovém království a za pár dní se proplétá hustou džunglí. Nepál v nás zanechal obrovskou stopu a s touto překrásnou zemí, kterou stojí za to navštívit, jsme se loučili s nostalgií v srdcích. Zvažujete-li, jestli Nepál navštívit, jeďte. Stoji to za to.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
