Snímek napsaný a režírovaný Tomášem Weinrebem a Petrem Kazdou zobrazuje život poslední zavražděné ženy na území Československa – život Olgy Hepnarové.
Hlavní role se ujala herečka Michalina Olszańska, původem z Polska, se kterým se čeští tvůrci pustili do koprodukce. Mnozí vychvalují její post-synchronní dabing, který byl opravdu precizní, ale na film, který má absenci jakékoliv hudby, jsou hlasy důležité. Důraz na vizuální stránku by neměl zastínit dialogy a práci s hlasem. Přestože tam mnoho textu není, čekávala jsem mohutné, plné věty, které mě okouzlí až mi naskočí husí kůže. Bohužel se tak však nestalo.
Dívka, která si myslí, že nikde nezapadá. Typický úvod všech teenagerovských filmů, ale čím se tento liší? Lesbickými scénami, nahým tělem, vraždou a oběšením. To už tak typické není. Co vybočuje dalšího? Pro zvýraznění atmosféry je filmový obraz černobílý. Pochopila bych to, kdyby se odehrával v dřívějších letech, ale v roce 1975 byl barevný obraz již standardem. Hudba byla výrazně diegetická, což znamená, že zvuk vycházel pouze z přirozeného prostředí fikční reality. Silné momenty tak více podtrhlo hrobové ticho, které bylo přerušováno neustálým zvukem tahu cigarety. Statické záběry, které nemusí vyhovovat každému a dokážu si představit, že když někteří lidé uvidí film v televizi, tak ho přepnou. Vyčerpávající souhrn, který z Olgy Hepnarové opravdu nedělá teen film o problému mladé holky.
Celý film jsem usilovně přemýšlela, jestli se mi herecký projev hlavní hrdinky líbil moc nebo naopak moc ne. Do konce jsem na to nepřišla a ani teď nemám odpověď. Ztvárnění psychicky narušené osoby, u které se později objeví schizofrenní sklony, a která se kvůli pocitu, že jí společnost odmítá, stává vražedkyní. Ale pocítila jsem to vše z podání Michaliny? Nevím. Dívka může spáchat sebevraždu, ale pak přece bude její smrt zbytečná a to ona nechce dopustit. Sexuálně nerozhodná, ale pravděpodobně lesbická dívka má problémy navázat sociální kontakt. Myslí si, že jí všichni ubližují. Ale je tomu tak? Ve filmu je pouze jedna násilná scéna, kde jí doopravdy zbijí, ale pak se k ní chovají v rámci možností dobře. Já jsem s ní nedokázala navázat kontakt, ani se do ní v první polovině snímku vcítit. Ale možná kdybych později dokázala, tak by se mnou nebylo asi něco v pořádku.
Při lesbických scénách, které jsou opravdu reálně vykresleny jsem z vedlejšího sedadla uslyšela: „za tohle to všechno stálo,“ mě nepřekvapilo, že to vyšlo z úst dospívajícího kluka. Nemůžeme na nahé scény pohlížet jako na něco špatného, je to prostě adekvátní pro danou postavu. Ona to za špatné nepokládá, naopak přijde jí naprosto normální se třeba na veřejnosti svléknout.
Vyvrcholení nastává ve chvíli, kdy s nákladním autem vjede do zástupu lidí a osm z nich zabije. Ne, není to žádný spojler, ani to, že na konci filmu jí popraví. Je to pouhá revize historie, kterou bychom měli aspoň okrajově znát. Nicméně i s těmit znalostmi je dobré film shlédnout a pokochat se vizuálním zpracováním života poslední popravené ženy v Československu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
