Blog od KejT: O tom, jak se na ples nechodí s kšiltovkou…

Ples je pro mě obrovská událost a možnost zahodit kozačky/tenisky/baleríny, nazout si jehlové podpatky a necítit se blbě, že celý den pobíhám od zrcadla k zrcadlu s hromadou "šminek", všude po pokoji se povalují laky na nehty, náušnice a psaníčka. Ples, spolu se svatbou, randičkem a důležitou schůzkou, je jednou z mála události, kdy si slečna může dovolit slepičit ve velkém a nikdo nemůže nic namítat. Je to zkrátka událost.

Co mě na plesech baví nejvíc, je taková ta slavnostní atmosféra či tanec, který se ale ne vždycky liší oproti klasickým diskotékovým tanečkům ala „pereme prádlo, věšíme prádlo, motáme šňůru“ či „chytl jsem neidentifikovatelný záchvat“. A taky nesmíme zapomenout na to, co dělá ples skutečným plesem – oblečení. Po odhození všeho toho každodenního oblečení se najednou měníme v někoho, kdo se zdá být pro šaty s vlečkou či oblek jako zrozený.

Ale ne vždy tomu tak je. Nejednou se mi už stalo, že jsem na elegantním plese viděla muže v teniskách, v riflích a v saku. To pak moje zásadové srdíčko, které je velkým zastáncem dodržování nějakého určitého dress code, potichu pláče. A co teprve, když na plese v luxusním hotelu spatřuju vedle dlouhých „plesovek“ i slečny, které se snaží vecpat do těch nejmenších a nejkratších šatiček na světě, u kterých se musí hodně přemáhat, aby jim aspoň zakryly celý zadek, když už se ten zbytek snaží za každou cenu vyvětrat. Vylízající tygrované podprsenky z nikdy nekončících výstřihů, nehezky zaříznutá krajková tanga, které ty pidi šatičky ještě více zvýrazní či rudou rtěnku, která bohužel mnohdy končí na zubech či na tváři, už komentovat raději nebudu. Další perličkou je, když si dívka obuje 20cm podpatky, na kterých samozřejmě neumí chodit, a tak občas narazí do kolemjdoucích a chůze ze schodů se mnohdy změní ve sportovní plazení po zadku nohami napřed.

Ale abych nesmutnila jenom nad ženskou populací, občas je co vytknout i pánům. Třeba těm, kteří na ples dorazí v kšiltovce (založeno na skutečné události), děravých riflích či v obleku o dvě velikosti menším/větším (ale aspoň, že mají oblek). Zkrátka a dobře to někdy stojí opravdu za to!

Ale abych jenom nekritizovala, musím taky konstatovat, že za poslední rok se celá ta plesová úroveň dost zvedla. Výše zmiňované případy jsou o něco méně časté než třeba před pár lety, z čehož mám neskutečnou radost. Ať žije elegance a styl!

A co bych řekla k outfitu na fotkách? Na ples se v něm nechystám, to se nebojte!:) Spíš bych ho nazvala takovou tou slušnější klasikou – když se třeba chystáte na nějakou schůzku či na konzultaci. Anebo stačí jenom vyměnit kabelku a hurá do školy na přednášku.

Čtěte více:

• Fashion blog od KejT: O tom, jak jsem poprvé v životě neodhadla „dress code“ a udělala ze sebe totálního exota…
• Fashion blog od KejT: O tom, jak jsem vstala z mrtvých a šla „výtržničit“ do Ikei 
• Fashion blog od KejT: O tom, jak skončilo zkouškové a začalo období „nežer“