Děti nejsou zmenšenou kopií dospělých. Přemýšlejí a jednají jinak. Nepřeceňujme proto jejich schopnost bezpečně se pohybovat v silničním provozu. Pro děti jsou hlavním vzorem, jak se chovat na silnici, jejich rodiče.
Letní prázdniny jsou u konce. Děti školou povinné se navracejí do školních lavic. To s sebou nese i každodenní cestování do školy a zpátky domů. Především u žáčků prvního stupně základní školy není dobré spoléhat na to, že budou cestu do školy zvládat bez potíží. Spíše naopak. Schopnost dětí bezpečně se pohybovat v silničním provozu bývá nejednou přeceňována. Zvláště chování dětí ve věku do 11 let může být nevyzpytatelné. Přemýšlejí a jednají jinak než my dospělí.
„Nejen s novopečenými školáčky je proto dobré ještě před zahájením školního roku opakovaně projít či projet trasu od domova do školy a zpět. Za dne a po trase, kterou znají, potřebují dohled dospělého přibližně do 7 let. Bezpečné osvojení si samostatného pohybu po rušných ulicích budou nejednou zvládat až ve svých 12 letech. Děti opravdu nejsou zmenšeninou dospělých. Především žáčci prvního stupně základní školy jsou s ohledem na dopravní bezpečnost nespolehliví,“ upozorňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.
Cesta vhodná pro dospělého nemusí být tou nejlepší variantou. Na dítě mohou číhat nebezpečí v podobě přecházení přes rušné ulice v místech, kde nejsou přechody pro chodce či kde není provoz chodců řízen semafory. Malý školák může narazit na komplikace, které dospělý nevnímá.
Před začátkem školního roku neuškodí opakovaně s ním projít celou trasu. Podrobně mu vysvětlit, kudy jít a kde přecházet. „Dítě musí mít prostor, aby se mohlo samo průběžně ptát. Svými otázkami doprovázejícímu rodiči naznačí, že mu něco není jasné, případně, že v něčem vidí velký problém. Na vše je třeba dívat se dětskýma očima. Co vidí dospělý, často bývá malému školákovi ukryto. A naopak. Instruktáž musí být maximálně názorná,“ říká Roman Budský.
Školáci by při přecházení především rušnějších komunikací měli využívat přechodů pro chodce. Je ovšem třeba jim důkladně vysvětlit, že zebra je sice kamarád, ale že na ni nemohou vstoupit bez pečlivého rozhlédnutí se. Na rozdíl od dospělého, který analyzuje situaci již při přibližování se k přechodu, se rozhoduje až ve chvíli, kdy se zastaví u přechodu. Často považuje věci nepodstatné za klíčové. Více ho zaujme barva auta než jeho rychlost či vzdálenost. Skutečnost může chápat zcela nereálně nebo zkresleně, situaci může považovat za hru, kterou může svým přáním okamžitě změnit.
Dítě považuje zebru za bezpečný přechod a vstoupí na ni bez obav, i když se blíží auto velkou rychlostí. Dítě je přesvědčeno, že motorista zastaví. Je to přece zebra… Do silnice by školáci tedy měli vstupovat teprve tehdy, kdy všechna vozidla zastavila. Ovšem pozor na tramvaje, ty nezastaví nikdy, protože mají přednost. Malí školáci musí být pro řidiče dobře viditelní. Pestře zbarvené oblečení rozhodně dítě na silnici zviditelní. Ostatně děti si ve výrazných barvách libují, tak proč toho nevyužít.
Po dlouhých letních prázdninách i odrostlí školáci odvykli čilému městskému provozu. Je třeba mít neustále na paměti, že především žáci prvního stupně škol řadu dopravních situací vyhodnocují jinak než dospělí. Spatří-li řidič v blízkosti vozovky dítě, nejednou posuzuje a vyhodnocuje možný vývoj situace z úhlu pohledu dospělého. Ten umí analyzovat více faktorů najednou, navíc zvládá abstraktní myšlení. Naproti tomu malé děti – přinejmenším ve věku do osmi let - špatně odhadují vzdálenost a rychlost přibližujících se vozidel.
Také si často rozdílně vysvětlují navázaný oční kontakt s řidičem. Pro dospělého za volantem to může znamenat potvrzení, že jej chodec vidí, že si je vědom rychlosti jeho vozidla a vzájemné krátké vzdálenosti, a že tudíž nevstoupí do vozovky. Dítě to však může vidět opačně, jako potvrzení, že je řidičem registrováno, a může se tak bezpečně pustit do přecházení silnice.
Řada dětí bude do školy cestovat autobusem či tramvají. Ani to není bez rizika. Neuškodí s dětmi trasu do školy projet. Opakovaně. Pečlivě vysvětlit, jak bezpečně nastupovat, jak se chovat během přepravy i jak vystupovat. A také to, že jsou malé, pro řidiče snadno přehlédnutelné. Musí se vyvarovat přecházení těsně před autobusem či tramvají a přes silnici se vydat až po jejich odjetí ze zastávky.
Dopravní výchova je již pátým rokem nedílnou součástí školních osnov. Pro děti jsou však hlavním vzorem, jak se na silnici chovat, jejich rodiče. Děti se učí neustále a vnímají nejen vědomě, ale také podvědomě, což znamená, že si osvojují chování, aniž by tomu věnovaly pozornost. A nemusí se jednat jen o řízení motorového vozidla.
Pokud rodiče s dětmi přecházejí na červenou, při jízdě autem se nepoutají nebo drží v ruce telefon a na kole jezdí bez přilby, nemohou očekávat, že jejich ratolesti budou brát pravidla silničního provozu vážně. „Malé děti však nejsou schopny posoudit míru rizika, kterému se při porušení pravidel silničního provozu vystavují. Negativní vzor se tak může stát nakročením k tragédii, která poznamená životy mnoha lidí,“ uzavírá Roman Budský.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
