Klíčovým mužem olomoucké sestavy byl v záchranářském fotbalovém souboji mezi Sigmou a Bohemians Praha Martin Pospíšil. Domácí záložník se v průběhu druhého poločasu postaral o úvodní branku po samostatné akci a nasměroval své spoluhráče k důležitému vítězství. „Přitom jsem v poslední době nehrál dobře. Teď jsem ale ukázal, že takové zápasy můžu rozhodovat,“ radoval se po utkání Pospíšil.

Život není jen jeden příběh. Je spletitou sítí mnoha příběhů mnoha lidí, z nichž některé se proplétají a vytváří mohutnou energetickou síť celé planety. Jsme všichni spojeni neviditelnými vlákny, předivem Osudu, který krouží po spirále až k nejvyššímu stvoření. Vše je dokonalé. Dokonale vymyšlené. Dokonale rozpracované až do nejmenších detailů. Jen my, lidé, znaveni tíhou své pozemské existence, někdy ztrácíme víru ve smysl věcí a zdá se nám, že nám vládne všudypřítomný chaos. Ale, kdepak! To je jen neschopnost vidět věci z nadhledu, nedostatek informací a nedostatek důvěry v božský plán.

„Šeherezáda králi dlouho vyprávěla, tisíc a jednu noc jí naslouchal, slavičí píseň ze zahrady zněla a jasmín voněl, svěží vánek vál, svou ženu za nic byl by nedal král…“ F.Hrubín

Staré kultury od pradávna respektovaly periodické cykly „pohybu“ světel, slunce a měsíce, v průběhu dne i roku. Aby vědomí lidé dávných dob využili co nejlépe symboliku těles na obloze a jejich mentální „vliv“ na člověka, začleňovali do klíčových období rituály, obřady, půsty a slavnosti.A jsou to dodnes předěly jednotlivých období, které nás mohou energeticky posunout, pomoci nám v jednom okamžiku překlenout propast neslučitelných věcí, situací, životních etap.

Jak to tak bývá, co člověk řekne (či napíše) je hned testováno posvátnou Existencí. Myslíš to vážně? Nakolik si stojíš za svým slovem, názorem, skutkem? Totéž se teď přihodilo i mně. Musím se při tom všem až smát! Vesmír se rozhodl otestovat mou rozhodnost a víru v Cestu skrze zkoušky odvahy… no, co nadělám..v co věřím, o čem píšu…musím i žít! A tak tedy píši až teď, co jsem vám slíbila... promluvu o tom, jak bohové v mýtech prověřovali čistotu duše. Nevinnost a neposkvrněný úmysl člověka, procházejícího svou poutí růstu, aby mu mohli poslat pomocníky na cestě. Ochránce, dodávající mu sílu, odvahu, praktickou pomoc či radu, silná ramena či láskyplné objetí toho, kdo v něj věří.

Někdy je těžké pochopit poselství, která k nám dennodenně promlouvají skrze lidi a situace, v nichž se nacházíme. Mít k dispozici moudrého rádce je neocenitelná pomoc. Bohužel ne vždy Ti, kteří nám mluví do života, jsou oněmi moudrými. Máme ovšem k dispozici vědoucího poradce v podobě našeho Vyššího Já, božské síly, která nás vede klikatými stezkami našeho dobrodružného života a pomáhá nám překonávat nebezpečenství v podobě Temných zkoušek.

Spolu s ohnivou řekou, určenou pro ty, kdo ovládáni nízkými pudy a vášněmi páchají násilí, nesou temné vody řek hrdiny i zbabělce na „druhý břeh“. Bývá to, až na výjimky, jednosměrná plavba a většina nedobrovolných pasažérů je mrtvá . Tradice vkládat zemřelým do úst minci pro převozníka, aby je v pořádku dopravil na „onen svět“, je brána v řeckých mýtech velmi vážně. Duše zemřelého, která nedostane při pohřbu peníz pro Charóna, za převezení přes řeku, je nucena bloudit okolo břehů, ponechána jako „stín mezi světy“.

Klíčem je víra v neomylnost osudu. Ve správnost věcí, které se dějí k našemu prospěchu, aniž momentálně chceme nebo chápeme proč. Svou neochvějnou důvěrou ve vesmírný řád, ve vyšší smysl věcí, v dokonalost stvořeného světa pak získají viditelné i neviditelné spojence, pomocníky a rádce. Osud dokáže vložit odpověď na naše bezradné otázky lidem do úst v nečekaných souvislostech! Možná si už všímáte, kolik pomocných rukou a cenných informací se nám může dostat i od lidí, které ani neznáme. A co teprve od těch, které nám Věčnost posílá v nouzi, odměnou za odvahu!

Každý je zná. Málokdo je má rád. A nikdo je dobrovolně nevyhledává. Kromě hrdinů dávných mýtů. Ano, jsou to oni, kdo bojují s draky, sekají hlavy nepřátel, utínají mnoha chapadly zdobenou Medúzu, kradou posvátné rouno a pokaždé přelstí čarodějné zlovolníky. Mnoho rozličných zkoušek podstupují, aby nám ukázali, že stojí za to, přestát nebezpečí, postavit se obrům našeho strachu a dát svůj život všanc pro odměnu, ideu či lásku. S vidinou spravedlnosti, trůnu vítěze, přízně panovníka či ruky (ano, ruky! Jsme přece v pohádce!) sličné princezny jdou vstříc Neznámu. A proto ony příběhy tak milujeme! Ukazují nám cestu vydlážděnou těmi, kdo to už někdy zvládli. Předvádějí nám, že stačí sebrat do uzlíku pár buchet a můžeme se vydat vstříc dobrodružství. Dokazují nám, že více než na původu, síle a majetku, záleží na naší odhodlanosti a schopnosti nevzdávat se předem.

Žijeme své mýty, dnes i včera, každým okamžikem, kdy nejsme v bdělé PŘÍTOMNOSTI, se stáváme herci v tisíce let starém dramatu. Okolnosti se mění, ale prastaré archetypy, vzorce chování, struktury příběhů, zůstávají stále stejné. Lidé se nemění – jejich emoce, vnější konání, myšlenkové pasti a staré stereotypy opakujícího se jednání. To vše vytvořilo v pradávných dobách mýty.