Mosty se jmény slovanských bohů. Ženisté provizorním stavbám po povodních přiřkli symbolické názvy
Před týdnem skončilo po takřka třech měsících nasazení tisíců vojáků na pomoc s likvidací následků a obnovou území zasaženého ničivými povodněmi. Armáda plnila různorodé úkoly, ženisté se věnovali také budování provizorních mostů a lávek. Desítkám staveb dali jména podle slovanských bohů a bohyň, navázali tak na svou tradici z jednoho z předchozích nasazení po povodních ve Slovinsku.
Armáda vybudovala celkem 22 mostních provizorií a osm lávek pro pěší, značná část staveb probíhala po povodních v oblasti Jesenicka a Šumperska. „Vyplatila se pravidelná cvičení se Správou státních hmotných rezerv, při kterých ženisté z 15. ženijního pluku Bechyně pravidelně trénuji vyzvednutí mostních provizorií a jejich kompletaci. Mosty stavěli vždy v řádu několika dnů, lávku do jednoho dne. Záleželo na místě stavby, jak bylo dostupné pro těžkou techniku. Dále byly také důležité stavební úpravy staveniště před jejich příjezdem,“ přiblížila mluvčí Generálního štábu Armády ČR Magdalena Dvořáková.
Zajímavostí nových přemostění jsou jejich názvy, které jim vojáci přidělili. Nápad na pojmenování staveb vznikl loni ve Slovinsku, kde první most nazvali Radegast. „Chtěli jsme něco tematického, vzhledem k tomu, že Češi a Slovinci jsou Slované. Slovanští bohové jsou naší společnou historií, která naše kultury spojuje stejně tak, jako tyhle mosty, které jsme ve Slovinsku stavěli,“ komentoval kapitán Tomáš Herka ze 152. ženijního praporu. V zahraničí vybudovali čeští vojáci i další mosty, které nesou označení Vesna a Perun.
Když se ženisté vydali v září pomáhat na Jesenicko, věděli, že v tradici budou pokračovat. První most v Olomouckém kraji postavili v Bělé pod Pradědem, obnovili tak spojení obce s vodárnou. Přemostění dostalo jméno Mokoš po bohyni vody.
Klíčem pro jména je totiž symbolika, kterou se v jednotlivých místech snažili vojáci při náročné práci najít. „Ve Velké Kraši vyrostl zase Veles, bůh úrody, protože stojí vedle místního sila. Ve Vápenné 1 je Triglav, pán tří světů, protože dal ženistům zabrat. Podmínky při jeho stavbě prý byly velmi náročné, až na hranici možností lidí i strojů. Ve Vápenné 6 vznikl Jarilo. Most pojmenovali po bohu zemědělství, lidské lásky a plodnosti, protože se stavělo na soukromé zahradě s ovocným sadem pana Baďury, který obětoval část svého pozemku, aby pomohl sousedům,“ popsali zástupci armády.
V noci stavěli vojáci další most ve Vápenné a to v Lesní Čtvrti, který označili ženisté jménem Lešij, jedná se o lesního démona a ochránce lesa.
I v Nýznerově vybírali vojáci název podle místa, kde stavěli. Prvnímu přemostění přiřkli jméno Svatogor. „Prostor byl obklopen několika skalisky a lesy a nedaleko byla mufloní obora. Navíc Svatogor byl muflon a manžel Magury, po níž pojmenovali ženisté druhý most v Nýznerově. Most Magura byl pojmenován po bohyni hor, luk a pastvin a královně lesních víl. Jejím zvířetem byla divoká kočka. V místě, kde stojí, se pohybuje velké množství koček a také jde o prostor na kraji hor a lesů. Bohyně má svého manžela Svatogora hned kousek od sebe,“ popsali na webových stránkách.
V Lipové-lázních stavěli vojáci most u místních lázní, ten tak nese název Kurent po bohu veselí, vína a léčení. Více mostů budovali ve Velké Kraši, například stavba u fotbalového hřiště má jméno Svarog, symbolizuje sebevědomí, charisma a hrdost.
„V České Vsi byly postaveny celkem tři mosty. První se jmenuje Diva, druhý Chors a třetí Vodan. Diva vládne vodám a vodním bytostem a byla manželkou Vodana. Ten byl pánem vod a bohem řek. Menší toky pro něj spravují vodníci a v nedalekém rybníce právě takový vodník na plotě seděl. Chors byla tchýní Vodana a matkou Divy a je možná právě proto vtipně pouze pěší lávkou. Chors byla ale bojovnice velké síly a odvahy, a tedy je i nadějí pro místní obyvatele,“ doplnili představitelé armády.
Dva mosty zajistili ženisté v Jeseníku. První Perplut byl pojmenován po bohyni paměti, vývoje a pokroku, protože v sousedství se nachází škola. Druhý most v obci byl pojmenován po jejím bratrovi Usudu, bohu osudu.
„V Nových Losinách stojí Lada. Bohyně, jejímž stromem je lípa a miluje tanec. V místě stojí velká lípa a v Jindřichově, jehož jsou Nové Losiny součást, je venkovní taneční parket. Poslední lávkou je Koliad, pojmenovaná po slovanském bohu zimního slunce a zimního slunovratu, symbolu světla a vítězství dobra nad zlem. Koliad představuje zrození nového slunce na další rok,“ uvedli k dalším symbolickým názvům ženisté. Lávku Koliad předali starostovi Nových Losin 30. listopadu a poté vyrazili do své domovské posádky v Bechyni.
